Eliška Soukupová ve filmu Hello, Welcome FOTO: Aerofilms / se souhlasem
FOTO: Aerofilms / se souhlasem
RECENZE / Na Letní filmové škole měl premiéru třetí film scenáristy a režiséra Šimona Holého Hello, Welcome, který nyní vstupuje do kin. Po debutu Zrcadla ve tmě a snímku A pak přišla láska… jde znovu o malý, nízkorozpočtový film.
Peněz bylo tentokrát nejspíš ještě méně než minule, Holý točil pouhých šest dní na loňském Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tam byly také oba jeho přechozí filmy prezentovány, první soutěžil v sekci Na východ od Západu, druhý v Proximě.
Hello, Welcome začíná castingem na hlavní ženskou roli v připravovaném filmu, čímž autor lehce připomíná Formanův Konkurs. I nadále je pak inspirace filmy české nové vlny zjevná, byť ne tak výrazná jako u Adama Martince v Mordu. V obou případech je to však jen nápodoba formy, hloubky sdělení tvůrců nové vlny ani jeden ze zmíněných filmařů nedosahuje. A mimochodem, bylo by načase, aby mladá generace našla vlastní originalitu i ve formální stránce svých děl.
Hrdinkami Hello, Welcome jsou tři herečky kolem třicítky, které se s mnoha dalšími o roli na úvodním castingu ucházely. A pak se společně vypravily na karlovarský festival. Ambiciózní Adéla (Alena Doláková) tam jede na premiéru filmu, v němž má údajně hlavní roli. Doprovází ji Ema (Eliška Soukupová), sžíraná pochybnostmi o smyslu herecké práce a filmového průmyslu vůbec. Jako třetí jede Soňa (Sára Venclovská), která je navenek v největší pohodě.
Na konci svého pobytu na festivalu dojdou všechny k poznání, že v životě člověk pořád jen hraje určité role, a pokud chce uspět, je k tomu zapotřebí větší než malé množství přetvářky.
Autor se zřejmě potřeboval vyrovnat s vlastními pocity z domácího filmového světa. Ostatně režisér Tomasz Wińsky, s nímž a s Terezou Vejvodovou Holého spojil předloňský manifest Nová česká intimita, v červnu 2022 o jejich společném pocitu ze stavu české kinematografie napsal: „V Česku se toho moc neděje, ale uvnitř Čechů se toho děje hodně. Potlačované emoce, vytěsněné, nepohodlné, podvědomé obsahy, temná zákoutí našeho nitra – to všechno je nepopsané teritorium, terra incognita, které současná česká kinematografie programově ignoruje jako nepodstatné téma.“
Holý se tedy v Hello, Welcome na teritorium frustrací pustil, bohužel však namísto hlubšího ponoru do niter svých hrdinek a jejich životů jen velmi horkou jehlou ušil kabát z mnoha leckdy nesourodých kousků. Nahodil řadu existenciálních problémů, s nimiž se část jeho generace potýká, ale u žádného se pořádně nezastavil, natož aby se nad ním zamyslel.
Film je tak jen sledem nahodile působících výjevů z filmového festivalu a narážek na jeho průběh i více méně marnou touhu „nevyvolených“ dostat se do míst, kde je možné se s těmi „vyvolenými“ setkat a nabídnout se jim.
Všechny tři hrdinky jsou mimořádně protivné a chovají se tak pitomě, že divák nenajde jediný důvod, proč by měly v čemkoliv uspět. Selfíčka pro sociální sítě, věčné pitvoření, neupřímnost, to všechno Holý nejspíš odpozoroval a odposlouchal, takže mnohé scény mohou vyvolat smích. Včetně těch, v nichž Ema hloubavě pronáší otřepané fráze o kontrastu showbyznysu a bídy celého světa.
Dál se však autor nedostal, závěrečné prozření jeho hrdinek je tak překotné, že je prakticky nemožné mu uvěřit, a celý film nakonec působí dosti prázdným dojmem.
Pokud bylo autorským záměrem přivést na plátno nesympatické a veskrze marné postavy, které ještě ve třiceti letech nevědí, co si počít se sebou a svým životem, hrají Doláková, Soukupová i Dolanská vlastně docela dobře. Přesto je dost obtížné se na ně půldruhé hodiny dívat. Problém je totiž v tom, že ač takových marných postav znají dějiny umění pěknou řádku, na rozdíl od jejich autorů Holý zatajil, proč jsou takové, jaké jsou.
