Člen Ústředního krizového štábu a prezident České stomatologické komory Roman Šmucler FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V rámci Ústředního krizového štábu proběhla tento týden mediální přestřelka kvůli ukončení plošného nošení roušek. „Jsem natolik disciplinovaný, že plním i nesmysl, ale jinak to považuji za naprostou kravinu,“ komentuje současný stav člen krizového štábu a lékař Roman Šmucler v rozhovoru pro deník FORUM 24. Zároveň naznačuje, že bychom měli následovat kroky dalších vyspělých zemí, kde se nosí roušky pouze na místech se zvýšenou koncentrací lidí a občanům nehrozí pokuty, když jdou sami po ulici. Lidé jsou však podle něj natolik vyděšení, že je budou nosit nadále i v těchto případech.
Po středeční schůzi Ústředního krizového štábu jste na svém facebookovém účtu napsal, že povinnost nosit roušky skončí po 17. květnu s koncem nouzového stavu. Předseda štábu a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) to následně dementoval. Už jste se shodli?
Na začátek je nutné připomenout, že krizový štáb vlastně funguje jako koordinační orgán. Takže nevydává rozhodnutí on, ale vláda. Já jsem na jednání akorát nadnesl dokument ministerstva zdravotnictví o racionalizaci nošení roušek. A nejenom že nikdo nebyl proti, ale nejmenovaný člověk z ministerstva dokonce navrhl i samotný termín. Možnost ukončit povinnost v daný termín tedy skutečně není z mé hlavy, ale vymyslel to jeden ministerský úředník. Následně jednání skončilo s tím, že to tak zřejmě bude, abych se pak dočetl, že pan Hamáček říká, že se to neschválilo. Znovu připomínám, že samozřejmě nemohlo jít o konečné rozhodnutí, to musí učinit vláda, ale zároveň proti nikdo nebyl.
Ani pan ministr vnitra Hamáček?
Ten neřekl ani slovo. Poté, co jsem předložil zmiňovaný dokument, mluvil akorát ten ministerský úředník, který přišel s konkrétním termínem. Opravdu mě nenapadlo, že by se to dalo ukončit ke konci nouzového stavu, pouze jsem nadnesl doporučení Rady poskytovatelů (externí odborný poradní sbor ministra zdravotnictví za účelem efektivního naplňování zdravotní politiky – pozn. red.), na jejímž zasedání mimochodem seděl jak pan ministr Adam Vojtěch (za ANO), tak jeho náměstek Roman Prymula, a ta navrhla rozvolnění opatření. Takže jsem pouze řekl: „Tady je materiál ministerstva zdravotnictví, za kterým stáli členové vědecké rady.“ Vlastně jsem přinesl zápis, který napsala kancelář ministerstva zdravotnictví, nepřicházel jsem jako opozice. Následná reakce ale byla trochu složitá. Všechno jsme řešili prostřednictvím e-mailů, kdy mě podpořil i samotný předseda Rady poskytovatelů, pan doktor Dvořák.
Při sledování mediální výměny názorů mezi vámi a panem Hamáčkem ale člověk lehce nabyl dojmu, že nepostupujete zrovna jednotně…
Ne, tak to opravdu není. Kdyby někdo řekl: „Nemluv o tom, to nechceme,“ tak bych to akceptoval. Jenže vzápětí přišel někdo s návrhem, kdy se to ukončí, a tím diskuze skončila. Takže jsem to považoval za pozitivní vývoj a napsal jsem to na svůj facebook a pak jsem se věnoval stomatologické komoře (Roman Šmucler je předseda České stomatologické komory – pozn. red.). A najednou mi volá pan Hamáček, že je to průšvih, co jsem to řekl a tak dále. Takže jsem mu slíbil, že to ještě upřesním, což jsem následně i udělal. Přesto je od té doby mela (smích). Jsem od pana ministra zdravotnictví i od pana Hamáčka zvyklý na ledacos, ale překvapilo mě to právě proto, že se jednalo o dokument ministerstva zdravotnictví.
Co jsou vlastně podle vás hlavní důvody pro zrušení povinnosti nosit roušky?
Pro mě je to poměrně jasné. Plošné nošení roušek je česká specialita. Jako mají Američané na bankovkách napsáno „v Boha věříme“, tak my bychom tam měli mít „v roušky věříme“. Je to určitá forma státního kultu. Pouze říkáme, ať se to nosí racionálně, a sice když jedu vlakem nebo jiným dopravním prostředkem. Ale v neděli má být dvacet sedm stupňů a jsem opravdu zvědavý, jak lidé na jižní Moravě budou nosit roušky a chápat to, že Rakušani roušky do přírody nosit nemusí. Musíme chtít po lidech, co je splnitelné.
A zpětně bych ještě rád dodal, že jeden politik nakonec zmínil, že roušky se staly pro Čechy symbolem toho, že bojujeme s virem, a že jde o určitou formu demonstrace. Odpověděl jsem, ať jim klidně dáme odznaky, ale proč má mít někdo zpocenou roušku, navíc když je sám. Myslím si, že jsme dospělý národ. Ale lidé jsou vyděšeni do té míry, že vůbec nepochybuji o tom, že roušky budou nosit. To nejhorší, co se může stát, je, když se z roušek stane politika, což myslím, že už se vlastně stalo.
Takže pokud jde o vás, vezmete si roušku na ulici v centru Prahy, i když jste sám?
Vezmu si ji, abych nedostal jako člen Krizového štábu pokutu. Je hloupé, abych to ostentativně nedělal. Ale třeba ve čtvrtek jsem byl v TV Prima, kde jsme si sundali roušky všichni, a byli dva metry od sebe. Chceme lidi naučit, že když budou dodržovat social distancing (společenský odstup – pozn. red.), respektive určitou vzdálenost mezi sebou, tak je to zbytečné. Nově se navíc mluví nikoli o dvou metrech, ale o metru a půl.
Ale jsem samozřejmě natolik disciplinovaný, že plním i nesmysl, ale jinak to považuji za naprostou kravinu. Takže, když jdu sám Nerudovou ulicí, nebo budu natáčet pro televizi, kde bude kolem mě deset metrů prázdno, budu mít roušku, aby neměli problém. Ale nevím, jestli je zrovna tohle evropská demokracie 21. století.
