Tak nějak by mohla znít jásavá hesla na obnovených průvodech lidu, podporujícího politický kurz našeho prezidenta, premiéra a jejich spojenců. Třikrát hurá! Jak vlastně vzniká taková vůle lidu? Jednoduše, to musíte mít ta správně závislá média, nejlépe svá vlastní, dost peněz na masivní marketing a dostatečný počet trollů na sociálních sítích. Dáte do toho to potřebné koření, tedy nějaký ten protikorupční étos a pak neohroženou ochranu národních zájmů. A je to – vůle lidu jako hrom.

Na nedávné chodovské oslavě v TOP hotelu (jen pár metrů od sídla ústředního výboru hnutí ANO a centrály Agrofertu) stály vedle sebe dvě naše poslední hlavy státu. Slavily znovuzvolení té druhé. Bodejť by ne, vždyť jsou jako mocenská dvojčata. A jejich prorůstání a sdílení je opravdu mnohaleté a sahá ještě před listopad 1989. Jen jsme to tehdy nevěděli. Pojí je i neskrývaná náklonost k Vladimíru Vladimírovičovi Putinovi a k usměvavému Si Ťin-pchingovi. Miloš Zeman tam dostal dotaz, co by vzkázal těm, kteří ho nevolili, svým oponentům. S humorem sobě vlastním jim vzkázal, aby už konečně drželi ústa, a jako správný světák to řekl i anglicky – shut up! Svébytný způsob sbližování národa.

Pan trestně stíhaný premiér, toho času v demisi, nám od řečnického pultu své (a podle něj zbytečné) žvanírny tvrdí, že si u nás lze objednat trestní stíhání, aniž by svůj nehorázný výrok a atak doplnil konkrétními důkazy, neboť ví, že mu to projde, ostatně jako mnohé jiné. Tuto jeho tezi zopakoval v poslední prezidentské debatě i Miloš Zeman, aniž by na to (jakkoliv) jeho konkurent zareagoval. I jemu to prošlo, jako mnoho jiných úletů a faulů. Ani on nepředložil jediný důkaz. Proč taky? Pro oba nejvyšší ústavní činitele má ústava hodnotu papírového pytlíku na svačinu, čímž destruují nejen princip dělby moci a její kontrolní mechanismy, a tím i právní stát, ale i obecný vztah k právu a pravidlům.

Právní expertka hnutí ANO Helena Válková bez uzardění prohlásí, že si ONI prohlasují své ústavní změny a je jedno s kým, tedy zřejmě s komunisty a okamurovci. Návrh tematicky neomezeného obecného referenda navíc možná podpoří i dorostenci z řad Pirátů, aniž by asi tušili, že sehrají roli užitečných… však víte čeho.

Česká republika už teď drží několik primátů. Jsme jediní z bývalých sovětských satelitů, kteří si svou nereformovanou komunistickou stranu ponechali v parlamentu a dalších mocenských pozicích (vzpomínáte na soudružku Semelovou, kterak ve veřejnoprávní televizi pronášela věty o tom, že si za svou popravu může Milada Horáková sama?). Jsme jediní, kteří mají nefalšované extremisty v čele sněmovny a jejich boss si tyká s prezidentem republiky (pozor – okamurovci nejsou totéž co Svobodní v Rakousku). Jsme v čele protiuprchlické davové hysterie, i když u nás žádní uprchlíci nejsou a nejsme ani tranzitní zemí, natož cílovou destinací migračních vln. Jsme zemí s nejvyšší mírou negativistických postojů vůči EU.

V souvislosti s naším členstvím v EU se sluší uvést několik konkrétních čísel. Mezi lety 2004 (po našem vstupu) a 2015 získalo Česko z EU o 639 miliard korun více, než do ní odvedlo. Jsme tedy v pozici čistého příjemce peněz z EU. A bude tomu tak i v nejbližších letech, pokud v EU zůstaneme. Jenom v roce 2015 byly významným příjmem ČR také rekordní dotace EU na Společnou zemědělskou politiku, a to ve výši 32,3 miliard korun. Není divu, že je nyní šéf Anofertu pragmaticky jakoby proevropský. Jak dlouho? No, pokud to pro něj bude výhodné. Proč si nevzít, když někdo dává?

Naopak, objem odvodů nad příjmy převažuje v původních zemích EU, jako je Německo, Francie, ale i Itálie. Největším přispěvatelem do společného měšce je Německo, které v roce 2015 odvedlo o 14 miliard eur více, než z něj dostalo. Mimořádně příznivé období české ekonomiky je dáno poměrně dlouhým časovým úsekem konjunktury eurozóny, a zejména našeho klíčového obchodního partnera Německa. Náš export i import je z 80 % vázán na země EU, přičemž necelou polovinu této bilance máme s Německem. Čísla obchodní bilance s Ruskem a Čínou jsou řádově nižší, u vývozu je to v porovnání s exportem do Německa cca jedna desetina objemu. A to přes okázalé čínské vlivové akvizice, státní návštěvy a okruh prezidentových poradců, ale i zájem některých domácích oligarchů. A také přes zjevný vliv realizovaných ruských zájmů v našem veřejném prostoru. O mnohých těchto, nejen ekonomických, ale i politických, strategických a bezpečnostních tématech (a souvislostech) pravidelně informuje ve svých výročních zprávách také Bezpečnosti informační služba. Stačí se podívat i jen na ty zveřejněné pasáže. Pochybuji, že je v Lánech čtou.

