Vystoupení Andreje Babiše po zveřejnění zprávy od vyšetřovací komise k policejní reorganizaci bylo další poslední kapkou, která by měla naplnit pověstný kalich trpělivosti, tentokrát konkrétně té sociálnědemokratické. Další hanebný nepodložený útok vzteklého ministra financí už nemůže nechat klidným ani jindy splachovacího premiéra Sobotku. Sice ještě nikdy nenašel dost odvahy a síly se svému vicepremiérovi postavit, ale tentokrát si to situace velmi vážně vyžaduje.

Pokud by Sobotkovi byla úplně jedno budoucnost země, měl by výrazně pomyslet na tu svou, přinejmenším politickou. Jestliže se opět bude snažit problém vysedět, zcela jistě to bude jedno z posledních sezení na špici vrcholné politiky.

Přede dveřmi je sjezd ČSSD a tam se bude bojovat o předsedu. A kdo by chtěl v čele partaje slabošského politika, který nejen, že nedokáže odrážet sprosté útoky na svoji osobu, ale nechá jako premiér ve vládě člověka, jehož firmy jsou vyšetřovány kvůli podvodům na eurodotacích a sám ministr je podezírán z podvodu na daních.

Právě Babišovy dluhopisy a celá kauza kolem nich vyvolaná, měly být pro Sobotku jasným signálem, že je nejvyšší čas zasáhnout a bez milosti zbavit šéfa státní kasy funkce. Ve „vyspělých zemích“, jak premiér rád říká, by něco podobného bylo nemyslitelné. U nás však klidně podezřelý ministr nadává novinářům a osočuje ostatní politiky z krádeží, aniž by sám doložil, kde přišel ke svému miliardovému majetku. Premiér mlčí a raději vypráví o úspěších jeho vládnutí v čele kabinetu.

Další hnus v podání Andreje Babiše v podobě vystoupení na čtvrteční tiskové konferenci, hodné tak pouťově show v Horní Dolní, už ale nesmí Sobotku nechat klidného. Ačkoliv si sám zřejmě myslí, že nerozhoditelnost je jeho výhodou, opak je pravdou. Už je dávno na čase, aby se postavil a bouchl do stolu. Ozvali se jiní a dost hlasitě, tak proč ne premiér?

Zřejmě ze strachu, co by jeho boj s Babišem mohl znamenat v nadcházejících parlamentních volbách. Jedno je ovšem jasné, pokud se Sobotka ani nepokusí alespoň na chvíli stát oligarchovi rovnocenným soupeřem, nemá v čele vlády ani své strany co dělat a stejně to budou cítit i potenciální voliči sociálních demokratů.