Prezident Václav Havel krátce po inauguraci prezidentem České republiky v roce 1993. FOTO: Velvyslanectví České Republiky v Bruselu / se souhlasem
FOTO: Velvyslanectví České Republiky v Bruselu / se souhlasem
FEJETON / Aristoteles charakterizoval člověka jako „zóon polítikon“, tedy společenského tvora. Společenské jsou však také včely, mravenci a tučňáci. Čím se člověk liší od jiných tvorů? Ernest Hemingway tvrdil, že ze všech živočichů se jenom člověk umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů. Smějí se již docela malé děti. Mnohem dříve, než dokážou mluvit, jejich úsměv a smích vyjadřují potěšení z kontaktu s blízkými lidmi a čirou radost ze života. Smích slouží jako naprosto univerzální prostředek komunikace mezi lidmi na celém světě. Vyjadřuje důvěru, přátelství a jakousi základní solidaritu. Přitakání nebo odmítání smíchu je též stěžejním motivem Ecova románu Jméno růže.
V posledních desetiletích se objevily pochybnosti, zda dar smíchu je dán pouze nám lidem. Biologové a etologové se domnívají, že se smějí i mnozí savci a někteří inteligentní ptáci, například havrani a papoušci. Že nám toto krásné tajemství stvoření zůstalo skryto, je dáno prostě tím, že se smějí potichu. Hodně zvířat se hihňá, když si spolu hrají, jako třebas primáti, nebo když je někdo lechtá, to bylo pozorováno u potkanů, kteří též patří k nejchytřejším tvorům na světě.
Kdokoliv měl co do činění se psím kamarádem, dobře ví, že se takový střapatý chlapíček směje od ucha k uchu, kdykoliv jej drbeme za ušima nebo lechtáme na žebrech. Nadšeně se směje, když nám běží naproti, a nikdo při tom pohledu nepochybuje, že jeho srdíčko přetéká přátelstvím, radostí a veselím. Ať tak či onak, smějí se všechny inteligentní a citlivé bytosti bez ohledu na počet nohou, peří, srst nebo plešatost. Smích, ať je již vyjádřením radosti, reakcí na lechtání, nebo oceněním rafinovaného humoru, je jednou z funkcí inteligence a jako takový jej v ráji nedostal pouze Adam, ale i pěkná řádka dalších milých tvorů, kteří jsou díky němu vlastně jenom trochu jiným druhem lidí.
Smích, který nezraňuje
Čteme-li klasiky, vypadá to, že staří Řekové, milující víno a radosti života, byli v jistých ohledech poněkud zapšklí. Ale spíše si myslím, že se tak škarohlídsky vyjadřovali pouze renomovaní intelektuálové, zatímco přístavní krčmy v Pireu se otřásaly lehkovážnými vtipy a rouhavým řehotem. Však ty prastaré vyprávěnky o alotriích hrdinů a bohů jsou jeden velký Dekameron a legrace náramná. Komedie byly v Athénách hojně navštěvovány a sofisté s tím nic nenadělali.
Nezdá se mi, že bez notné nálože humoru by byli staří Řekové schopni vytvořit demokracii. Ostatně Platón i Aristoteles, právě ti, kteří vůči smíchu ukazovali nevrlou tvář, žili v době, kdy již demokracie skomírala. Ale pozor, smích není totéž co výsměch a ponižování. Řečtí filosofové odsuzovali především krutý humor na adresu spoluobčanů, protože zraňuje a v důsledku škodí polis. Ani Bible nemá ráda ponižující výsměch: když se drzí výrostci pošklebovali proroku Elíšovi, byli za trest rozsápáni medvědicemi (2 Královská 2, 23–24).
Lid žádá emoce a sliby
Demokracie má k humoru úzký vztah. Je to zřízení, kde nevládne toporně vážný despota, ale sbor obyčejných strejců, jimž se humor a vtip nehnusí. Určitou slabinou takového zřízení samozřejmě je, že tito strejcové volí ze svých řad toho strejce, který je umí řádně pobavit. Vzpomeňme, kolik našich spoluobčanů druhdy volilo jednoho z prezidentských kandidátů jen proto, že „s ním bude sranda“.
