Jemenští Hútíjové jsou klienty agresivního Íránu. FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / volné dílo
KOMENTÁŘ / Ještě do loňského podzimu se o jemenské povstalce zajímal v západním světě jen málokdo. Hútíové (oficiálně zvaní Ansar Alláh, tedy Pomocníci Alláhovi) sice v podobě ozbrojeného hnutí existují už dvě desítky let, donedávna se však soustředili především na boj s centrální vládou Jemenu a potažmo s jejími podporovateli v blízkém sousedství, především se Saúdskou Arábií. To se změnilo po masakru ze 7. října 2023, na který izraelská vláda reagovala invazí do Pásma Gazy.
V tu chvíli se po celém regionu aktivovala íránská „osa odporu“ včetně jemenských povstalců: Hútíové totiž začali napadat lodě proplouvající Rudým mořem, alespoň oficiálně pod záminkou snahy ochromit Izrael a dosáhnout osvobození Palestiny.
Rebelům, kteří ovládají velkou část Jemenu včetně hlavního města Saná, se tak podařilo významně poškodit mezinárodní obchod a přinutit Spojené stát k vytvoření široké námořní koalice, která se pokouší útokům zabránit. Hútíové se stali po boku libanonského Hizballáhu zřejmě nejdůležitějším íránským spojencem v boji proti Západu a zároveň stále významnějším hráčem v samotném Jemenu.
Velmi úspěšní rebelové
Hútíové nejsou v Jemenu novým fenoménem, mají kořeny v šíitském (přesněji řečeno zajdíjském) studentském hnutí, které se v 90. letech vymezovalo proti rostoucímu vlivu sunnitského wahhábistického islámu podporovaného ze sousední Saúdské Arábie. Brzy se však dostalo i do sporu s tehdejším diktátorem Alím Abdalláhem Sálihem, který vládl Severnímu Jemenu tvrdou rukou od roku 1978 a sjednocené zemi od roku 1990.
Hnutí obviňovalo Sáliha z korupce a zároveň z příliš tolerantního vztahu ke Spojeným státům, které v roce 2003 svrhly iráckého autokrata Saddáma Husajna a zažehly tak po celém regionu odpor k Západu. Žádalo také konec marginalizace zajdíjů, kteří představují asi třetinu obyvatel země. Jemenský režim zareagoval tvrdě, když v roce 2004 dopadl a zastřelil jeho vůdce, charismatického klerika Husajna al-Hútího. Spolu s ním byly zabity desítky jeho následovníků.
Husajnova smrt však měla opačné důsledky, než prezident Sálih očekával. Z „Božích pomocníků“ se pod vedením jeho bratrů stala ozbrojená povstalecká skupina, která úspěšně čelila snaze centrální vlády o její zničení, a dokonce neváhala ani podnikat útoky na území Saúdské Arábie, která Sálihův režim podporovala.
Po Arabském jaru, které vedlo ke svržení nenáviděného prezidenta, pak Hútíové využili mocenské vakuum a postupně dobyli velkou část země – paradoxně mimo jiné i ve spojenectví s vyhnaným Sálihem, který přitom býval jejich úhlavním nepřítelem. V roce 2014 k překvapení velké části světa padlo i hlavní město Saná a mezinárodně uznávaná vláda nového prezidenta Abd Rabú Mansúra Hádího se musela uchýlit do přístavu Aden.
Šíitské povstalce se nepodařilo vyhnat ani široké koalici sousedních států v čele se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty, která do Jemenu vstoupila v roce 2015 a v příštích letech v zemi podnikla na 25 tisíc leteckých útoků. Obě strany se při tomto konfliktu dopouštěly obrovských válečných zločinů, které způsobily, že se Jemen ocitl na pokraji hladomoru. Arabské státy se nakonec po letech vytrvalých bojů musely smířit s neúspěchem a od předminulého roku probíhala mezi nepřáteli mírová jednání.
Odhodlaní nepřátelé Západu
Hútíové dnes kontrolují prakticky celý severozápadní Jemen včetně přístavu Hudajdá na pobřeží Rudého moře, který je pro ně klíčovým zdrojem příjmů – podle odhadů z něj povstalcům plyne až miliarda dolarů ročně. Rebelové kromě toho vybírají daně a zřídili funkční vládní struktury, přestože jsou plně závislé na rodinných a kmenových vazbách a zároveň na náboženské autoritě šíitských vůdců.
Zmíněná mírová jednání by s největší pravděpodobností dříve nebo později vedla k tomu, že bude vláda povstalců nad podstatnou částí Jemenu uznána sousedními arabskými zeměmi. Na první pohled proto může být matoucí, proč by Hútíové tuto vyhlídku ohrozili v úvodu zmiňovanými útoky na obchodní lodě v Rudém moři, které silně poškozují i arabský svět – především Egypt, který přichází o obrovské množství příjmů z poplatků za využití Suezského průplavu.
