Je pochopitelné, že 17. listopad mnozí vnímají jako den smíření a vzájemného porozumění. Neměli by však zapomínat na to, že i lži vyřčené v tento státní svátek jsou stejně nepřijatelné, jako kdyby byly šířeny kdykoliv jindy. Hodně ochránců demokracie u nás, kteří protestují proti jejímu prznění Andrejem Babišem a Milošem Zemanem, ztratilo minulou neděli hlavu a nechalo se unést. Bohužel však skočili na jednoduchou léčku, kterou na ně přichystal premiér. Snad ani on netušil, jak moc během pár hodin zaboduje.

Strategie Babišova PR týmu byla na 17. listopadu vymyšlena zcela jinak, než tomu bylo loni. Půlnoční položení věnce a rychlý úprk do Švýcarska se premiérovi v očích veřejnosti moc nepovedl. Proto se letos „prchalovci“ rozhodli pro velký risk. Představit svého šéfa jako pokorného a citlivého muže, kterému není cizí ukázat svou lidskost. Tedy pravý opak skutečného Babiše, jenž je především nesmlouvavým arogantním byznysmenem, který prioritně vždy hledí na vlastní profit.

Stačilo tak málo, a národ se při premiérově projevu rozněžnil. I v řadách největších odpůrců Babišovy politiky se našli tací, kteří nahlas začali uvažovat, zda nezmění svůj názor na majitele hnutí ANO. Přitom tentokrát se Marek Prchal s psaním projevu rozhodně nenadřel tolik, jako když píše Babišova týdenní hlášení. Stačilo šéfa přesvědčit, aby před veřejností pronesl dvě věty, které mu musely jít velmi těžko přes rty.

Dále čtěte

Doslavili jsme, je čas na práci. Opozice může Babiše překvapit, když půjde ego stranou

Třicet let od pádu komunismu jsme oslavili důstojně. Demonstrace na Letné se nesla v duchu připomínky toho, za co můžeme…

Působení v komunistické straně totiž ministerský předseda nikdy nelitoval a ani na minutu nepřemýšlel, že bylo špatným krokem. Vždyť díky bolševické a estébácké minulosti měl po revoluci Babiš šanci stát se druhým nejbohatším člověkem v zemi.  Pokání je tedy viditelně falešné a naletět na ně mohou pouze ti největší naivové.

Když ovšem premiér přidal ještě blahořečení Václava Havla, strhl na svou stranu i některé z těch, kteří mu do té doby nemohli přijít na jméno. Jako by Babiš použil nějakou kouzelnou formuli a v tu ránu bylo zapomenuto Čapí hnízdo, střet zájmů i jeho slova o tom, ať „pravda a láska jdou do pí*e“.

Komu ani vystoupení v Národním muzeu nestačilo, pro toho měl Babiš schováno ještě jedno překvapení. Cestu na Ukrajinu a důrazné prohlášení o tom, že anexi Krymu neuznáváme a silně proti ní protestujeme. Sice je to již roky stanovisko naší vlády, tedy ta pravá zahraniční politika, ale nyní to vypadá, jako by to právě premiér vymyslel.

Kdo lituje členství v KSČ, obdivuje Havla a zastává se Ukrajiny, nemůže být špatný člověk. Takovou hloupost teď šíří po sociálních sítích lidé, kteří měli ještě minulý týden jasno v tom, že Babiš je gauner. Stačilo pár výroků a jedna cesta na Ukrajinu. Ministerský předseda opět ukázal, že v marketingových schopnostech jeho tým nikdo nepřekoná. Lže sice, jako když tiskne, ale fanoušci zase přibývají. Smutná realita v dnešní České republice.