Inu, byla, smáli jsme se, až nám tekly slzy, ale nebyly to právě slzy veselí. Všimli jste si, že tehdejší vítěz se na rozdíl od svého protikandidáta nikdy nesmál a nesměje? Jediné, co dokázal, byl zlý škleb, rádobyvtipné brepty, povýšené mudrování a urážky vlastních voličů. Ani jeho předchůdce vůbec nechápal humor, snažil se působit lidově, aby získal hlasy lidu, vtipy mu však musely být vysvětlovány a on se pak jaksi nuceně ozval nesmělým „hi, hi“, jak svědčí mnozí jeho známí.
Moderní demokracie skomírá vinou toho, že je především velkým kabaretem. Již nevyzvedne k moci nejschopnějšího kandidáta, ale toho, kdo dobře, nebo třebas jen zajímavě vypadá. Ještě v šedesátých letech rozhodoval mladistvý vzhled, dobře ošetřené zuby a chlapecký úsměv, televizní duely jednoznačně nahrávaly pohledným tvářím. Jak plynula léta, prostý půvab a schopnost pěkně mluvit již nestačí, lidé si žádají stále bizarnější podívanou. Silné emoce, šok, strakatá maškaráda, agresivní rétorika nebo grandiózní sliby jsou tím, co si lid žádá. Půvabný úsměv JFK by dnes již nikoho za srdce nechytil, je třeba předvést karikatury.
Smrtelně vážné obličeje
Nejmocnější zemi světa nyní šéfuje oranžový vzteklík s načechraným tupé a jeho fámulus s očními linkami. Ani jeden z nich se neumí smát. Jsou komičtí, ale nemají v sobě ani špetku veselí, humoru a radosti. Jejich obličeje jsou smrtelně vážné a důstojně betonové. Okolo nich se motá podivná bytost z jiné kosmické dimenze, od té samozřejmě nečekám, že by jí byla blízká tak lidská emoce, jako je smích. Mimozemšťané to mají jinak.
Ani jejich prťavý sadistický přítel na druhém konci zeměplochy se nikdy nesměje. Na rozdíl od nich má jistou dávku inteligence, proto humor předstírá. Zlomyslně se pochechtává, ale jeho malá očka jsou chladná a plná zášti. V jeho hihňání není ani špetka radosti, veselí a vlídnosti. V jeho podání jde o výsměch a ponižování, tedy o to, co je opakem humoru a smíchu a radosti.
Nečekají nás zrovna lehké časy a humoru nám bude potřeba. Někteří lékaři se dokonce domnívají, že smích uzdravuje. Vyplavují se při něm hormony štěstí a klesá stres. To je nejspíš důvod, proč v dobách zmaru a hnusu kvete humor a politické vtipy a proč jsou nejlepší židovské a ruské anekdoty. Ale pečlivé promýšlení vtipu, smíchu a veselí může mít ještě větší význam, protože je dobrým vodítkem, jak se rozhodovat ve všech svobodných volbách. V těch nesvobodných se nám o legraci postarají jiní. Je zlé, volíme-li své zástupce podle toho, že s nimi bude kabaret a řachanda, ale nehledíme na to, zda se umějí smát. Smát se laskavě, radostně, spontánně, upřímně.
Nevolme toho, kdo se neumí smát
Žádnému člověku, který se nesměje, nevěřím. Nechci jej mít v čele státu, nechci, aby mi svým zlým, kyselým náhledem na svět kazil život. Koneckonců se ukazuje, že profesionální komik, který se vesele směje, je dnes skutečným prezidentem schopným bránit napadenou zemi, zatímco privilegovaný fracek s koženou hubou, ať je jím kdokoliv z aktuálně mocných principálů, je mizerným politikem.
Humor je výsadou inteligentních stvoření, někteří lidé jej však nikdy nepoznají. Nejspíš jim chybí cosi bytostně lidského, přestože navenek vypadají jako lidé, jsou méně lidmi než vysmátý foxteriér, který ke mně běží parkem. Není třeba příliš složitě bádat v profilech různých kandidátů a poslouchat jejich projevy. Stačí si všímat, zda jsou dostatečně lidmi, aby mohli reprezentovat lidskou společnost, zda se umějí smát.
Marně přemýšlím, kdy jsem viděla smích nebo byť i jen radostný úsměv na tvářích některých ambiciózních politiků a politikářů, kteří v současné době rejdí na naší stranické scéně. Prosím, nevolme si do čela státu bytosti, které se neumějí smát. Volme lidi nebo klidně i inteligentního delfína, aby nás brzy nepřešel humor.
