Na sociálních sítích koloval před časem zajímavý obrázek s komentářem. Krabička kuřecího bujónu a na ní vyobrazený Andrej Babiš s typicky uhýbavým pohledem.

A dole vypsáno složení „masoxových“ kostek: 1) komunista a důvěrník StB; 2) nejasný původ prvotního kapitálu; 3) expert na manipulaci s lidmi a skupinami lidí; 4) schopnost takticky odvádět pozornost od extrémního střetu zájmů. A na závěr původ a účel výroby: Vyrobeno na Slovensku pro Českou republiku, jinde by to nežrali.

Přesné, řekl jsem si tenkrát. Možná by to „žrali“ někde dál na východě, západně od našich hranic určitě ne. Věc je však složitější. Připomněl mi to záznam nedávné diskuse týdeníku Respekt, kam byl mezi jinými pozván i slovenský novinář a bývalý disident Martin M. Šimečka. V samém závěru debaty vystoupila starší dáma z publika a řekla: Pamatuju si ještě dobu mečiarismu na Slovensku – a my byli vlastně za rozdělení republiky rádi, protože jsme se zde, v České republice, Mečiara zbavili. A zeptala se Martina Šimečky, zda by Čechům neporadil, na základě slovenských zkušeností s překonáním mečiarismu, jak se vyrovnat s nastupujícím babišismem. Šimečkova reakce byla nebývale ostrá a divím se, že ji opakovaně nerozebírají česká média, alespoň ta nebabišovská. Pokusím se ji zde reprodukovat co nejpřesněji.

Babiš je slovenský vývoz do české kultury, řekl Šimečka, mimo jiné bývalý šéfredaktor deníku SME. Je to slovenský barbar a vy nejste schopni se mu bránit, protože nerozumíte jeho metodě. Porušuje všechny české zvyklosti, všechny normy, které v české společnosti existují. Neříkám, že česká společnost je nějaká skvělá, ale máte jinou tradici komunikace. Babiš fascinuje české voliče, protože porušuje všechna pravidla komunikace, na které jste zvyklí. Zeman taky, ale dělá to jiným způsobem. Obávám se, vlastně se na to dívám s hrůzou, protože vidím bezmocné Čechy, kteří jsou uhranuti slovenským barbarem, který dobývá vaše brány, brány vaší kultury, a vy vůbec nevíte, o čem to je. Já to vím, protože to prostě znám naskrz, a je to strašně nebezpečné.

V Česku existují nějaká nepsaná pravidla, kam až můžeš, i v argumentaci, říká Šimečka a dodává: Já vím, že se vám zdá, že se to všechno překračuje, ale pro Babiše neplatí vůbec žádná pravidla. Bere prostě, co mu dovolíte. A bere to naprosto bezostyšně a nemá vůbec pocit, že je to špatně, když mu to umožňujete, jste prostě hloupí, a to je všechno. Nemáte obranu před barbarstvím tohoto typu.

Co bys nám radil se svojí slovenskou zkušeností? Ptá se moderátor. Šimečka krčí rameny. To je těžké. Na Slovensku je to jinak, máte zde na ty barbary už nějaký kód. Na Slovensku je známe, oni přicházejí často z východu, umíme s nimi nějak mluvit. Vy to vůbec nemáte, vy to nechápete. Vám se vlastně líbí i ta jeho slovenština, tomu už vůbec nerozumím. V této chvíli vám nejsem schopen poradit, protože nevidíte, co vidím já, to nejde vysvětlit. Skoro to vidím jako marné, vy se musíte spálit. My jsme bojovali s Mečiarem…, já vím, že to tak nevypadá, ale přece jen máme nějaké protilátky proti tomu nejhoršímu… Češi je nemají, vy jste si to neužili, neznáte to. Dneska tomu budete čelit a vůbec netušíte, co vás čeká… Babiš je systémové nebezpečí… půjde po krku vašemu systému.

V reakci na Šimečkova slova vstoupil do debaty Alexandr Mitrofanov, komentátor levicového deníku Právo, se třemi poznámkami: zaprvé: Není pravda, že v Česku si nikdo neuvědomuje, co je zač Andrej Babiš, poměrně velké množství lidí si to naopak uvědomuje velmi dobře. Zadruhé: Není pravda, že Babiš nezapadá do českého kulturního kódu. Zapadá perfektně do té části, kde vládne gen služebnictví. Takže lidé postižení tímto syndromem konečně mají svého pána, který je naprosto šílený. A o to spíš mu budou sloužit. Příkladem může být nedávný sněm ANO, na kterém byli samí Češi a dobrovolně Babišovi odevzdali do rukou další pravomoci. Zatřetí: Protilátkami může být odpor a kritika z tradičních stran, jak konečně začala zaznívat z řad sociální demokracie ústy Bohuslava Sobotky.

ANO, toto je Babiš v kostce! Očima „pravdoláskařského“ slovenského novináře a českého levicového žurnalisty ruského původu, s nimiž se obvykle na mnoha věcech neshodnu. Zde je podstata problému pojmenována přesně. Otázkou je, zda najdeme i nějaké společné řešení, jak tomuto nebezpečí čelit.