Klára Šimáčková Laurenčíková FOTO: Rijdkfna / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Rijdkfna / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová krátce po hlasování horní komory parlamentu o Istanbulské úmluvě zaslala vládní zmocněnkyni Kláře Šimáčkové Laurenčíkové žádost o vysvětlení některých jejích výroků. Šimáčková totiž kritizovala senátory, kteří se postavili proti ratifikaci úmluvy. Nyní zmocněnkyně pro deník FORUM 24 uvedla, že nemá důvod si za svými slovy nestát.
„Požádala jsem náměstkyni ministra o vysvětlení jejích dehonestujících výroků vůči senátorům a senátorkám, kteří nepodpořili Istanbulskou úmluvu, a o co tyto výroky opírá. Vysoká státní úřednice by se neměla vůči členům parlamentu vyjadřovat podobným způsobem. Na odpověď, na základě čeho si vůbec dovolila tvrdit to, co tvrdí, jsem docela zvědavá. Mě žádný státní úředník urážet nebude, zvláště když říká absolutní nesmysly až lži… Narozdíl od mých kolegů a kolegyň v senátu, kteří jsme si všichni svá vystoupení pečlivě – a slušně – připravili a přednesli,“ oznámila Zwyrtek Hamplová na facebooku.
V žádosti senátorka zmiňuje článek zveřejněný zmocněnkyní na webu Seznam Médium. „Těžce se oproti tomu poslouchala vystoupení těch z vás, kdo k tak závažnému tématu měli potřebu přidávat čistě subjektivní dojmy, vykreslovat Úmluvu v pokřivených a falešných konturách jako zhoubu naší ‚kultury a tradic‘ bez špetky zodpovědnosti a vědomí toho, jak vysokou hru vlastně hrajete,“ adresovala Šimáčková Laurenčíková v textu senátory, kteří úmluvu nepodpořili.
„Rozhodli jste se rezignovat na zdravý rozum, hodnoty vzájemnosti a odpovědnosti za stav věcí veřejných. Tvrdili jste ve svých vystoupeních, že u nás vše funguje a případně tu trochu, co ještě ne, rádi podpoříte. Ptám se, o co svá tvrzení opíráte? Jaká data máte pro své přesvědčení o tom, že náš systém funguje?“ psala dál.
Zwyrtek Hamplová v dopise oznámila, že „dehonestující výroky“, které Šimáčková použila, zásadně odmítá a hluboce se jí dotkly.
Podle Šimáčkové Laurenčíkové jde ale o snahu o omezení svobodné diskuze ze strany senátorky. „Možnost kritického zhodnocení konkrétních výroků některých senátorů a senátorek považuji za základní princip demokratické diskuse. Tvrzení paní senátorky Zwyrtek Hamplové, že kritickým hodnocením diskuse ‚výrazně překračuji meze‘, které mi funkce zmocněnkyně vlády pro lidská práva dává, vnímám jako snahu o omezení svobodné diskuse a svobodné výměny myšlenek a v důsledku jako možnou snahu o nepřijatelnou cenzuru,“ uvedla pro deník FORUM 24 zmocněnkyně Šimáčková Laurenčíková.
„Část mého mandátu spočívá v podpoře informované, byť kritické diskuse o stavu lidských práv a lidskoprávních standardech, včetně standardů týkajících se potírání násilí na ženách a domácího násilí. Zároveň se nedomnívám, že by mé závěry a výroky uváděné v článku, na který paní senátorka odkazuje, měly dehonestující povahu a že by svým obsahem jakkoli vybočovaly z věcné veřejné diskuse. Nemám tedy důvod si za svými slovy nestát,“ dodala.
Upozornila, že kritické hodnocení některých výroků odpůrců a odpůrkyň ratifikace Úmluvy proti násilí zaznívalo v průběhu rozpravy i ze strany řady senátorů a senátorek napříč politickým spektrem. „Dovolte mi připomenout například vyjádření místopředsedy senátu Miloše Vystrčila či senátorek a senátorů Jiřího Drahoše, Miluše Horské, Adély Šípové, Václava Lásky, Marka Slabého, Hany Kordové Marvanové, Ondřeje Šimetky či Davida Smoljaka. Z uvedeného je zřejmé, že mé hodnocení není ojedinělým a z věcné diskuse vybočujícím vstupem do veřejné diskuse o Úmluvě proti násilí. Domnívám se, že ti, kdo do veřejné diskuse vnášejí záměrně mylná a často manipulativní tvrzení, by měli být připraveni nést důsledky svých vyjádření a přijmout kritiku, jakkoli se může zdát přísná,“ uvedla.
Na důležitost Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, přezdívané Istanbulská úmluva, opakovaně upozornila nejen Šimáčková, ale i řada lidskoprávních organizací. Ratifikací tohoto dokumentu by se Česká republika zavázala mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se v ní se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy.
Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Kolem úmluvy se ale objevila řada mýtů a dezinformací, které se opakovaly i během samotného jednání v senátu, a to i přesto, že byly opakovaně vyvráceny. Odpůrci například tvrdí, že úmluva chce smazat biologické rozdíly mezi muži a ženami nebo že kvůli ní budou zakázány například Velikonoce a lidové písně.
„Úmluva a témata s ní spojená se staly rukojmím ideologického boje. V politice to není poprvé a jistě ani naposledy. Vzpomeňme na prakticky kteroukoliv předvolební kampaň, lži, které se šíří o válce na Ukrajině a mnohá další témata. Nevidím do hlavy těm, kteří se rozhodli nereflektovat ve svém postoji k Úmluvě data policie, stanoviska Institutu pro kriminologii, Legislativní rady vlády, ministerstva spravedlnosti, organizací, které pracují s oběťmi, i obětí samotných. Nejsem si ani jistá, že všichni, kdo se k Úmluvě vyjadřovali, se s jejím obsahem skutečně seznámili. Vnímám to tedy tak, že práce všech, kdo se snažili poctivě a pravdivě vysvětlit, co je a není obsahem Úmluvy a proč ji Česká republika potřebuje, neskončila. A budeme v ní tedy pokračovat,“ slíbila Šimáčková Laurenčíková.
