To vám takhle najednou přijde esemeska a nebo e-mail od Andreje Babiše. Prý sleduje se zájmem vaše názory a rád by si s vámi o tom všem promluvil. I o tom, v čem s ním nesouhlasíte. A rád by vám všechno osobně vysvětlil.

Někdy to může být pozvání na kafe, nebo dokonce na večeři jen pro vás. To bývá tehdy, když máte významnější místo nebo píšete do novin či vystupujete v televizi. A občas ho taky trochu zlobíte. A nebo se můžete ocitnout na společné snídani s ostatními méně významnými zlobidly, kde si s vámi promluví se všemi dohromady.

Patrick Zandl, jinak příjemný a kultivovaný pán, si (veřejně) řekl, že přijme pozvání na snídani s Andrejem Babišem. Ví dobře, že je to ze strany Babiše marketing, ale má svoje důvody, proč pozvání přijmout.

S Babišem nemá společné názory, ale nemá také rád rozdělenou společnost a má za to, že je lepší, když spolu lidi mluví, než když spolu nemluví a prostě vůbec není pro to, abychom tady vedli nějaké války.

Je zajímavé, že jsou lidé, kteří dostanou pozvánku od Andreje Babiše, a žádná hamletovská otázka, zda s ním snídat, či nesnídat, je vůbec nenapadne. Pro Báru Štěpánovou, Dana Přibáně a Jakuba Čecha ta pozvánka žádné dilema nepředstavovala. Prostě ji slušným způsobem nepřijali. A nemyslím si, že někdo z nich touží vést nějakou válku.

Taktika vstřícné pozvánky na milé setkání pro potenciálně nebezpečného kverulanta, to je učebnicový postup v politickém marketingu. Mocné a temné božstvo se snese do vašeho titěrného života a ukáže vám svou dobrou tvář. Mimo jiné vám dá přesně to, co moc potřebujete, totiž význam vlastní existence. Ono mu na vás záleží! Vyslechne si vaše názory a zamyslí se nad vaší kritikou. A ze štěkajícího psa se po chvilce drbání stane roztomilý hodný pejsek. Jak dělaný pro selfíčko, které si dá Babiš hnedle na Facebook.

Měl bych pro pana Zandla osobní radu: Tuhle infantilní šaškárnu vůbec k ničemu nepotřebujete.

V našem národě máme bohaté dějiny kolaborace. Vedle zřetelně odporné kolaborace s brutálními okupanty se v těchto dějinách také vyskytuje jakási soft kolaborace s těmi uchvatiteli moci, kteří vedle své nelidské tváře umějí nastavit i svou tvář lidskou. Zachovávají si ji totiž právě a zejména pro tyto účely. Mnoho Čechů v letech normalizace si myslelo, jak svými styky a jistou poddajností vůči uchvatitelům moci drží zbytky demokratických pozic a svou ušlechtilostí humanizují netvory. Přitom si ovšem nevšimli, jak důkladně sami sebe postupně dehumanizovali. Toto je postřeh filozofa Jiřího Němce.

Andrej Babiš je přesně od chvíle, kdy koupil dva dříve liberální deníky MF DNES a Lidové noviny, člověkem, s nímž se už nemá debatovat, ale má se popisovat, studovat a má se před ním zejména varovat veřejnost.

Okamžik nástupu Babiše do médií byl velmi významný a z morálního hlediska rozhodující. Zacpal totiž lidem hubu.

Jednalo se o přímý útok na svobodu slova v naší zemi.

Byla to mocenská likvidace kritiky.

Byl to agresivní mocenský akt s cílem zamezit veřejnou diskuzi. A teprve díky tomuto kroku se pak Andrej Babiš dostal k moci.

A to, že zacpal kritickým lidem pusu, to se prostě nesmí nikdy tolerovat.

Pro tento agresivní mocenský akt neexistuje žádná omluva a je to stokrát horší, než to, že neplatil daně.

Od svého nástupu do Mafry dělá Andrej Babiš všechno pro to, aby ve společnosti zlikvidoval kritickou diskuzi o svých mocenských ambicích a o svých činech. Demontoval liberální stát a nastoluje mimořádně odporný režim. A protože to nejde za současných poměrů jinak než s předstíráním vstřícnosti, tak občas pozve někoho na snídani.

Myslím, že tu nikdo nemá takový hlad, aby tu snídani k něčemu tak nutně potřeboval. S Babišem se prostě nesnídá. Tento základní princip lidí, kteří mají rádi svobodnou společnost, se nedá ani trochu okecat.