FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0CC BY-SA 3.0/Pelz
Někteří prozřetelnější služebníčci současné kremelské moci byli zřejmě aspoň na chvíli poněkud zaraženi vpádem ruských vojsk na Ukrajinu. U některých to však budí spíš dojem, že jsou osobně ukřivděni (jako kdysi Alexandr Dubček), že tohle udělali „jim“. Ne Ukrajincům, ale „jim“! Těm, kteří tady pořád vykládali, jak se máme vciťovat do Putina, obchodovat, chovat se „realisticky“, nedráždit. Někteří užiteční idioti, spíše ale vědomí kolaboranti, pokračují dál, jako by se nic nestalo.
Ján Čarnogurský, který hlásá všelijaké pomatené „slovanské“ myšlenky celé roky, neselhal ani tentokrát. Dva dny po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu vyšla 26. února jeho úvaha na webusrspol.sok (slovensko-ruská společnost). Někdejší disident a bývalý slovenský premiér se tam zamyslel a dopadlo to jako u něj vždycky. Ukrajina si za to může sama. Rusko musíme chápat.
Píše třeba: „Ako Amerika nemôže pripustiť ovládnutie oceánov inou mocnosťou, Rusko nemôže pripustiť príchod NATO na ukrajinské územie, k svojim hraniciam. Ukrajinská elita to nechápe? A slovenská detto. Kto to nechápe, nech si pozrie rozhovor na túto tému s americkým geopolitikom Georgeom Friedmanom (jeho matka pochádzala z Bratislavy), ktorý koluje na YouTube. Predsa ďalší americký vedec Sam Huntington v známej knihe Zrážka civilizácií už v roku 1996 napísal, že ukrajinská vláda nemôže robiť politiku na jednu alebo druhú stranu krajiny, lebo sa Ukrajina rozpadne. Ukrajinské elity to nechápali? A tak ukrajinské elity kopili chybu za chybou a zaviedli krajinu do slepej uličky. Za účinnej pomoci amerických elít, či lepšie hlbinného štátu (deep state). “
Takže Čarnogurský ještě navíc věří i konspiračním teoriím o „deep state “.
Pak následují nějaké historické výklady, které jako by Čarnogurskému sepsal Putin: „Južnú časť Ukrajiny vybojovala ruská armáda od Otomanskej ríše, naposledy v 18. storočí za cárovny Kataríny II. a dostala názov Novorossija. Severozápadnú časť územia dostala na základe paktu Molotov-Ribbentrop a dodnes ju drží, Krym jej daroval Chruščov v roku 1954. Novorossiju pričlenili k Ukrajine bolševici v občianskej vojne, aby si ju získali. Územia, darované boľševikmi, si trvalú lojalitu k Ukrajine nevyvinuli. Teraz od nej samé alebo s ruskou pomocou odskakujú. Opäť, ukrajinské elity si mali byť vedomé labilných väzieb medzi získanými územiami a – povedzme – okolím Kyjeva. Mohli si byť vedomé aj nespoľahlivosti akýchkoľvek anglosaských záruk. My sme anglosaskú nespoľahlivosť okúsili v roku 1938 v Mníchove, Gruzínci v roku 2008 po americkom nahuckaní do vojny za Južné Osetsko a Ukrajinci ju zažívajú teraz, keď prezident Biden opakovane zdôrazňuje, že NATO nepôjde bojovať na Ukrajinu.“
Že Rusko porušilo mezinárodní právo, že vraždilo prostřednictvím svých loutkových „vlád“ na území jiné země, že na to dodávalo zbraně a své vojáky, to je Čarnogurskému jedno. Rusko je velké a chce to. Že nějaká země chce své vlastní směřování, to podle pana doktora práv (!) nerozhoduje. Rusko to chce jinak, tak co se někdo vměšuje do osudu vlastní země.
Pak příznačný závěr: „Ukrajinská vláda si poštvala proti sebe značnú časť vlastného obyvateľstva, Rusko, nezískala žiadnu významnú zahraničnú pomoc a začala sa ozbrojená fáza konfliktu s Ruskom. Ukrajinské elity nech urobia dôkladnú revíziu svojej politiky a ponúknu jej koncept uskutočniteľný vlastnými silami, nanajvýš so zahraničnou hospodárskou podporou. Ukrajina je náš sused, na hospodárskej podpore by sme sa zúčastnili.“
Nezdá se, že by ukrajinská vláda proti sobě poštvala „značnú časť vlastného obyvateľstva“. To už by ruští tankisté v Kyjevě hráli na garmošky a dívky by je líbaly a mladíci by se jim obdivovali. Zatím je obyvatelé vítají zápalnými lahvemi. Už ten obrat „začala sa ozbrojená fáza konfliktu“. Ne, „nezačala sa“, Putinův režim začal, a ne „ozbrojenou fázi konfliktu“, ale válku. Vede ji už od roku 2014 a snaží se ji maskovat jako občanskou válku. Kdyby Západ nedodal nejmodernější zbraně, byla by Ukrajina dávno okupována, neskončil byl Nord Stream 2, nepadal by rubl, Rusko by se nepropadalo do ekonomické katastrofy.
Ján Čarnogurský si ale vybral a postavil se na stranu odporného režimu. Naši kolaboranti ostatně také už vystrkují hlavičky. Asi musí, protože lidsky se to nedá pochopit. Ani jako cynický kalkul. Prostě z té ideologie a totality člověk nakonec zblbne. Totálně.
