Vyčerpaný prezident Ukrajiny, který musí stále znovu přesvědčovat své západní spojence o tom, že pomoc jeho zemi je výhodná investice. Pochmurná atmosféra na jednáních vojenského velení v Kyjevě, která Zelenskyj odbývá strohými rozkazy. Konec snu o ukrajinském vítězství, který se mu nikdo neodváží oznámit. Tak líčí americký tisk situaci ukrajinského prezidenta. Ukrajinské představitele tím rozžhavil doběla.
Americký magazín Time vydal obsáhlý článek Nikdo nevěří v naše vítězství tak jako já. Uvnitř úsilí Volodymyra Zelenského o udržení Ukrajiny ve válce. V něm prezentoval hluboce deprimující portrét ukrajinského leadera i ukrajinského vojenského úsilí odsouzeného k neúspěchu. Poslední, kdo to prý ještě nepochopil, je právě ukrajinský prezident.
Některé části článku hodnotí vystupování Zelenského během jeho poslední návštěvy USA, na které prý ukrajinský prezident působil vyčerpaně a čelil komplikovaným jednáním. Zelenskyj je prý naštvaný a to se projevuje i během válečných schůzek jeho týmu na Ukrajině. Time cituje nejmenovaného poradce, podle kterého Zelenskyj ztratil smysl pro humor, působí strnule, přijde na jednání, zjistí vývoj, rozdá rozkazy a zase odejde. Odmítá prý přijmout realitu. Cítí se prý zrazen západními spojenci, kteří mu nedali prostředky, aby mohl ve válce zvítězit, jen prostředky, aby ji přežil. Reakce Ukrajinců na sebe nedala dlouho čekat.
Jako první se ozval rozhořčený tajemník Národní bezpečnostní a obranné rady Ukrajiny Oleksij Danilov, který ambiciózní text Američanů označil doslova za snůšku nesmyslů. „Nic takového, jako je popsáno v tom článku, se v sálech (ukrajinské, pozn. red.) vlády neodehrává. Pokud jde o tvrzení, že prezident vpadne na jednání a hned zase zmizí, jde o nesmysly od někoho, kdo vykřikuje o něčem, co nechápe,“ řekl Danilov.
Zdůraznil, že naopak na každém setkání válečného štábu prezident věnuje maximální pozornost problémům, kterým Ukrajina na frontě čelí, protože se ho účastní všichni zástupci nejvyššího armádního velení. Danilov se také pozastavil nad anonymními zdroji, kterými američtí novináři své informace zaštiťují. Lidé, kteří nevěří ve vítězství Ukrajiny, nemají prý přinejmenším právo stát po boku ukrajinského prezidenta.
Co americký text představuje pro Ukrajince, přibližuje také Zelenského poradce, bývalý ministr Timofij Mylovanov. „Je těžké jako Ukrajinec číst zavádějící články, které ignorují náš hlas. Navzdory dvou letem války a dekádám našeho boje proti ruskému kolonialismu se zdá, že americká média jsou nadále toho názoru, že o ukrajinském osudu mají rozhodovat Washington a Moskva, nikoli my, Ukrajinci,“ píše ve svém vyjádření.
V portrétu „halucinujícího“ prezidenta podle něj chybí například informace, že Ukrajina má v osobě Zelenského poprvé skutečně proukrajinskou osobnost schopnou neakceptovat takzvanou realitu, ale změnit ji například tím, že Rusku neumožní obsadit Kyjev za tři dny, jako to mělo v plánu. Stejně tak, jako autoři článku ukazují situaci Zelenského jako bezvýchodnou, mohl by on označit stanovisko Západu za defétismus. „Tohle je opotřebovávací válka. Kdo první přestane bojovat, ten nejspíš prohraje,“ píše Mylovanov s tím, že Ukrajina od začátku války ukazuje, že navzdory představám Západu je schopná s Ruskem nejen válčit, ale i vyhrát, pokud k tomu bude mít dostatek podpory.
Poradce Zelenského kritizuje článek pro jeho chybějící identifikaci zdrojů, jejichž roli „prezidentových poradců“ pokládá za pochybnou, a také upozorňuje, že vedle nepřehledného zástupu anonymních komentátorů s pochybnou motivací v něm chybí jediný ukrajinský představitel, který disponuje skutečnou mocí.
Vadí mu také nedostatečný kontext, do kterého jsou informace zasazeny. Zpochybňuje způsob, jakým je ve zjednodušující zkratce načrtnuta neřešitelnost ukrajinské situace ve válce i konkrétní problémy země, jako jsou útoky na energetickou infrastrukturu, nezvládnuté nákupy ukrajinského ministerstva obrany či otázky boje s korupcí.
„Ale věc, která mě skutečně štve, je to, že článek ignoruje ukrajinský národ. Celý se týká kolektivního Západu, Ruska, Zelenského a poradců, ale nejsou v něm žádní Ukrajinci,“ píše. „Mohlo by být pohodlné věřit, že o budoucnosti národů rozhodují politici v hlavních městech, ale ve skutečnosti je výsledek války vytvářen miliony lidí, kteří bojují, a těch, kteří poskytují podporu. Kde je vůle, tam bude vítězství. To v tomto článku chybí,“ uzavírá Mylovanov.