Nikdy nezapomenu na ten koncert na Bratislavské lyře v hlubokých sedmdesátkách, v době, kdy – co se týče hudby – panoval v Čechách absolutní úhor. I přes obrazovku jsme doma v obýváku náhle ucítili obrovskou energii několika muzikantů, kteří si dohromady říkali Modus. Ján Lehotský, Marika Gombitová a kluk s úzkou kravatou a v brýlích bez obrouček. Vypadal jako student a vyzařovalo z něj něco, co se nedalo zakázat, ale co se do gulášového socialismu fakt nehodilo. Meky Žbirka „čpěl“ Západem. Konečně, měl to v genech. Maminka byla Angličanka, anglicky se naučil stejně dobře jako slovensky a česky. A navíc disponoval něčím navíc: nepopsatelnou noblesou, slušností a – samozřejmě – talentem. 

Modus byl sběrem silných osobností, čili se zákonitě záhy rozpadl do sólových kariér svých frontmanů. Když Meky v roce 1980 vydal první vlastní album, hned to byla trefa do černého.  Doktor sen s písničkami jako nesmrtelná Balada o pol’nych vtákoch, Ako obrázok či V slepých uličkách (duet s Marikou Gombitovou) uchvátil hudební fandy na „federální úrovní“,  díky čemuž mohl Žbirka o dva roky později přijmout indiánské jméno „Ten, který vyfoukl Gottovi po čtrnácti letech Zlatého slavíka“.  

Dále čtěte

Nakupte dárky včas! Darujte předplatné Týdeníku FORUM svým nejbližším

Do Vánoc nám už nezbývá tolik času, proto je třeba se zamyslet nad dárky pro své okolí. Máme pro vás…

Jiní by se snažili zopakovat úspěch, Meky se svým věrným druhem, kytaristou a producentem  Laco Lučeničem hledali ve skupině Limit další, progresivní hudební cesty. Z nich se ovšem zpěvák vždy vracel k tomu, co mu bylo bytostně vlastní – k jednoduché písničce se silným melodickým nápadem. K jeho absolutním hitům patřily písně jako Atlantida, Biely kvet, 22 dní, a konečně i píseň Někdy stačí dát jen dech, jež léta otevírala „novácký“ seriál Ordinace v růžové zahradě. Svůj životní sen si hudebník splnil v roce 2015, když nahrál album v ikonickém britském studiu Abbey Road, kde byli doma jeho milovaní Beatles. 

Kdysi jsem požádal slovenského básníka a spisovatel Borise Filana, který Žbirku důvěrně znal, o krátký příspěvek k jeho kulatinám. Uzavřel jej slovy: „Má senzační humor, přijatelnou důstojnost a tlumený lesk kvalitního stříbra. Meky splňuje naše představy Angličana, jakých je už málo i ve Velké Británii. Můj syn Oliver jednou řekl, že Meky nestárne, jenom získává patinu, jako drahé kufry z nejkvalitnější kůže. Prozradím vám jedno tajemství:  Miro Žbirka je v Praze usazený ztracený člen skupiny Beatles.“ 

Miro Žbirka odešel ve středu, ve věku 69 let, do hudebního nebe. Co dodat? Pozdravuj Johna a George, Meky.