Co si myslí premiér Bohuslav Sobotka, to je opravdu těžké odhadnout. Při sledování rozhovoru, který vysílala Česká televize 17. listopadu, se zdálo, že jediný problém, který ČSSD má, je regulace nájemného a přídavky na děti. Při klesajících preferencích, úbytku důvěry a útocích z vládní koalice i z Pražského hradu, je to dojem těžko uvěřitelný.

Sobotka se zjevně nedomnívá, že je v České republice ohrožena svoboda a demokracie. Právě toto ohrožení ale jako první zničí jeho stranu, což je paradoxní, sama se na tom totiž podílí. A opravdu se situace nezachrání tím, že premiér vyhodí z vlády dva ministry, z nichž jeden nikomu (kromě Andreje Babiše) nevadil a druhý nic nedělal.

[ctete]85117[/ctete]

Předseda ČSSD se tři roky snažil vybalancovat nezvládnutelnou situaci. Podílel se na přípravě a schvalování zákonů omezujících svobodu, téměř nic nedokázal voličům prezentovat jako úspěch vlastní strany (a to nejen v médiích patřících Agrofertu, ale vážně nikde), nedošlo mu, že sociální demokracii chybí charizma, zajímavost, schopnost něco prodat – a hlavně jasná vize. Místo toho roky alespoň navenek odolával tlaku Andreje Babiše a Miloše Zemana, kterému ovšem již také podlehl.

Sobotkovi se během vládnutí několikrát podařilo vyvolat falešný dojem, že se rozhodl stát za nějakým principem či rozhodnutím. Čas od času se více či méně postavil prezidentu republiky, Babišovi neudělal radost, když jeho strana hlasovala pro zákon o střetu zájmů.

Podzimní tragédie

To všechno včetně dojmu, že by premiér rád udělal z ČSSD moderní levicovou stranu, ale vzalo za své během posledních týdnů. Po absolutním debaklu v krajských a senátních volbách se premiér poslušně stáhl a spolu se svými straníky podepsal podlézačské prohlášení pro Čínu kvůli návštěvě dalajlámy, aby tak umožnil klidný přísun peněz pro Zemanovu budoucí prezidentskou kampaň.

[ctete]84987[/ctete]

Ani tím to ale neskončilo. Sobotka sice opatrně kritizoval prezidenta kvůli ostudným státním vyznamenáním, přesto vzápětí poslušně seděl 28. října v první řadě ve Vladislavském sále. Celou krasojízdu pak zakončil tím, že se chtěl tvářit jako silný premiér, který řeší propady oblíbenosti vlastní strany, a místo toho odvolal ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, kterého kritizoval Andrej Babiš, a Jiřího Dienstbiera, kterého sice kritizují všichni, ale nic zásadního pro vládu neznamenal. Tyto dva kroky si předem i poté nechal schválit Zemanem. Když pak po schůzce s nejneúspěšnějším ministrem dopravy Danem Ťokem řekl, že o odvolávání nebyla řeč, mohl už vyvolat tak maximálně úsměšek, stejně jako ve chvíli, kdy národu v Otázkách Václava Moravce sdělil, že by ČSSD v prezidentských volbách raději podpořila Miloše Zemana než Michala Horáčka.

Bohuslav Sobotka kormidluje potápějící se loď. Ve vlastních řadách za ním už připraveni stojí Jiří Zimola s různými Humly a Foldyny, kteří se, hned jak se ho zbaví, rozběhnou do otevřené náruče pana prezidenta. Tím ČSSD ztratí poslední možnost naklonit si mladé voliče a má nakročeno stát se druhou SPO(Z), tedy marginálním uskupením s pár výkřiky pro milovníky konspiračních teorií.

[ctete]86263[/ctete]

I kdyby se náhodou podařilo tomuto scénáři vyhnout, všechny plusové body bere ten, kdo je nejsilnější, tedy ten, kdo vládu řídí doopravdy – Andrej Babiš, který právě v těch týdnech Sobotkových přešlapů dovedl velmi takticky mlčet a schovaný se smát. Jistě výrazněji promluví, až bude potřeba. Tohle všechno mu ale bylo umožněno nejen slabou opozicí, ale hlavně koaličními partnery.

Bohuslav Sobotka má velmi nevděčnou dějinnou úlohu. Do historie se totiž může zapsat nejen jako ten, kdo zničil ČSSD, ale také jako ten, kdo Českou republiku věnoval holdingu Agrofert na stříbrném podnose.