Tunisko se už podruhé stalo terčem teroristického útoku. Říkáme Tunisko, ale ve skutečnosti je cílem Evropa a civilizovaný svět. Pokud jsou cílem turisté, je jasné, na koho je útok namířen. Slovo dovolená zní banálně, ve skutečnosti je to ale krátké období života, kdy se člověk svěřuje druhým lidem, aby nabral trochu životní energie. Dovolená není pobyt na frontě, není to žádná akce, kdy se někdo vydává do střetu civilizací, je to normální lidská činnost. Je příznačné, na co teroristé útočí. Nádraží, letiště, nákupní centra, pláž, maraton. Místa normálního života. Teď už došli tak daleko, že jim vadí i sochy buddhů a antické sloupy a dokonce i hrobky islámských mudrců. Vystupňované šílenství, které bohužel ještě nedošlo do té dokonalosti, že odpálí sami sebe.
I kdyby měli teroristé sebevíce vznešené ideály, všechno nakonec diskreditují tím, že si jako oběti berou nevinné lidi. Není nic, čím by se to dalo omluvit. Je to pro větší slávu Boží? Pro ponížení mocností? To jsou jenom slova a náhradní vysvětlení. Za tím vším je frustrace lidí, kteří nedovedou zvládat svůj život. Je pozoruhodné, že když se podíváme na osobní život teroristů, tak to nejsou žádní utiskovaní lidé, jsou to například poměrně blahobytní studenti, kteří si nemají na co naříkat. Jedinci, kteří požívají všech výhod, které jim vyspělý svět poskytuje. Jejich problém je v jejich hlavě, ne ve světě kolem nich.
Problémem terorismu je, že nejsme schopni mu zabránit. Je možné uchránit letadlo nebo nějakou vládní budovu, ale uhlídat každé místo na světě nelze. Nemůžeme ani odstranit příčiny. Pokud si někdo myslí, že je terorismus vzdycháním utlačovaného stvoření, tak se mýlí. Je nanejvýš vzdycháním slabých lidí, kteří si nevědí rady se svým vlastním životem. Na to ale není žádný recept.
Těžko dnes někoho přesvědčovat, aby vzal rodinu a jel do Tuniska. Těžko ovšem chtít, aby jel kamkoli, protože ti blázni se mohou vynořit všude. Dnes je stejně rizikové někam jet, jako zůstat doma. My jsme zemí, která není první na ráně. Pokud by u nás došlo k velkému teroristickému útoku, tak spíš náhodou. Teroristé při svém nevalném vzdělání možná ještě ani nezjistili, že nějaká Česká republika existuje. Vědí ale, že existují turisté, a je jim jedno, kde jsou. Pláž, nebo náměstí před orlojem, to je jedno.
Proti konkrétním vraždám jsme bezmocní. Nad něčím ale máme vždycky absolutní kontrolu, a to je náš strach. Cílem terorismu je způsobit rozvrat. Ti lidé ale ve skutečnosti mohou mnohem méně, než si myslí a než jim někdy sami přisuzujeme. Co jsou jejich bomby proti válečnému bombardování Londýna? Ani to lidi nezlomilo. Musí být hloupí, pokud si myslí, že mohou vyhrát. Jejich řádění zabránit nemůžeme. Pokud ale budeme normálně žít a normálně myslet, tak prohrají. Zatím to tak vždycky bylo.
