Místo v senátu, které kvůli zdravotním problémům uvolnila Zuzana Baudyšová, může obsadit scénárista David Smoljak. Syn slavného otce, součást Cimrmanovské „rodiny“. Na to se ovšem ve volbách nebere zřetel. Jde o to, co dokážete voličům nabídnout, abyste je přesvědčili hodit vám hlas, a to se Smoljakovi podařilo. V druhém kole doplňovacích senátních voleb bude 12. a 13. dubna bojovat proti starostovi Prahy 9 Janu Jarolímovi. V rozhovoru pro FORUM 24 senátorský kandidát vysvětluje, proč se začal věnovat politice, jak ho podporovalo jeho okolí, včetně Zdeňka Svěráka, nebo proč je senát v současné době tak důležitý.

Jméno Smoljak je už navždy zafixováno do paměti lidí jako synonymum pro dobrou náladu a humor. Proč jste se rozhodl, že se k tomu přidá i politické angažmá, které moc veselé nebývá?

Začalo to tím, že jsem před lety spolu s kamarády založil Sdružení pro Vinoř, protože jsme nebyli spokojení s tím, jak určitě věci kolem nás fungovaly. Po čase jsme zjistili, že pokud chceme něco skutečně změnit, musíme se zúčastnit voleb. A tak jsme vstoupili do komunální politiky. Nejdřív nás výsledky voleb poslaly do opozice, loni jsme u nás vyhráli. Stejné rozhodnutí jsem udělal i v případě celostátní politiky. Vlastně to bylo jednoduché… Pokud chce člověk něco ovlivnit, nestačí jen zpovzdálí pokukovat. Musí se do toho vložit.

Senát je pro část národa, nebo i prezidenta Zemana zbytečná věc. Jiní zase hovoří o pojistce demokracie. Je současná situace tak špatná, že potřebujeme pojistky?

Vždycky potřebujete pojistky! I v té nejklidnější době, což ta dnešní rozhodně není. Senát je strašně důležitý, protože bez něj se nedá změnit ústava, nebo volební zákony. Ohýbat si volební zákony a vůbec pravidla hry ve svůj prospěch je časté pokušení mocných, kteří chtějí být ještě mocnější, nejlépe úplně nejmocnější a pokud možno na věčné časy. A v tomhle jim ten senát zatraceně překáží.

Postup do druhého kola je rozhodně úspěchem, počítal jste s takovou podporou?

V podporu jsem doufal, ale že skončím druhý jen o necelé jedno procento hlasů, jsem nečekal. Překvapilo mě to a potěšilo, to je jasné. Stejně jako podpora konkrétních lidí, kteří o mě v kampani řekli spoustu krásných slov. To mě úplně dojalo.

Potkal jste se během kampaně s nějakou „podlostí“, nebo vše probíhalo gentlemansky?

Kampaň zatím probíhá víceméně gentlemansky, tak snad to tak vydrží až do konce.

Možnost zabojovat o senátorské křeslo Vám nabídla rezignace Zuzany Baudišové. Jak dlouho jste se rozmýšlel, že se pokusíte ji v senátu nahradit?

Asi pět minut. Definitivní rozhodnutí jsem udělal během dalšího týdne, ale žádné nervydrásající dilema to pro mě nebylo. O důležitosti senátu jsem už mluvil. A v tomhle senátním obvodu navíc dlouhodobě žiji a pracuji v zastupitelstvu, teď i jako radní pro územní rozvoj a životní prostředí. Takže mi to do sebe najednou všechno nějak zapadlo.

Co Vás vedlo k tomu, že Vaši důvěru získá STAN a budete kandidovat s jeho podporou?

Na tomhle uskupení je mi sympatické, že vyrostlo z komunální politiky. Od lidí, kteří se stejně jako já začali nejdřív angažovat ve svých městech a obcích a teprve potom postupovali výše. To je úplně opačný příklad, než když si nějaký politický podnikatel založí stranu nebo hnutí a do něj pak nabere loajální členstvo. V takové straně nebo hnutí jednoho muže bych nikdy být nechtěl.

Podpořil Vás i Zdeněk Svěrák, který pro mnohé znamená velkou morální autoritu. Myslíte, že Vám to částečně pomohlo?

Určitě mi to pomohlo a navíc mi to udělalo velkou radost. Zdeněk mě zná už od malička a když teď řekne, že by za mě dal ruku do ohně, tak to nejen potěší, ale hlavně notně zavazuje.

Jaké byly ohlasy ve Vašem okolí? Setkal jste se s názorem, že se máte na kandidaturu vykašlat?

Kupodivu ne. Ale možná je to tím, že mě většina lidí z mého okolí už dobře zná a ví, že to nebylo žádné zbrklé, nebo neuvážené rozhodnutí. Koneckonců, do té politiky jsem vstoupil už před lety a všechny pochybnosti jsem si se svým okolím vyříkal už tenkrát.

Volební účast se pohybovala pod 20 procent. Čím je dáno, že občany volby do senátu zajímají tak málo?

Senát je instituce. Strašně důležitá, ale pořád je to jen nějaká parlamentní komora, ke které lze těžko navázat emocionální vazbu. V prezidentských volbách vidíte toho, kdo usedne na Českém hradu, sněmovní volby zase rozhodují o podobě příští vlády.  Senátní volby takovou zásadní a dramatickou změnu nepřinášejí, proto je k nim tak těžké připoutat pozornost.

Jak se dá za týden, kdy se koná druhé kolo, ještě zapracovat na kampani a přesvědčit další občany, že jste dobrou volbou?

Všechno to jde hrozně rychle, v tomhle tempu není na nic čas. Ale zase to má výhodu, že nemusíte nic složitě konstruovat. Děláte věci tak, je cítíte, a říkáte jen to, co si skutečně myslíte. Možná je to takhle nejlepší.

Co by Vám na úspěch v prvním kole asi řekl Váš táta?

Ptal jsem se na to Zdeňka Svěráka a on mi řekl jenom: Byl by nadšenej!