Instagramový účet velkenic_film zveřejnil video mé oblíbené antivaxerky Jany Peterkové. Je u něj napsáno: „velkenic_film and klusakovo. MRTVÍ ZAŽIVA! Ukázka z našeho nového filmu @velkenic_film. Lístky na předpremiéry s debatami na @hithitcz.“ Paní Peterková ve videu prokazuje už zcela nezakrytě, co mnozí z nás o řadě antivaxerů tušili dávno. Jejich – v roce 2022 opravdu těžko pochopitelný – odpor k očkování nespadl z nebe, ale z jejich psychiatrických problémů.
Začněme u „otce zakladatele“. Petr Hájek je dobrým příkladem člověka, který ve svých výstupech zcela zjevně ukazuje nějaké psychické potíže. Jistá míra paranoidity je v dnešní době docela rozumná. Ale Petr Hájek a jeho Protiproud jsou už opravdu za hranou. Protože je Petr Hájek všeobecně známý a příznaky jeho patologicky konspirativního myšlení jsou zjevné, tak je podrobován jen minimální mediální kritice. I přesto, že podivné financování Protiproudu medializováno je a stálo by za pár komentářů. „Peníze podle zjištění Aktuálně.cz a HN investovala Běloruska, která tvrdí, že si to nepamatuje, a tají jejich původ. Druhým Hájkovým partnerem byl vydavatel, který navštěvoval krycí středisko ruských špionů.“
Tato mimořádně závažná zpráva takříkajíc vyšuměla a nikdo o tom moc nepsal, nešlapal v tom. Včetně mne. Panuje totiž jakýsi úzus, že není dobré kritizovat jednání vyvolané psychózou, duševní nemocí. A míra Hájkovy paranoidity je tak vysoká, že se za příznak duševního onemocnění skutečně považovat dá. Kdyby se podobná informace objevila o jiném dezinformátorovi, vyjdou o tom desítky komentářů včetně mého. Takhle jsme radši z myslím docela potřebné slušnosti a zdrženlivosti hromadně drželi pysk. A za sebe v tom v podobných případech hodlám pokračovat.
Jana Peterková v akci
Na proruských demonstracích se pravidelně objevuje jistá prostitutka s evidentně mimořádně nízkým IQ. Huláká do kamer, jak má ráda Putina, má s ním tričko a na serverech pro návštěvníky nevěstinců si můžete číst recenze na její (prý nevalný) výkon nejstarší profese. Dokonce i tak cynický člověk jako já – když k němu doputovalo poslední video s jejím proslovem – napsal editorovi s odkazem na to video: „Má se o tom psát?“ Video trvá tři minuty, za tři a čtvrt minuty editor odepsal: „Radši ne, tam bude nějakej problém a není důležitá.“ S radostí jsem pokyn vyplnil.
Paní Jana Peterková důležitá je, stala se jednou z tváří antivaxerského hnutí a kandiduje na prezidentku. Odvysílala desítky hodin protivakcinačních videí, byla odsouzena k náhradě škody zdravotnickému zařízení, o kterém lhala, že tam umírají lidi, a na demonstracích je pravidelně jednou z nejviditelnějších demonstrantů. Její video, kde křičí do obličejů policejních těžkooděnců za ochranným krytem větu „Hamáček je p**a!“, získalo celospolečenskou oblibu.
Před pár dny zveřejnila dvojice filmařů Velkenič a Klusák video, které by se – kdyby šlo o osobu s menším mediálním dosahem, než je paní Peterková – zveřejňovat nemělo. Ona ale kandiduje na prezidentku – a tak je potřeba, aby to video vidělo co nejvíc lidí. Proto za něj filmaře rozhodně neodsuzuji, jeho zveřejnění je u politicky angažované osoby jako ona plně legitimní a důležité. Tak důležité, že mně o něm není trapné psát negativně (na rozdíl od dnes už bezvýznamného Petra Hájka).
Video je natočeno za šera a asi i deště, nevím, ze kdy pochází. Matně tuším, že může být z Václavského náměstí, a zachycuje paní Peterkovou, kterak sbírá podpisy pod nějakou petici. A řve. Cituji: „Pro mě vidět člověka, kterej ještě není mrtvej, kterej není mrtvej zaživa. (ječí směrem do ulice) Vy jste všichni mrtví zaživa! Říkejte si, že já jsem blázen, vy jste mrtvoly už teď! Vám tu vakcínu už ani dávat nemusí. Vždycky mě to dojme, rozčílí, dobře, je mi už jedno, že jsem teda národní blázen, kráva, mně to je už jedno. Já se nemůžu dívat na to, jak jsou lidi mrtví zaživa. Oni vlastně ani nejsou živí. Oni nežijou. Prostě. Jak vypadá náš život? Nažrat se, zvládnout ňák práci, dovláčet domů děti, vykydnout se k bedně, čumět, nečíst, neanalyzovat. Nebejt živej, nemít emoce – já jsem zjistila…“
Pak jde kolem několik lidí, paní Peterková říká: „Podepíšete mi petici pro demisi vlády? Vám je to jedno, co se tady děje? Není, vidíte, není to paní jedno,“ dí, když žena ze skupiny vyrazí a podepíše jí papír.
Celé to video – pohyb formulace, přednes – působí, jako by na nich byl „blázen“. Paní Peterková vidí mrtvé lidi a kritizuje je za „čumění na bednu“ – je bývalou televizní moderátorkou a její potřeba být na obrazovce je denně potvrzována jejími sáhodlouhými promluvami na facebooku. A že by o vakcínách, proti kterým bojuje, něco relevantního četla a analyzovala, opravdu nehrozí.
Dosah a význam
Nástupem fáze internetu Web 3.0 došlo k pozoruhodnému jevu: Úplně se odtrhl význam mluvčího od jeho dosahu a pravdivost výpovědi od popularity, šíření té výpovědi. Na sociální sítě všech typů až po ty nejperfidnější se vejde cokoliv, na rozdíl od webu 2.0 vytvářeného uživateli je web 3.0 často vytvářen anonymy.
Objektivní společenský význam paní Peterkové je nulový, stejně je nulová šance, aby byla zvolena prezidentkou. Její výstup na nově zveřejněném videu by byl před sto či dvěma sty lety myslitelný pouze v čeledníku a dolehl by na hnojiště, ne dál. V městě žijící člověk by neměl šanci lidi s podobným vystupováním vůbec vidět – kdyby zavítal někam na venkov, tak by na něj pokukovali zpoza vrat čeledníku a netroufli by si ani ceknout. Sociální sítě tyto lidi propojily horizontálně a oni si uvědomili, kolik jich je.
Dříve byla mediální komunikace jasná a vertikální – od šéfredaktora v konkrétním médiu ke čtenáři. Dnes jde o horizontální komunikační propojení, kde pravdivost informace ani význam sdělujícího nehrají téměř žádnou roli. Takže největší dosah často mívají nejbizarnější, nejabsurdnější a nejhloupější nesmysly z úst zvláštních figurek. Takže pravidlo „o takových lidech se nepíše, nemůžou za to“ v momentě, když mají některá videa paní Peterkové milion zhlédnutí, neplatí, prostě se o ní psát musí. Přes reálně zanedbatelný význam mluvčí získala díky takovému dosahu její sdělení mediální, veřejný a bohužel i normotvorný celospolečenský význam.
Prožíváme epochu trvalé exploze invalidních informací od nevěrohodných a nevýznamných zdrojů. Ale že se ten který zdroj třeba dloube v nose před kamerou (jako tikťokerka Shopaholic Adel) či ječí o mrtvolách jako paní Peterková, tak při milionu zhlédnutí prostě něco ve společnosti zanechá, něčím ji ovlivní a je nutné to mediálně reflektovat. A je to především obraz informační postfaktické reality. V šílené době se dostává sluchu šíleným poselstvím šílených lidí. Jsem rád, že jsem starej a nemám děti.