Novým fenoménem v oblasti řetězových e-mailů jsou texty z webu Hoppner.cz. Články z toho webu jsou rozesílány (a sdíleny) opravdu masově, ačkoliv už při prvním pohledu na samotný web je zřejmé, že šíří absolutně šílené teorie. Namátkou. Podle webu je Angela Merkelová dcerou Adolfa Hitlera. Co, že se narodila devět let po smrti říšského vůdce! Tvrdí také, že spolek Milion chvilek se chystá ostřelovat demonstranty na podzimní demonstraci, aby uspořádal puč. Tričko zakladatele Mikuláše Mináře srovnává s nacistickou uniformou a tvrdí, že Milionu chvilek jde o prolomení Benešových dekretů. Jakékoliv důkazy k těmto tvrzením samozřejmě nemá.
Jak už web Manipulátoři.cz psal, jde o účelové a klamavé spojování nesouvisejících témat a využití propagandistické techniky očerňování protivníka, známou též jako „házení bláta“, špinění, které v důsledku vede k odvádění pozornosti od merita věci. Jde o očerňující, destruktivní, negativní a bohužel poměrně účinnou propagandistickou techniku, které se dá bránit jen skutečně obtížně. Nařknout totiž můžete kohokoliv z čehokoliv – a vždy se najde někdo, kdo tomu uvěří – jak hezky česky vystihuje známé přísloví „na každém šprochu pravdy trochu“.
Autorem tohoto webu je Ondřej Höppner. Ten byl v dávné minulosti považován za předního mediálního experta. V roce 1998 se stal například zástupcem šéfredaktora Večerníku Praha, následně vedl bulvární týdeník Spy, deník s bulvárním obsahem Aha! či další bulvární deník Šíp. Tvrdí, že byl první, kdo v České republice začal používat na titulní straně koláže nebo fotomontáže, jichž byl často i autorem. Je rovněž prý autorem fenoménu módní policie, který je dnes nedílnou součástí všech společenských časopisů. Od roku 2009 také vydává Malostranské noviny. Ale v té době také začíná jeho pád.
Ještě v letech 2012–2013 byl šéfredaktorem týdeníku Nedělní Blesk, ale to již v době, kdy nejslavnější éra tohoto týdeníku dávno skončila. Neúspěšně se snažil prosadit v Parlamentních novinách. Ředitel redakce Jaroslav Polanský tvrdí, že se redakci snažil vnucovat, ale neuspěl. „Několikrát jsem ho odmítl,“ napsal nám Polanský.
Na Wikipedii má také uvedeno, že v letech 2013–18 působil jako poradce KDU-ČSL v rámci magistrátu hl. m. Prahy. To však není úplně pravda. „Pan Höppner nikdy nebyl poradcem KDU-ČSL jako takové. Pan Ondřej Höppner, byl jednu dobu poradcem pro PR a komunikaci našeho radního pro kulturu HMP J. Wolfa. Jeho historie šéfredaktora novin a periodik ho předurčovala k znalosti problematiky komunikace s veřejností, odborníky, novináři a médii. To byl primární impuls pro jeho angažmá a byl najat na komunikaci ohledně kultury, památkové péče, cestovního ruchu. Byl odpovědný za komunikaci při přípravě a zahájení rekonstrukce Šlechtovy restaurace, sporů ohledně Slovanské epopeje a dostavby levého vyhořelého křídla Průmyslového paláce na Výstavišti Praha, plus samozřejmě další věci, které je třeba veřejně komunikovat. Poté, co se objevily náznaky jeho proruské orientace na jeho osobních sociálních sítích směřujících proti naší lidovecké prozápadní a proizraelské orientaci a proti euroatlantické spolupráci, byla spolupráce s panem Höppnerem ukončena. Dopředu nikdo neví, pokud nejsou veřejně prezentovány (a to nebyly), jaké má daný člověk soukromé osobní názory. Člověk se vyvíjí, reaguje na společenskou situaci, a to evidentně pana Höppnera zasáhlo,“ napsala nám krajská tajemnice KDU-ČSL Miroslava Menclová.
Höppner spoluzaložil dezinformační web Protiproud Petra Hájka, bývalého poradce Václava Klause. V roce 2017 byl spolu s Janem Čížkem spoluautorem volebních novin SPD Na vlastní oči. V nich se objevilo spousta hoaxů a nesmyslů. Ani jeden se původně k autorství nehlásil. Oficiálním vydavatelem byla firma, která však měla oficiálně nulový obrat.
Vypadá to tedy, že Ondřej Höppner svůj pád svádí na systém. Nemůže unést, že doby, kdy se bulváru v České republice velmi dařilo, jsou pryč a jakousi slušnou čtenost už snad má jen deník Blesk. Jeho touha po senzacích se přeměnila v patologické lhaní a psaní naprosto šílených teorií bez jediného důkazu.
Vyšlo na webu Manipulátoři.cz.
