Kardinální otázka zní, jak je možné, že byl přijat služební zákon, který ze státních úředníků vytváří nedotknutelnou kastu vyvolených, zvyšuje se jejich počet, mají být profesionálnější a současně se zvyšují výdaje na externí služby? Z jakého důvodu je zákon o službě nazýván „protikorupčním“, když se korupční riziko u veřejných zakázek nesnižuje, ale naopak zvyšuje? A to i chystanými změnami zákona o veřejných zakázkách v gesci hnutí ANO?
Na posledním jednání tripartity kritizovali zástupci zaměstnavatelů vládu, že málo šetří, zejména v kapitole externích nákupů služeb. Viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Radek Špicar, kterého jinak nelze považovat za výraznějšího oponenta vlády, následně v České televizi prohlásil: „Tato kapitola se stále zvyšuje, přitom v ní je 30 miliard korun.“
Patří sem mimo jiné různé právní, poradenské, marketingové, IT a další služby, které nezajišťují příslušní ministerští úředníci, ale externí firmy. Podle Špicara by se zde daly ušetřit miliardy korun.
Babiš: Ušetříme 200 miliard ročně
Připomeňme si několik výroků z minulosti, které jsou s výše uvedeným zjištěním ve zjevném rozporu.
Andrej Babiš umístil na svůj Twitter už 20. února 2013 následující vzkaz (v doslovném znění): „Kdyby sa v této zemi pořádně vybraly daně, přibude 90 miliard, k tomu se rozkrade pres 100 miliard. Takže máme o 200 miliard míň každý rok.“ Tuto mantru opakoval před parlamentními volbami nesčíslněkrát.
Už v pozici ministra financí Babiš opakovaně tvrdil, že je možné výrazně ušetřit na externích poradenských službách, když mají úřady i vlastní týmy právníků a poradců.
ČSSD vydala v dubnu letošního roku tiskové prohlášení s výzvou, že rozpočet by měl přinést rovněž další úspory v provozních výdajích, zejména pokud jde o externí služby.
V této souvislosti lze připomenout, že před růstem externích nákupů ve veřejné správě varovala i Bezpečnostní informační služba (BIS). Podle ní je stále větší rozsah tzv. outsourcingu služeb pouhým přenášením odpovědnosti, přičemž tyto služby jsou často prvotně v působnosti veřejné správy. Podle zpravodajců tento jev poukazuje na nefunkčnost správy jako takové a hlavně jej mnohdy provází protežování spřízněných firem. BIS kritizovala zejména získávání dotací z evropských peněz, přičemž projekty se často uměle předražovaly.
Jak je vidět, v tomto směru vláda neudělala nic. Andrej Babiš svoje předvolební sliby ušetřit 200 miliard ročně vzal zpět. Že prý jen „plácal“.
Proč byl přijat služební zákon?
Celkový růst objemu externích služeb je o to nepochopitelnější, že vláda přijala zákon o státní službě, který má podle předkladatelů znamenat její výrazně zkvalitnění. Za tím účelem vláda obdarovala státní úředníky různými benefity, o kterých se normálním zaměstnancům může jen zdát. Zároveň rozšířila jejich řady o tisíce. Už podruhé jim chce během dvou let plošně zvýšit platy, takže provozní náklady státu výrazně stoupají.
Za normálních okolností by běžný daňový poplatník očekával, že pokud stoupají výdaje na státní správu a její zaměstnance, úměrně tomu aspoň klesnou výdaje na externí služby. Nic takového se neděje.
Tento stav může mít několik příčin. Současná vláda si sice pojistila volební hlasy a loajalitu 68 tisíc státních úředníků různými výhodami (mj. faktická nemožnost jejich propuštění, vysoké odstupné), zabetonovala v ní stovky svých trafikantů, ale přesto v jejich efektivní práci příliš nevěří. Anebo je situace ještě prozaičtější. Bude pokračovat tzv. „Palermo“, které tolik kritizoval současný ministr financí, ovšem se stoupající tendencí.
Na marketingu se šetřit nebude
Vláda si uvědomuje význam marketingu, a jak je vidět, rozhodně na něm peníze daňových poplatníků šetřit nebude. Příkladem je osobní angažmá ministra zemědělství Mariana Jurečky v televizní reklamě, která byla součástí kampaně na propagaci českých potravin za 60 milionů korun. Andrej Babiš jej trumfne s kampaní pro zavedení šikanózní elektronické evidence tržeb (EET), na kterou chce ministerstvo financí vynaložit podle některých zpráv až 130 milionů korun. Přitom dříve byly některé nákladné ministerské kampaně právem kritizovány.
Často se dnes stává, že vládní marketing, zesilovaný spřízněnými médii, je mírně řečeno přehnaný. V tomto kontextu je dobré uvést na pravou míru některá chvástavá vyjádření k současnému ekonomickému vývoji. Hnutí ANO uvedlo v návaznosti na aktuální stav státního rozpočtu na Facebooku zprávu: „Díky Andreji Babišovi a jeho spolupracovníkům hospodaříme nejlépe v dějinách samostatného českého státu.“
Jestli vláda hospodaří nejlépe v dějinách českého státu, ukáže až bilance státního rozpočtu za celý rok. Je vhodné připomenout, že v roce 2008 dosáhl schodek rozpočtu výše 19 miliard korun a dramaticky stoupl až s nástupem globální ekonomické krize o rok později. Od té doby se každoročně snižoval.
Nepodložené zásluhy vlády
Současný hospodářský růst v návaznosti na odeznívání evropské krize je jistě dobrou zprávou. Současná vláda má na tomto vývoji minimální podíl a spíše některé trendy, například ve zdravotnictví a důchodovém systému, zhoršuje. Zároveň je nutné připomenout, že vládní výdaje meziročně stouply o 40 miliard korun, zatímco výběr daní stále neodpovídá současnému hospodářskému růstu a u tolikrát vzývaného DPH je stále meziročně nižší. Aktuální vyšší příjmy rozpočtu jsou způsobeny zejména přísunem již dříve „předplacených“ evropských peněz.
Určitě je výbornou zprávou, že klesá nezaměstnanost a zvyšuje se počet volných míst. Důvodem je zejména ekonomické oživení v celé Evropě a aktivita českých firem. Nicméně titulky v některých provládních médiích (Novinky.cz), že Česká republika má rekordně nízkou nezaměstnanost, rovněž neodpovídají realitě.
I zde lze připomenout, že před krizí bylo bez práce zhruba 300 tisíc lidí a počet volných míst přesahoval 150 tisíc (červen 2008), zatímco dnes dosahuje počet nezaměstnaných 451 tisíc a volných míst je nabízeno 96 tisíc. Od roku 2008 patří Česká republika mezi 5 až 7 zemí Evropské unie s nejnižší nezaměstnaností a její výše kopírovala trendy v celé Unii.
Lze si jen přát, aby Evropu nestihla další krize, která by tyto pozitivní trendy znovu obrátila. A že je vláda neobrátí vlastním úsilím, například snahou likvidovat drobný podnikatelský sektor. Marketing nemarketing, který ji vyjevuje jako v Andersenově pohádce o císařových nových šatech.
