„Česká národní banka na svém posledním zasedání ponechala znovu základní úrokovou sazbu na stávajících 7 procentech.“ Tuto větu slýcháme z médií již od léta minulého roku, kdy se funkce guvernéra ČNB ujal Aleš Michl a zároveň došlo k obměně některých jmen ze sedmičlenné bankovní rady. Tehdejšího guvernéra Jiřího Rusnoka, viceguvernéra Tomáše Nidetzkého a člena bankovní rady Vojtěcha Bendu nahradili Eva Zamrazilová, Karina Kubelková a Jan Frait. 

Spolu s personální obměnou přišla i obměna měnově-politického charakteru. Najednou
se poměr hlasujících pro zpřísnění měnové politiky změnil z 5:2, jak tomu bylo
v „Rusnokově postcovidové éře“, na 2:5. Po odchodu Marka Mory z postu viceguvernéra jsme byli svědky na předešlých zasedáních dokonce poměru 6:1 pro ponechání sazeb
na stávající úrovni. Jediným jestřábem se tak v ČNB stal Tomáš Holub. 

Předzvěst zvýšení sazeb v červnu?

Minulé zasedání přineslo zajímavou informaci, kterou jsme mohli postřehnout
ze zápisu z jednání bankovní rady. V něm bylo uvedeno, že „dva členové bankovní rady, Karina Kubelková a Tomáš Holub, se v prvním kole hlasování vyslovili pro zvýšení sazeb o 0,50 procentního bodu, ve snaze o nalezení konsenzu následně podpořili návrh na růst sazeb o 0,25 procentního bodu. Ve druhém kole tak pro zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu hlasovali tři členové bankovní rady, a to Karina Kubelková, Jan Procházka a Tomáš Holub.“

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Slova viceguvernérky Evy Zamrazilové před zasedáním o možném snižování sazeb již v září tak nyní působí poměrně zvláštně s přihlédnutím na fakt, že v zápise z posledního zasedání ČNB se píše: „Bankovní rada vyčká na další data, která vyhodnotí. Na příštím zasedání rozhodne, zda sazby zůstanou stabilní, nebo se zvýší.“ Tato slova též podporují ředitel měnové sekce Petr Král a jeho náměstek Jakub Matějů: „Na snížení úrokových sazeb v nejbližší době bychom určitě nesázeli.“

Měla by ČNB ještě sazby zvýšit?

Celková i měnověpolitická inflace by podle nejnovější prognózy centrální banky měly v roce 2024 činit shodně 2,1 procent. Pokud upřeme zrak na transmisní mechanismy a horizont měnové politiky, smysl by již další zpřísňování nedávalo. Proč? Měnověpolitická opatření se totiž promítají v reálné ekonomice s 12 až 18 měsíčním zpožděním a za tuto dobu už by dle analytiků ČNB měla být inflace na „přijatelných úrovních“. Z této nové jarní prognózy sice šeří optimismus, ale jsou zde významná rizika, která tento scénář mohou změnit.

Jedním z nich je možná mzdově-inflační spirála, do níž se podle člena bankovní rady Tomáše Holuba česká ekonomika již dostává. Reálné mzdy sice mohou klesat, ale to nic nemění na výrazné dynamice nominálních mezd. V lednu a únoru 2023 byl v průmyslu vykázán meziroční mzdový růst ve výši 11,9 a 10,8 procent, ve stavebnictví 14,9 a 14,1 procent. Mzdy rostou napříč celou ekonomikou, přičemž největší příspěvky tvoří průmyslový sektor a tržní služby. Situace na trhu práce samozřejmě podporuje pozici zaměstnanců při mzdových vyjednáváních, protože stále jsme svědky nedostatku pracovní síly.

Dále čtěte

Nový prezident. Je to Babišův konec? A co bude dál? Kupte si knihu Český restart

Česká republika je jiná, než byla před několika měsíci. Máme nového premiéra, ale také prezidenta. Čeští novináři v knize Český…

Společně s neukotvenými inflačními očekáváními nefinančních korporací, která činí na jednoletém horizontu 8,9 procent, to vytváří, slovy klasika, smrtící koktejl. Centrální banka sice stále argumentuje ukotveností inflačních očekávání finančního trhu, ale musíme si položit kritickou otázku – očekávání jaké skupiny se budou promítat do mzdových a cenových kontraktů? Ta analytiků, nebo manažerů? Domnívám se, že správně je druhá odpověď. Znovu se zde odkážu na slova Tomáše Holuba, který tvrdí, že špatná měřitelnost očekávání by neměla vést k jejich podcenění (neplatí princip „co oči nevidí, to srdce nebolí“). 

Bude ČNB konat, či nikoli?

Pokud budeme chtít posoudit přísnost měnové politiky, měli bychom tak učinit na základě reálných veličin. Fisherova rovnice nám říká, že reálná úroková sazba = nominální úroková sazba – inflace. Nemělo by příliš smysl do tohoto výpočtu započítat aktuální inflační čísla, protože ta měnová politika svým nastavením již tolik neovlivní. Inflační očekávání však ovlivní. Po započtení inflačních očekávání nefinančních korporací na jednoletém horizontu nám tedy vychází, že ex-ante reálná úroková míra (ta očekávaná), je stále v záporu. Úplně bych se k tomu neupínal, protože se jedná o veličinu poměrně volatilního charakteru, ale slova guvernéra o tom, že máme nejpřísnější měnovou politiku za dvacet let, jsou přinejmenším sporná. Nemůžeme zkrátka hledět pouze očima nominálních veličin.

Ano, 7% základní úroková sazba je sice v historickém srovnání na vysoké úrovni, ale vždy její výši musíme vztáhnout k inflaci. 

Měnová politika by dle moderních teoretických poznatků měla být vpřed hledící. V našem případě to znamená utnout mzdově-inflační spirálu dříve, než ji budeme muset zkrotit v budoucnu za vyšších národohospodářských nákladů. Zvýšení sazeb by tak mělo významný signalizační efekt, že centrální banka je ochotna nadále bojovat s inflací. Domnívám se však, že jestli mzdový růst nebude extrémního charakteru, dalšího zpřísňování měnové politiky se prozatím nedočkáme. 

* * * 

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice.