Schůze poslanecké sněmovny u nás dlouhodobě trpí obstrukcemi, které se čas od času vyskytnou a jejichž pomocí je možné zablokovat projednání toho kterého bodu v dolní komoře parlamentu. Nejnovější případ, kdy se Tomiu Okamurovi a jeho SPD daří bránit schválení vládní novely pandemického zákona, tento problém jen znovu připomíná a upozorňuje na to, jak naléhavé je ho už konečně začít řešit. Na místě proto je změnit jednací řád poslanecké sněmovny, který tuhle praxi umožňuje a který ve svém důsledku poškozuje obraz zákonodárců u veřejnosti.
Okamurovo hnutí projednávání pandemického zákona blokovalo už při jeho prvním schvalování počátkem února. Tehdy ho nakonec vládní koalice prosadila po 35 hodinách ve stavu legislativní nouze, kdy jenom pouhé schvalování novely trvalo 23 hodin. Aktuální blokování sněmovní schůze poté, co novelu do dolní komory vrátil senát, je snad ještě horší.
Obstrukce jako takové naší parlamentní kultuře a poslanecké sněmovně škodí a bylo by nanejvýš žádoucí, aby se k nim politické strany a hnutí neuchylovaly ani v tom případě, že je jednací řád umožňuje; pokud ale přesto zažíváme úmorné desítky hodin trvající jednací maratony a nekonečné projevy, jako byl ten Okamurův šestihodinový v úterý, tak není jiná možnost než přistoupit ke změně Zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny.
Ústavní právníci o potřebě této úpravy hovoří dlouhodobě, zatím se však nic nemění a problematika obstrukcí a sněmovního jednacího řádu, který před nimi dostatečně nechrání, se opakovaně vždy znovu a znovu vrací na stůl ve chvíli, kdy je schůze dolní komory opět na úmorně dlouhou dobu zablokována a poslanci tráví hodiny a hodiny nekončícími projevy, které se opakují a postrádají jakoukoli relevanci.
Plýtvání drahocenným časem zákonodárců a finančními prostředky daňových poplatníků
Jednací řád sněmovny má v první řadě umožnit, aby parlamentní komora hladce a pokud možno efektivně fungovala. Jednotliví poslanci a poslankyně mají mít samozřejmě prostor se vyjádřit a nikdo by jim ho neměl uzurpovat a znemožňovat, aby se vyslovili k probírané legislativě, zároveň však není možné, aby jednání cíleně a účelově někdo blokoval a snažil se zabránit tomu, aby zákonodárný sbor pracoval.
Jednak se tím plýtvá drahocenným časem zákonodárců a finančními prostředky daňových poplatníků, v neposlední řadě tím rovněž trpí pověst poslanecké sněmovny u občanů, před kterými pak její členové vypadají jako „banda zpovykanců“, kteří si nedovedou nastavit jednací pravidla umožňující jim co nejlépe plnit to, kvůli čemu je veřejnost do dolní komory parlamentu zvolila. Na místo toho se potom zdá, že jen zbůhdarma žvaní a pohrdají svými voliči. A to všechno v tomto případě jen kvůli malé obstruující menšině.
Jasně z toho plyne, že jednací řád poslanecké sněmovny je potřeba řešit a provést v něm nutné změny, protože v současné podobě narušuje důvěru v zákonodárnou komoru jako takovou. Přitom skloubit, aby si jednací pravidla uměla poradit s účelovými obstrukcemi a zároveň nikoho, kdo chce mluvit k věci, neumlčovala, není zase tak těžké.
Jistě, důležité je, aby opoziční zákonodárci měli dostatek času a prostoru a nemohlo se stát, že nebudou mít možnost vyjádřit se k vládním návrhům, to však nic nemění na tom, že je naprosto nežádoucí, aby opoziční strany a hnutí využívaly nedokonalostí či mezer v jednacím řádu sněmovny k zabránění tomu, k čemu je v dolní komoře dostatečná politická vůle a co by proto mělo být schváleno.