Když ve čtvrtek 13. července přišla smutná zpráva, že zemřel statečný čínský disident a politický vězeň pekingského komunistického režimu Liou Siao-po (Liu Xiaobo), čekal jsem, jak se zachová český prezident.

Důvody vysvětlovat jistě netřeba. Snad jen: Bude mít Miloš Zeman alespoň zlomek Liouovy odvahy a pošle vdově Liou Sia kondolenci? Málo platné, jsou nositelé Nobelovy ceny za mír, kteří si ocenění z nejvyšších míst zaslouží. Zejména od prezidenta, jehož předchůdce (Václav Havel) patřil mezi ty, kdo přispěli k tomu, že Liou prestižní cenu získal.

Jsem realista a dokážu si představit Zemanovo dilema. Jako člověk musel přece slyšet tichý vnitřní hlas, který mu našeptával, co se sluší a patří. Jenomže je tu jeden obrovský problém: kdyby uposlechl tohoto hlasu, velice by zklamal, ba rozhněval strýčka Si (takto prezidenta kontinentální Číny, svého velkého učitele v předmětu „stabilizace společnosti“).

Co teď s tím? Čert mu byl toho disidenta dlužen.

Přiznat férově, jak se věci mají? To si ani tak politicky otrlá skvadra, jakou na Hradě máme, nemůže dovolit. Zbývá poslat „do boje“ osvědčeného Zemanova „bratra Palečka“ (dvornímu šaškovi Jiřího z Poděbrad se za to srovnání hluboce omlouvám). Ten už se postará.

Stalo se.

Podle zpravodajského serveru iRozhlas.cz Jiří Ovčáček ve „vysvětlující“ SMS napsal: „Prezident republiky kondoluje hlavám státu, předseda vlády kondoluje premiérům, předseda senátu kondoluje předsedům senátu atp. A toto pravidlo funguje všude na světě. Žádnou nótu zasílat nebudeme.“

Co dodat? Především to, že Jiří Ovčáček se hluboce mýlí (méně diplomatičtí autoři by napsali, že otevřeně lže). Důkazem budiž text z webu Bílého domu, který je datován rovněž 14. července. V prohlášení se píše, že prezident Trump byl hluboce zarmoucen, když se dozvěděl o úmrtí laureáta Nobelovy ceny míru a prominentního čínského politického vězně. Prezident posílá upřímnou soustrast disidentově ženě, jeho rodině a přátelům. Konstatuje, že Liou zasvětil svůj život úsilí o dosažení demokracie a svobodu.

Občas slýcháme, že Trump a Zeman jsou si v něčem podobní. Tady máme křišťálově průzračný příklad toho, v čem jsou naopak odlišní. Žel, k neprospěchu českého prezidenta, v záležitosti naprosto zásadní.

V souvislosti s Chartou 77 používala komunistická propaganda termín „zaprodanci“. Nevím proč, ale při psaní tohoto článku mi silně rezonoval v mysli.

Vážím si toho, že podobně neuvažuji pouze já. Dovolím si připojit několik vět z facebookového profilu muže, kterého považuji za jednoho z největších českých intelektuálů současnosti. Slova, která přesně vyjadřují důvod, proč si Miloše Zemana, jakkoli s ním v některých dílčích otázkách souhlasím (vztah k Izraeli například) nemohu vážit a občas se za něj musím i stydět. Filozof Daniel Kroupa napsal:

Kdybychom měli prezidenta Václava Havla, poslal by kondolenci paní Liou Sia, manželce zesnulého nositele Nobelovy ceny míru pana Liou Siao-po, zakladatele čínské Charty 08. Bezcharakterní Miloš Zeman kondolenci nepošle, protože stojí na straně zločinného komunistického režimu, který pana Liou pronásledoval, neoprávněně věznil a který nese odpovědnost za jeho smrt.