Donald Trump je prvním prezidentem v amerických dějinách, kterého sněmovna dvakrát obžalovala ze závažných přečinů, jež by měly vést k jeho odvolání. Při prvním impeachmentu jej senát odsoudit odmítl. Atmosféra po útoku na Kapitol je však docela jiná. Už ve sněmovně se našlo 10 republikánských zákonodárců, kteří žalobu podpořili, a to včetně třetí nejvýše postavené republikánské členky sněmovny Liz Cheneyové. Zatímco minule bylo dopředu jasné, jak hlasování v senátu dopadne, v tomto případě existuje jistá, byť malá, šance na to, že prezident bude zbaven funkce.
Faktor McConnell
Dosluhující předseda republikánské většiny v senátu Mitch McConnell se proti prezidentovi postavil už v otázce uznávání hlasů volitelů Kongresem. V rozporu s tím, co Trump požadoval, se McConnell snažil, aby se ke stížnostem republikánů ve sněmovně nepřipojil žádný senátor. Kdyby se tak stalo, mohl by je zamítnout předsedající viceprezident Mike Pence.
To se mu sice nepodařilo, ale před samotným hlasováním pronesl projev, který byl v podstatě otevřeným odsouzením prezidentova postupu. McConnell jasně řekl, že volby zmanipulované nebyly a jejich výsledky uznává. Už to stačilo, aby se stal terčem verbálních útoků nejtvrdšího jádra prezidentových fanoušků. Tento dlouholetý senátor byl přitom po drtivou většinu Trumpova mandátu jeho věrným spojencem. To už ale neplatí.
Politický kalkul
McConnell nehraje vždy čistě. Například v roce 2016 odmítl naplánovat slyšení pro kandidáta na soudce Nejvyššího soudu nominovaného Barackem Obamou s poukazem na to, že už je volební rok. Naopak soudkyni Barrettovou, nominovanou Trumpem, protlačil těsně před loňskými volbami. Podobně se na něj mohl prezident spolehnout i ve věci soudců nižších federálních soudů, které taktéž nominuje.
Teď to ale vypadá, že bezskrupulózní stratég vycítil vhodný okamžik k tomu, aby se Trumpovi postavil. Dokud prezident konzervativcům dával, co chtěli, což byla především právě konzervativní většina v Nejvyšším soudu, byl jim užitečný. Teď ale McConnell zjevně nabyl dojmu, že se značka Trump stala pro stranu přítěží.
Detrumpizace
Někteří komentátoři soudí, že zbavit se Trumpa a trumpismu nebude tak snadné, protože republikánská strana na cestu vedoucí k němu nastoupila postupnými krůčky už dávno. Je pravda, že jistý element nativistické protiimigrační a populistické politiky byl v republikánské straně vždy. V tomto ohledu Trump skutečně není odchylka a omyl.
Na druhou stranu ale díky dvoustranickému systému obě strany sdružují poměrně široké volební koalice. To, že určitý – zjednodušeně řečeno – trumpovský proud u republikánů existoval minimálně od konce 90. let, je sice pravda, ale zároveň to nevysvětluje, proč právě tento proud v roce 2016 převážil, a nevylučuje to, že se jej opět podaří marginalizovat.
Otázkou je, jak moc upřímně to sami republikáni budou myslet a také jak velkou motivaci budou mít něco změnit. Nejspíš dojde k pokusům zbavit se úplných extrémů typu konspirátorů z QAnon, ale je třeba si uvědomit, že Trump získal na republikánské poměry slušnou podporu mezi menšinami. Mnozí starší Latinoameričané a Afroameričané jsou kulturně konzervativní.
Republikány čeká boj
Podle deníku New York Times je až 20 republikánských senátorů a senátorek ochotných o Trumpově odstranění z funkce uvažovat. Sám McConnell prohlásil, že si vyslechne důkazy. To je velký rozdíl oproti přístupu k minulému impeachmentu. Minule hlasoval pro prezidentovo odsouzení z republikánů jen Mitt Romney.
V tomto případě je ale možných „zrádců“ více. Například senátorka za Aljašku Lisa Murkowská prezidenta přímo vyzvala k rezignaci. Susan Collinsová zastupující Maine prohlásila, že Trump útok na Kapitol podnítil a celkově podrývá demokratické zřízení. Ani jedna ale zatím neřekla, jak by hlasovala. Situace, že bude Trump skutečně odvolán, je pořád málo pravděpodobná, ale už není úplně nemyslitelná.
Den před inaugurací
Senát se má sejít až 19. ledna, tedy pouhý den před tím, než úřad převezme nový prezident a Trump tak stejně skončí. Je otázkou, zda vůbec stihne hlasovat, než se do Bílého domu nastěhuje Joe Biden. Tohle je ale daleko více politický boj. Podle některých právníků by senát mohl prezidenta odsoudit klidně i po konci jeho funkčního období. Senát totiž de iure nehlasuje o odvolání, ale o vině a nevině. Odvolání je automatickým trestem vyplývajícím z verdiktu vinen.
Poté by mohl senát ještě prostou většinou bývalému prezidentovi zakázat ucházet se o veřejné funkce do budoucna, což je deklarovaným cílem demokratů. Nejpravděpodobnější v této situaci ale je, že McConnell chce získat čas. Ne že by se Trumpa rád nezbavil, ale jde mu především o stranu. Prezident sice i nadále odmítá uznat svou prohru, ale reakcí na útok na Kapitol se zjevně zalekl.
Na oficiálním twitterovém účtu (Twitter totiž Trumpovi zrušil jen ten soukromý) se objevily výzvy k tomu, aby už k násilí nedocházelo. Na záchranu Trumpova odkazu je to sice již pozdě, ale nějaké sympatie mu to u republikánských voličů, kteří s útokem nesouhlasili, získat může. Zároveň ho to může oslabit u těch, kteří s násilnostmi souhlasili. McConnell vyčkává a rozhodne se podle toho, co bude v dané chvíli výhodnější.