Odpověď alespoň částečně poskytuje hútíjská ideologie. Jemenští rebelové jsou fanatickými nepřáteli Izraele i celého Západu v čele se Spojenými státy, čemuž ostatně odpovídá i jejich oficiální heslo: „Bůh je velký, smrt USA, smrt Izraeli, prokletí Židům a vítězství islámu.“
Nepřekvapí proto, že jsou Hútíové spojenci íránského náboženského režimu, který chce celý Blízký východ zbavit západního vlivu, posílit šíitské skupiny a dostat region pod svou kontrolu. Írán ostatně jemenské rebely nejpozději od roku 2009 zásobuje zbraněmi a dodává jim třeba bezpilotní letadla nebo balistické střely, kterými Hútíové napadají plavidla i cíle v sousedních zemích a v Izraeli. Přes Jemen a potažmo Súdán a Egypt zároveň proudí íránské zbraně do Pásma Gazy.
„Hútíové by nemohli operovat na takové úrovni bez íránských zbraní, výcviku a pomoci zpravodajských služeb,“ domnívá se Elisabeth Kendallová, odbornice na Blízký východ z Univerzity v Cambridge. Stejnou podporu povstalcům poskytují i další íránští spojenci v regionu v čele s libanonským Hizballáhem, který cvičí hútíjské bojovníky a spolupracuje na šíření íránské propagandy.
Cesta k oblibě povstalců
Pro hútíjskou snahu narušit mezinárodní obchod nicméně existují i ryze pragmatické důvody. Povstalci si totiž hlasitým bojem proti Izraeli, ačkoli většina napadených lodí nemá s Židovským státem nic společného, získávají obrovskou popularitu v celém arabském světě, a především v samotném Jemenu, který je jinak z většiny sunnitského vyznání.
„Hútíové ve skutečnosti nejsou příliš oblíbení v částech země, které ovládají a zahrnují asi dvě třetiny jemenské populace,“ vysvětluje autorka oceňované knihy Jemen v Krizi (2019), Helen Lacknerová. „Místní obyvatelé ale zároveň velmi podporují Palestinu a popularita Hútíů proto prudce vzrostla od chvíle, kdy začali podnikat útoky v Rudém moři.“
Údajný boj proti Izraeli pomohl Hútíům od začátku války v Gaze přilákat velké množství nových bojovníků – podle vyjádření samotných rebelů dokonce na dvě stě tisíc, přestože odhady hovoří spíše o desítkách tisíc. I takové množství má ale šanci zvrátit vývoj jemenské občanské války a umožnit Hútíům dobýt další území, zejména provincii Marib, ve které se nachází významná naleziště ropy.
„Z politického hlediska potřebují Hútíové mobilizovat svoje obyvatele, aby utlumili rostoucí domácí nespokojenost. Z ekonomického hlediska pak chtějí Hútíové rozšířit válku v Jemenu, protože potřebují obsadit Marib nebo Šabvu, aby tak získali ekonomickou základnu, která jim umožní v Jemenu dlouhodobě přežít,“ domnívá se Gregory Johnsen z amerického think tanku Institut arabských států Perského zálivu (AGSIW).
Globální ekonomická katastrofa
Íránem a Hizballáhem vyzbrojení Hútíjové představují vzrůstající hrozbu nejen pro okolní země nebo Izrael, ale pro celý systém mezinárodní obchodní výměny. Na 80 % světového obchodu je přepravováno po moři a zhruba třetina veškeré námořní dopravy prochází Suezským průplavem a potažmo Rudým mořem, které představují nejefektivnější spojnici mezi Evropou a Asií. Hrozba hútijských útoků nicméně vedla k dramatickému zvýšení cen pojištění nákladních plavidel.
Mnohé velké přepravní společnosti z bezpečnostních důvodů začaly dávat přednost cestě kolem Mysu dobré naděje na jihu Afriky, která je zhruba o šestnáct tisíc kilometrů a celých deset dní delší. Pro v podstatě celý svět to znamená další zdražení řady komodit, a to za situace, kdy se mnoho zemí stále potýká s vysokou inflací. Zvláště dramatický dopad pak mají útoky na už tak chudý a nestabilní Egypt, kterému se od loňského podzimu až o polovinu propadly poplatky za využití Suezského průplavu.
Zejména západní země proto na útoky odpověděly vytvořením námořní koalice více než dvaceti států, která má komerčním lodím zajistit bezpečnou plavbu Rudým mořem. Koalici vedou především Spojené státy a Velká Británie, přes ekonomické dopady se jí nicméně alespoň oficiálně neúčastní většina arabských zemí s výjimkou Bahrajnu. Obávají se totiž, že by je zásahy proti Hútíjům poškodily u domácího publika, které z velké části přijalo propagandu rebelů o ochraně palestinských zájmů.
Námořní koalici se podařilo zabránit řadě hútíjských útoků – britské, francouzské a americké námořnictvo kupříkladu začátkem března zneškodnilo desítky bezpilotních letadel, které jemenským rebelům dodal Írán. Američané a Britové také opakovaně bombardovali cíle přímo na jemenském území, odkud Hútíové vysílají drony a balistické rakety.
Není ovšem jisté, nakolik může být tato strategie skutečně efektivní. Přímé zapojení západních sil poskytuje další munici hútíjské propagandě a pomáhá mobilizovat jemenskou (a potažmo arabskou) veřejnost proti Západu, tj. Spojeným státům i Evropě. Rebely navíc v minulosti neodradily ani dlouhé roky intenzivního a mnohdy velmi brutálního bombardování ze strany Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, které nepřispěly ke kýžené porážce Hútíů, ale v konečném důsledku spíše pomohly jejich pozici upevnit.
