Evropská unie a Spojené státy by měly v otázce sankcí vůči Rusku postupovat společně, řekl na summitu evropské osmadvacítky premiér Bohuslav Sobotka. Je ale nutné, aby Brusel a Washington spolupracovaly. S tím ale může být problém
„Požádal jsem zástupce Evropské komise, aby docházelo ke komunikaci a koordinaci s novou americkou administrativou, protože si myslím, že pokud postup vůči Rusku má být účinný, tak by měl být založen na obdobném postupu Evropy a Spojených států,“ řekl Sobotka.
Jak to ale bude s tou koordinací ohledně sankcí, není jasné, protože Donald Trump, který v lednu usedne do Bílého domu, by se podle toho, co od něj dosud zaznělo, mohl klonit k jejich zrušení.
Podle agentury Tass o zrušení sankcí tento týden jedná v Moskvě bývalý spolupracovník Trumpa Jack Kingston. Jak řekl předseda Evropské rady Donald Tusk, ještě není jasné, jak se Spojené státy zachovají. „Je to ale pořád v zásadě přípravný proces. Musíme počkat na formální prohlášení nového prezidenta. A to určitě nebude v prosinci.“
Pokud by Američané ustoupili od sankcí, zřejmě by to evropský postoj dost oslabilo. Byl by to ústupek putinovskému režimu, který zatím neudělal nic, aby odstranil důvody pro jejich zavedení. Krym je stále protiprávně přičleněn k Rusku a Moskva podporuje ukrajinské separatisty. Jediným důvodem, proč by se sankce rušily, je tak náklonnost některých lidí z Trumpova okolí k Putinovi a jejich ekonomické zájmy. Česky se tomu říká podraz.
Trump chce na post ministra zahraničí jmenovat generálního ředitele energetické společnosti Exxon Mobil Rexe Tillersona. Tillerson je odpůrce sankcí. Ví se také o jeho přátelských vztazích s Putinem, dostal od něj také vyznamenání. V roce 2013 obdržel od Putina Řád přátelství, což je nejvyšší ruské vyznamenání pro cizince.
Několik republikánských senátorů včetně Johna McCaina a Marca Rubia soudí, že vazby na Rusko nejsou dobrou kvalifikací pro ministra zahraničí. V Senátu se čeká těsné hlasování – republikáni ve stočlenném sboru mají lehkou většinu 52 hlasů.
Trump soudí, že Tillersonovy kontakty v Rusku prohlásil, že budou spíše výhodou, protože zná všechny „velké hráče“. Tillersonova firma třeba v roce 2011s ruskou státní ropnou společností Rosněfť uzavřela dohodu o využívání nalezišť v Arktidě. Že by Evropany takový pragmatismus nadchnul, není pravděpodobné.
Zrušení sankcí Rusko stejně ekonomicky nezachrání, protože jeho chronickým problémem je zaostalost a momentální nízké ceny ropy. Další utrpení Kreml působí vlastním lidem tím, že uvalil embargo na západní zboží, což po něm nikdo samozřejmě nechtěl.
Američané mohou časem zjistit, že snaha dohodnout se s Putinem nic nepřináší. To už ovšem bude v některých věcech pozdě. Leda by Rusové zase něco provedli. Unie není jeden stát a jednotné stanovisko bude hledat těžko. Zvlášť pokud po několika příštích volbách dojde v evropské politice ke změnám. Stačí se podívat na to, jaké politické síly nacházejí v Kremlu sympatie. Zatím to nevypadá v nejbližší budoucnosti růžově, ovšem můžeme si za to na starém kontinentě taky dost sami.
