Tak jsme se dočkali. „Česká republika se omlouvá za nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání poškozeného Marka Šnajdra (Ivana Fuksy/Petra Tluchoře), které vedlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jakož i za jeho nezákonnou vazbu. Tento nezákonný postup vedl k profesní a společenské újmě poškozeného, za což se Česká republika Marku Šnajdrovi (Ivanu Fuksovi/Petru Tluchořovi) omlouvá.“ Tak zní omluva rozeslaná v sobotu Ministerstvem spravedlnosti vybraným médiím.
Peníze a omluvu dostanou Šnajdr, Fuksa a Tluchoř z důvodu svého pobytu ve vazbě, kam je soud poslal 15. června 2013 a byli tam přibližně měsíc. Text omluvy byl dohodnut koncem března a trojice výměnou za omluvu nebude po státu žádat několikamilionové odškodnění za nemajetkovou újmu. Stát jim vyplatí pouze několikasettisícové částky za ušlý zisk a právní zastoupení. Šnajdr dostane 524 500, Fuksa 847 502 a Tluchoř 507 489 korun. Podle ministerstva tak stát ušetří 9,5 milionu korun.
Velká razie
Stále se vyplatí připomínat, jaké manévry to tehdy v roce 2013 byly. Policie provedla zátah na Úřadu vlády a dalších státních institucích. Zadržena byla i šéfka úřadu premiéra Jana Nagyová. Ta prý pomohla trafiky pro trojici poslanců sehnat. Krom toho si měla objednat sledování tehdejší manželky premiéra Nečase vojenskou kontrarozvědkou.
Trojice tehdy čelila obvinění z korupčního jednání. Podle policie se vzdali poslaneckých mandátů a vyměnili je za lukrativní posty v polostátních firmách. Díky tomu mohla vláda premiéra Nečase pokračovat. V roce 2012 se vládní koalici nepodařilo ve Sněmovně zvrátit senátní veto daňového balíčku. Kromě opozičních poslanců hlasovalo proti i šest poslanců ODS, mezi nimi právě i Šnajdr, Fuksa a Tluchoř. Tím, že později složili poslanecké mandáty, umožnili schválení balíčku. Šnajdr a Fuksa pak dostali dobré pozice ve státních firmách Čepro a Český aeroholding.
Jenže nakonec se všechno kolem protikorupčního tažení poněkud zvrtlo. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Šnajdr, Fuksa a Tluchoř jsou kvůli poslanecké indemnitě vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a tak je nejde trestně stíhat. (Indemnita znamená, že poslance (či senátora) nelze stíhat za hlasování a jakékoli projevy učiněné v Poslanecké sněmovně (či Senátu) a v jejich orgánech. Důvodová zpráva k Ústavě stanoví, že „projevem se rozumí nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle“.)
Zda jednal Nejvyšší soud správně, o tom se rozhořela žhavá debata. Faktem ale je, že kdyby se za korupci považovalo rozdávání trafik politikům, bylo by možné stíhat desítky procent politiků. Za zmínku také stojí, že Tluchoř ani žádné místo nikde nedostal, ale ve vazbě skončil taky, asi že trojka vypadá jako hezké číslo.
Odhalení nikde
Pokud šlo o slibované odhalení propojení světa politiky a pololegálního byznysu, zatím jsme se ničeho nedočkali.
Velkolepé výroky, jako že se to tak dosud sice v politice dělalo, ale že se to tak dělat nemá a že s tím teď bude konec, nemůže brát nikdo vážně. Vzhledem k tomu, že vznikají celé nové politické strany, kde se slovo svědomí v základních plánech zcela jistě vůbec nevyskytuje, můžeme na nějaký zázračný obrat v politice nadlouho zapomenout.
Jaké tedy nakonec je poučení celého tohoto případu? Lidé jako Petr Tluchoř a ti další dva z ODS nám nemusí být zvlášť sympatičtí. To samo o sobě ale ještě neznamená, že se s nimi mělo zacházet takovýmo způsobem. Že se zjevně jednalo o politický obchod, to je jasné. Nazývat to ale korupce by bylo přece jenom uvažování poněkud za roh. Říci, že poslanci nejednali podle svého svědomí, je tvrzení, kterému nic nenapovídá. Vždyť by na tom byli mnohem lépe ve svých poslaneckých lavicích, kde by nemuseli celkem nic dělat. Byli by stále velmi důležití a na to, jestli nějak hlasovali, nebo nehlasovali, by si sotva kdo vzpomenul. Politika je obchod, je to směna, něco za něco.
Někomu to může připadat nemorální, jako kšeftování, že by to nemělo být, a kde je morálka, posty mají dostávat nejschopnější, a ne chytráci, co si to vyjednají s kámoši atd. Ale to je asi tak všechno. Otázky typu svědomí by se vůbec neměly stávat předmětem policejních zásahů, vyšetřování, soudních procesů. Svědomí se nedá zkoumat, nedá se ani z policejního hlediska nějak vyšetřit. Ani pozemské soudy nemají nárok na zkoumání svědomí. Zda někdo jednal, nebo nejednal podle svého svědomí, zda byl postem odměněn za své schopnosti, nebo ho vyfasoval jako vyloženou trafiku, to jsou věci příliš podléhající interpretaci, takže by bylo lepší je do politiky vůbec nemíchat.
„Tato kauza je precedenční,“ řekl olomoucký státní zástupce Ivo Ištvan nedlouho po razii v polovině června 2013. To zřejmě ještě nevěděl, jak jim to všechno bude s vyšetřováním drhnout, až z toho zbudou jen nezdaněné kabelky a vonné svíčky paní Nagyové a sledování manželky premiéra zřejmě žárlivou přítelkyní téhož premiéra.
Ale ano, precedenční to tedy všechno nejspíš je.
Velký ohňostroj a pak celkem nic moc. Jestli tohle je precedent, budeme si muset podobné tragikomedie asi užívat častěji, Leda bychom se dočkali vládní elity, na kterou si nikdo netroufne, ani kdyby k tomu byl skutečný důvod. To taky nebude slavný výsledek.
V každém případě by mohlo jít o precedent i v další věci. Ivo Ištvan by mohl vyvodit svou osobní odpovědnost. Jeho činnost zatím nepřinesla žádné výsledky. Místo toho tady máme to, že „Česká republika se omlouvá za nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání“, „které vedlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci“. Když někdo dopustil nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání, asi není tam, kde by měl být. Takže Ivo Ištvan by měl odejít.
