Mediální humbuk kolem výměny „unavených“ ministrů, jak premiér Sobotka v dopise spolustraníkům označil soukmenovce ve vládě určené k odstřelu, pomalu odeznívá. Prezident Miloš Zeman výměnu ministrů Svatopluka Němečka a Jiřího Dienstbiera schválil. Smysl této transakce necelý rok před volbami však zůstal utajen. Spokojeni mohou být jen Zeman, Babiš a pražští šíbři.

[ctete]83885[/ctete]

Marketingový tah

Sociální demokracie v krajských a senátních volbách neuspěla, přestože se chlubí úspěchy a ekonomický vývoj jí navzdory vládní rozhazovačné politice hraje do karet. Letošní volby sice nejsou tak zásadní jako volby do Poslanecké sněmovny mající přímý vliv na zformování příští vlády, ale signál vyslaný veřejností je alarmující.

Populistické hnutí ANO začíná luxovat levicové voliče ČSSD i KSČM, čímž jen potvrzuje vlastní programovou neukotvenost. Ostatně seskupení prosazující udavačské represe, prudký růst byrokracie a regulace podnikání, nemá s pravicovým viděním světa nic společného.

Premiér Sobotka se po slabých volebních výsledcích dostal pod vnitřní tlak. Výrazněji se začalo ozývat zemanovské křídlo, tlačící na urovnání vztahů s prezidentem, který sociální demokracii do této doby viditelně škodil. Reagoval osvědčenou metodou, a přestože je jako každý předseda za stav vlastní strany nejvíce zodpovědný, odvedl pozornost jiným směrem.

Nebyl by to úplně špatný krok, pokud by byl promyšlený a vnitřně prodiskutovaný. Pokud by skutečně odešli ti nejhorší, a to nejen z vlastní strany, protože slabých ministrů a ministryň je ve vládě víc. A pokud by celá vládní rošáda nepůsobila jako zoufalá improvizace dirigovaná vnějšími tlaky a snahou udržet vlastní pozici za každou cenu. Přesně to se Sobotkovi nakonec přihodilo.

Navenek celá vládní rošáda působí jako nepovedený marketingový tah, bez naděje na očekávání jeho pozitivních efektů. Každý takový nepřipravený krok okamžitě vyvolá lavinu mediálních spekulací, kdo z vlády odejde. Jelikož podle očekávání nenásledovala odezva od koaličních partnerů, že se zachovají obdobně, působí sociální demokracie jako nestabilní a neúspěšná strana, která se sama střílí do vlastní nohy.

V akci pražská mafie

„Snad až komické na ministerské ruské ruletě je, že po mém odvolání volají bezpáteřní pučisté z Lán (Tejc, Zimola) a pražská mafie, v čele s pračkou peněz Pochem a odsouzeným podvodníkem Březinou. Asi ta nová krev, která zajistí podporu lidí ČSSD,“ komentoval ministr bez portfeje Jiří Dienstbier hrozbu svého odvolání na svém Facebooku.

O neskrývaném rozčarování svědčí i reakce nečekaně odvolaného ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, který patřil spolu s ministrem vnitra Milanem Chovancem k největším oponentům Andreje Babiše. V rozhovoru pro Týden přiznal, že počínání Bohuslava Sobotky nechápe a doporučil mu klidový režim.

„Mám pocit, že na něho dolehl výsledek ČSSD v krajských volbách a že se ani on z toho výsledku neumí úplně zvednout. Nevidím mu ale do hlavy a netuším, co zamýšlí. Jestli uskutečňuje nějaký plán, musí vám ho sdělit on,“ uvedl Němeček. „Řekl jsem mu na rovinu, že teď není doba, abychom si lili splašky na hlavu,“ dodal.

„Podle mě nepůsobí dobře, když se oznámí rekonstrukce vlády, kde figurují jen zástupci jedné strany, ČSSD. Že premiér má právo si vyměnit tým, o tom žádná. Ale mým cílem jako bytostného sociálního demokrata je, abychom neshodili vlastní práci. Abychom neprohráli zápas, který ne neúspěšně vedeme s Andrejem Babišem, jenž chce konkrétně ze zdravotnictví udělat divizi svého Agrofertu,“ varoval.

