Premiér Sobotka usoudil, že někteří jeho kolegové ve vládě jsou unaveni, tak by jim rád pomohl a vyměnil je. Kdo je unavený a jestli o tom ví, to se ještě dozvíme. Zatím je to trochu ve stylu „máme tě rádi, soudruhu, ale poletíš“.

Problém je v tom, že unavená je celá česká sociální demokracie. Je to trochu paradox, nezaměstnanost je nízká, ekonomicky se nic děsného neděje, uprchlíci, pokud se tu objeví, prchají spíše od nás, údajný pražský Majdan nevyhodil prezidenta z okna, prostě spíš nuda. Pravda, srazilo se nám mezi sebou několik obrněných vozidel, ale snad jsou tak obrněná, že než bude válka, tak to někdo opraví.

Problém sociální demokracie je v její neschopnosti být tím, čemu bychom mohli říkat moderní levice. Abychom si rozuměli, nejde o levici typu bohatým brát a chudým dávat a z chudých udělat rukojmí a voliče. Pak je totiž výhodné, když bude pořád hodně chudých. Jenže nic takového samozřejmě výhodné není.

Témata pro levici a pravici jsou ve skutečnosti ta samá, protože se týkají toho samého národa. Občanské svobody, ekonomická prosperita, dobré vztahy se zeměmi, které fungují, schopnost pohádat se – kultivovaně – se zeměmi, které nefungují.

Když se kdysi na Západě mluvilo o „nové levici“, ničeho takového jsme se u nás nedočkali. Místo toho jsme měli jen obstarožní naftalínový socialismus v duchu hesla „hlavně ať se nic nemění“. Celkem jsme nic jiného ani nemohli čekat. Personální složení ČSSD nikdy nepřipomínalo nějaký Olymp titánů ducha.

Od pravice i levice bychom čekali, že něco řeknou k tomu, že národ vymírá, že hrozí nový typ nezaměstnanosti, protože nové technologie hodně lidí nahradí, že nám sdělí, jak se realisticky postavit k problému imigrace. Nechceme zas tak mnoho. Politik nemusí lhát, to by bylo cynické pojetí politiky. Politik musí být konkrétní a srozumitelný. Ani nečekáme že bude světec. Chápeme, že někdy se musí mlžit. Ale jen někdy. Jindy se musí říci, chceme tohle a uděláme tohle. Tak nás zvolte.