Prezident Miloš Zeman rád porušuje pravidla. V situaci, kdy by nikoho nenapadlo, že sice lze odvolat premiéra, ale nepadla by tím zároveň vláda, Zemana to napadne.

Když by nikoho nenapadlo vymlouvat se na virózu, Zemana to napadne a dá tak slovu „viróza“ po celé České republice úplně nový význam.

Když nikomu ani nepřijde na mysl tvrdit, že americký velvyslanec má schopnost být neviditelný, Zemanovi s jeho mluvčím to na mysl okamžitě přijde. Alespoň když se jim to hodí. Možná by stačilo velvyslance přesunout odněkud z předposlední řady do prvních řad. Pak by ho viděl i Zeman. To by napadlo každého, jen Zemana nikoli.

Když se zpozdíte, málokoho z vás by jistě napadlo se vymlouvat třeba na pomalou obsluhu v kantýně nebo na řízení letového provozu. Málokoho, kromě pana prezidenta.

Znáte někoho jiného, kdo by slíbil udělení státního vyznamenání (či diplomu) a na poslední chvíli si to rozmyslel?

Nyní se Zeman pasoval do role ochránce zvykového práva. V České republice totiž bývá po volbách jmenován premiérem člověk z vítězné strany. Tedy pokud se vítěz voleb cítí na úspěšné sestavení vlády. Výjimku udělal Václav Klaus v situaci, kdy bylo po volbách 2010 naprosto jasné, že se rýsuje středopravá vláda pod taktovkou Petra Nečase.

Jenže tím povolební zvyky nekončí. Zvykem je jmenovat přímo šéfa vítězů. Právě Zeman se přitom snažil po zatím posledních volbách toto pravidlo obejít a jmenovat premiérem místo Bohuslava Sobotky jeho stranického rivala Michala Haška.

Cože tedy teď najednou předem ohlašuje, že jmenuje premiérem vítěze voleb? Důvod je zřejmý. Sází na to, že volby i přes veškeré skandály vyhraje jeho „kamarád z rozumu“ Andrej Babiš. Kdyby nevyhrál, Zeman by se musel hodně vymlouvat, proč ho přesto jmenoval (popř. proč jmenoval některého ze svých oblíbených vlivných členů ČSSD místo volebního lídra Lubomíra Zaorálka).

Zeman byl před časem s Babišem dokonce na Čapím hnízdě. Chtěl tak veřejnosti ukázat, že mu Babišovy lži o vlastnictví tohoto „JZD“ nevadí. Spíše Babiše jako úspěšného lháře oceňuje. Přinejmenším dokud se mu to hodí.

Překvapivá je i Sobotkova aktuální role. Když si sněmovna vynutila v březnu 2016 mimořádné jednání o Babišových lžích a pravděpodobném podvodu v případu Čapího hnízda, premiér odmítl Babiše odvolat.

Nyní však obrátil a stal se z něj hrdinný bojovník proti Babišovi. Na svůj twitterový účet napsal: „Zeman jmenuje Babiše premiérem, když vyhraje volby. Takže je jasno, volby musí vyhrát ČSSD, aby Zeman musel se skřípěním zubů jmenovat Zaorálka!“

Tím ukazuje svou obrovskou a neutuchající naivitu ve vztahu k prezidentovi, když věří, že Zeman opravdu jmenuje premiérem představitele vítězné strany, ať už bude vítězem kdokoli.

Zároveň tím však oblbuje českou veřejnost, když se najednou snaží distancovat od člověka, kterého i bez lustračního osvědčení sám úspěšně navrhl do funkcí ministra financí, místopředsedy vlády i místopředsedy Bezpečnostní rady státu a několik let ho v těchto funkcích ponechal.

Opravdu Sobotkovi na Babišovi příliš nevadí nic jiného než prokázané ovlivňování vlastních médií (které však bylo kromě Sobotky všem zřejmé už dávno)? Teprve to byl přece důvod, proč byl nakonec pod tlakem své strany ochotný se Babiše zbavit.