Němeček shrnul dojmy, které tato podivná rekonstrukce vlády zvnějšku vyvolává. Nový ministr zdravotnictví, ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík, je velkou neznámou. Jisté je, že mocensky významně posílila problematická pražská organizace ČSSD, jíž je Ludvík předsedou. Dominují v ní pochybné figury typu Poche, Hulínský a Březina, které v Praze uzavřely mocenský pakt s hnutím ANO, a kde primátorka Adriana Krnáčová tvoří pouhý fíkový list jejich společných zájmů. Hlavním partnerem pro osvědčené pražské šíbry se stala Babišova pravá ruka, Jaroslav Faltýnek.

Babiš: Konečně mě premiér poslechl

Němeček dlouhodobě vzdoroval posílení Babišovy kontroly nad rezortem zdravotnictví, kde má oligarcha svoje nesporné obchodní zájmy. Tím si vysloužil jeho nepřízeň, a i proto Babiš jeho odvolání s radostí přivítal, přičemž o Dienstbierovi prohlásil, že ve vládě neměl co dělat.

„Konečně mě pan premiér poslechl. Tři roky jsem mu to veřejně říkal, že zejména nominace Němečka jako ministra zdravotnictví je špatná,“ chválil Sobotku Babiš. Proto nyní bude podstatné pozorovat kroky nového ministra Ludvíka, jestli nebude vůči Babišově tlaku povolnější. Jestli nenaleznou společnou řeč „něco za něco“.

S postem Jiřího Dienstbiera je to složitější. Jeho uměle vytvořené „ministerstvo“ pro lidská práva a rovné příležitosti se jeví jako zcela zbytečné. Tato agenda by se klidně mohla převést jako odbor na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nicméně socialistický progresivista Dienstbier, prosazující módní vlnu posilování práv menšin, zavádění povinných kvót pro ženy a pozitivní diskriminaci všeho druhu, ve skutečnosti příliš neškodil. Za největší pozitivum jeho působení lze považovat fakt, že téměř nic ze svých plánů neprosadil.

Přesto jeho odvolání působí neférově, protože se viditelně postavil na Sobotkovu stranu při lánském puči. I proto jeho konec přednostně požadoval Miloš Zeman, a premiér mu vyšel vstříc. V politice ovšem, jak opět vidno, žádný vděk neexistuje.

Sobotka se současně vyhnul řešení větších problémů v sestavě, kterou vede. Zůstává v ní oligarcha Andrej Babiš bez čistého lustračního osvědčení, hájící především zájmy velkých firem na úkor malých a středních podnikatelů, který je i v Evropě vyšetřován kvůli bezprecedentnímu střetu zájmů a dotačnímu podvodu.

Zůstává v ní ministr dopravy Dan Ťok, který nezvládá svůj rezort. Uzavřel dohodu s firmou Kapsch za 5,3 miliardy korun bez výběrového řízení a otravuje automobilisty kobercovým náletem často nesmyslných silničních oprav (výměna svodidel), protože není schopen zahajovat nové stavby.

Ve vládě zůstává i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který slíbil, že při neúspěchu v senátních volbách nabídne rezignaci. To neučinil a ve vládě tak pokračuje člověk, který nebyl schopen získat bezpečnostní prověrku na stupeň tajné, údajně kvůli svým ruským kontaktům.

Bude to stačit na záchranu?

Snad všichni sociální demokraté tuší, že s dosavadním bezelstným přístupem nemohou čelit hrozícímu nebezpečí posílení oligarchické formace, současně se etablující jako opozice ve vládě. Tedy politicko-ekonomického konglomerátu, který se rozhodl, že svého největšího konkurenta s pomocí vlastních médií a spolehlivých tykadel v bezpečnostních složkách typu Roberta Šlachty zničí.

Předseda ČSSD si možná hrozbu zničení vlastní strany uvědomuje, ale zřejmě příliš pozdě na to, aby jí mohl účinně vzdorovat. A hlavně proti tomu, kromě občasných jalových proklamací, téměř nic nedělá. Novela zákona o střetu zájmů přichází příliš pozdě, navíc stále ještě neplatí. Logicky měla být nastavena hned na počátku vládnutí spolu s pojistkami, že ji nebude možné obcházet převody majetku na spřízněné osoby či firmy.

Změny, které Bohuslav Sobotka prosadil, tak mohou potěšit kromě sociálnědemokratických pražských šíbrů snad jen Andreje Babiše a Miloše Zemana. To samo o sobě na záchranu sociální demokracie před parlamentními volbami stačit nebude.

[ctete]80945[/ctete]