Častá námitka, že přece s Čínou obchodují i velké země Západu a také létají na státní návštěvy do Pekingu, je pravdivá jen zčásti. Žádný z těchto státníků se totiž nejezdí do Číny učit stabilizovat společnost, jak to dělá Miloš Zeman, a to doslova devótním vazalským způsobem. Dlouhodobý růst čínské ekonomiky, přímo řízené orgány Čínské komunistické strany, byl dán zejména dumpingovými cenami vyvážené produkce, levnou pracovní silou a extrémní devastací životního prostředí. Krom toho nelze nevidět svérázný čínský způsob uplatňování lidských práv, mimo jiné s tisíci každoročními popravami. Česká ohnutá záda nám nezajistí lepší byznys, a už vůbec ne respekt a úctu. Je mi líto našeho večerníčkového krtečka, kterého Zeman směnil za pandu a poslal ho na dlouhý pochod hedvábnou stezkou.

Přes všechny logické argumenty, fakta a čísla si někteří falešní hráči na našem dvorečku pohrávají s myšlenkou czexitu. A nezůstává to bez odezvy. Mnozí zahraniční investoři by v takovém případě z Česka prostě a jednoduše odešli. Česko by se stalo oploceným postkomunistickým skanzenem, jakousi předsíni pro další čínskou a ruskou vlivovou expanzi jejich zájmů. Doprovodným jevem tohoto scénáře by byl dramatický pokles průměrné životní úrovně a sešup do červených čísel. Vydělat by na tom mohl jen vybraný okruh proruských a pročínských oligarchů, ale všichni ostatní by byli v poli poražených. Stali bychom se Běloruskem střední Evropy s autoritativní polodiktaturou. Řada schopných lidí by tuto zemi opustila. Srovnání s Velkou Británií či Švýcarskem kulhá na obě nohy. My jsme v diametrálně jiné pozici a nikoho moc nezajímáme, jsme totiž nahraditelní a rozhodně ne nepostradatelní.

Pokud budeme pokračovat v té roli ruského a čínského trojského koně ve strukturách EU a NATO, pokud bude obraz Česka určovat proruský a pročínský provokatér Zeman, pokud bude trestně stíhaný premiér se svou pestrou minulostí peskovat a kádrovat evropské instituce, pokud bude místopředseda parlamentu popírat holocaust a působit jako jízdní pěchota ruské hybridní války atd., zanechá to své stopy a přinese své důsledky. To je jako ve fyzice, akce vyvolává reakci. Nemůže to být jinak.

Evropská unie určitě není bezchybná a migrace je velké, komplikované a dlouhodobé téma. Pokud však zůstaneme u společného stolu, pak můžeme hrát důstojnou roli srozumitelného, akceschopného a předvídatelného partnera, a v diskusi hledat a nalézat společná řešení, anebo ne. Pokud to z údajné vůle lidu nakonec odmítneme, tak to naše ne zasáhne nás všechny, bez výjimky – venkovské hospody, pražské kavárny, moravské sklípky, mladé i starší, vzdělané i nevzdělané, zdravé i nemocné, praváky i leváky, prostě každého z nás. Mimo jiné nám to vezme volný pohyb zboží, osob a kapitálu ve společném evropském prostoru. Vzdáme se přímé vazby na ekonomiku EU, díky níž máme již několik velmi slušný ekonomický růst. Vzdáme se našeho bezpečnostního ukotvení. Mělo by to dopad na celou společnost, kterou ti odkojenci komunistického vymývání mozků tak rádi kastují do různých umělých skupin a sort. To je ten zničující vzteklý princip třídní nenávisti, která se tak ráda odvolává na tu mytickou vůli lidu a oživuje ta nejtemnější rezidua minulosti, včetně antisemitismu a agrese vůči všem názorovým oponentům. A je to přesně v dikci ruské hybridní války – atomizovat společnost, vnést do ní chaos a strach, mimo jiné i strach z vnějšího vlivu Západu, a ve finále nastolit místní nacionalistickou vládu silné ruky a připravovat návrat do ruské sféry vlivu.

Takže asi tak. „Směle, radostně a staronově do normalizačního Východu.“ O nic menšího nejde. Spirála času nás vrací zpět.

Je nejvyšší čas začít vést tuto nesentimentální ostrou diskusi a sázet fakta a argumenty, pokud je ještě čas. Snad zafunguje alespoň pud sebezáchovy. Zapomeňme na povolební fňukání a frustrace, to je cesta odnikud nikam.