HISTORIE / Fotograf John L. Gaunt si toho dubnového rána roku 1954 užívá odpočinku na předním dvorku svého domu v kalifornském městě Hermosa Beach nedaleko Los Angeles. Klid náhle přeruší výkřik jednoho z jeho sousedů: „Na pláži se něco děje!“ Třicetiletý muž instinktivně popadne svůj fotoaparát Rolleiflex a vyběhne na pobřeží. 

Na pláži se fotograf prestižních novin Los Angeles Times stal svědkem tragického okamžiku. Spatřil ženu a muže, bezradně se držící jeden druhého, se zoufalým výrazem ve tváři. John L. Gaunt později uvedl, že řeč jejich těla mu pověděla příběh, z něhož se mu sevřel žaludek, aniž by v tu chvíli ještě mohl tušit, co se tomu mladému páru stalo. Namířil na ně svůj aparát a ze vzdálenosti asi šedesáti metrů rychle pořídil několik snímků. 

Chvíle čirého zoufalství

Teprve později se dozvěděl, že zachytil nejhorší chvíle, jaké kdy rodič může zažít. Manželé John a Lilian McDonaldovi bezradně hleděli do bouřících vln, které před pouhými pár chvílemi pohltily jejich teprve devatenáctiměsíčního syna Michaela. 

Dále čtěte

Plakát rozděleného Ruska vydělává Ukrajině na zbraně. Už máme 100 tisíc, přidejte se!

Tahle mapa, kterou vytvořil historik Petr Hlaváček, vzbudila velkou pozornost. Jedná se o přehled států severní Asie, v té chvíli…

Lilian už předtím nahlásila zmizení synka na policejní stanici a uvedla, že si malý Michael hrál na dvorku, odkud se nikým nezpozorován náhle vytratil. Bez dozoru podle jejích slov zůstal asi deset minut. Úřady ihned začaly po batoleti pátrat. Když jistá žena jménem Beverly Murdocková oznámila, že zahlédla ve vlnách oceánu malé tělíčko s oblečením, jež odpovídalo popisu pohřešovaného, nejčernější obavy rodičů se začaly zhmotňovat.

Odmítli z pláže odejít

Tatínek John zoufale pobíhal po pláži sem a tam, Lilian ho zadržela, aby se sám nevrhl do oceánu. Chlapce se stále záchranářům ani policistům nedařilo objevit. A když pláž zahalila tma a pátrání bylo zastaveno, rodiče odmítli odejít domů. Podle informací deníku Los Angeles Mirror nešťastní rodiče zůstali na pláži celé dny.

Druhého dne, 3. dubna roku 1954, tedy přesně před sedmdesáti lety, vyšla na stránkách místních novin Los Angeles Times fotografie pod názvem Tragédie u moře, na níž je zvěčněn okamžik, kdy se jim zhroutil svět. Chlapcův osud stále nebyl zcela jistý, ale noviny už předestíraly, že zřejmě utonul, když ho krůčky přivedly na pláž a jedna z velkých vln, které toho dne vytrvale útočily na pobřeží, ho vzala s sebou.

Trvalo dlouhých deset dnů, než jistá žena spatřila, jak se bezvládné tělíčko pohupuje ve vlnách zhruba kilometr a půl od místa, kde se Michael ztratil. Vytáhla jej z vody a rychle zavolala policii. 

Musím si sednout

„Působivá a hluboce jímavá,“ usoudila o snímku v roce 1955 odborná porota a ocenila ho Pulitzerovou cenou za fotografii. Sám fotograf prý reagoval na zisk jedné z nejprestižnějších novinářských cen světa překvapenými slovy: „Bože, chlapi, musím si sednout.“

Dále čtěte

VIDEO: Rodiče poznávali své děti jen podle oblečení. Výbuch školy pohřbil téměř tři sta lidí

HISTORIE / Pouhých třináct minut zbývá do konce vyučování. Žáci základní a střední školy v americkém městečku New London v…

Zachycení chvíle tragédie vyneslo Gauntovi i další ocenění a uznání, třeba cenu zpravodajské agentury AP. Sám však měl z pořízení snímku smíšené pocity. Po jeho smrti v roce 2007 Los Angeles Times citovaly jednu z fotografových dcer: „Přes všechnu pozdější radost z Pulitzerovy ceny pro otce nebylo vůbec jednoduché tu fotografii pořídit.“

Rodiče malého Michaela sice osobně neznal, ale plně s nimi soucítil, ostatně jemu doma v tu chvíli pobíhala tříletá dcerka. Jeho rozpolcenost ilustruje i okamžik, kdy ho členové redakce zasypávali gratulacemi k zisku „pulitzera“. Uprostřed toho bujarého veselí Gaunt prohlásil: „Není mi dobře na duši.“