Mohutná akvizice Andreje Babiše v sobotních médiích, kdy s ním dva celostátní deníky (Právo, Lidové noviny) zveřejnily obsáhlé rozhovory, jen potvrzuje trend posledních dní. Babišova kamarila tlačí na pilu a Sobotkova sociální demokracie se ocitá v těžké defenzívě. S každým jejím ústupkem oligarcha nabírá na síle.

[ctete]49593[/ctete]

Jaká je Sobotkova role v kauze Škoda Plzeň?

Rozhovory se objevily den poté, co ČSSD kapitulovala v Poslanecké sněmovně, když nehlasovala pro opoziční návrh vyloučit firmy vlastněné členem vlády z veřejných zakázek, ačkoli původně signalizovala pravý opak.

Vzápětí se vynořily kuloárové zprávy, že se jedná o důsledek vydírání, jelikož hrozilo zveřejnění nepříjemné kauzy z minulosti. Je jen otázka, zda to mělo být vyšetřování okolností prodeje Škody Plzeň v roce 2002 z doby, kdy byl Sobotka ministrem financí. Firmu tehdy vedl Martin Roman, který se stal později za Sobotkova působení generálním ředitelem ČEZ. A není žádným tajemstvím, že Roman má dodnes úzké vazby na svého bývalého spolužáka Radka Pokorného, blízkého Sobotkova důvěrníka.

Ostatně protikorupční policie se rolí Sobotky a Romana také zabývala. Podle ní měl tuto transakci provázet úplatek ve výši 31 milionů korun a stát měl přijít o více než miliardu. Případ však byl po pěti letech vyšetřování – údajně kvůli promlčení – odložen, takže soud už podezření z nezákonností kolem prodeje neprokáže. Vzhledem k potenci vždy připravených Babišových médií však není jisté, zda vybrané detaily této kauzy ve vhodné chvíli nevyplavou na povrch.

Objeví se další ukradené e-maily?

Nebylo by to poprvé, co se sociální demokraté dostali pod tlak. Frontální útok na pozice ČSSD zahájil počátkem letošního roku web White Media, který zveřejnil zlomek nelegálně stažené e-mailové korespondence premiéra Sobotky. Žádný soudný člověk nemůže věřit tomu, že za tímto útokem stáli virtuální neonacisté.

ANO této situace využilo ke zpochybnění volby generálního ředitele Českého rozhlasu a k dosazení jeho zájmům lépe vyhovujícího kandidáta. Mimochodem zprávu o náhlém odložení kauzy Škoda Plzeň zveřejnil právě Radiožurnál, krátce před parlamentním hlasováním o zamezení střetu zájmu.

Krádež tisíců premiérových e-mailů, nesoucí rysy „realizace“ bezpečnostních složek, cílila přímo na komoru. Nikoli náhodou bylo zmiňováno, že slouží především zájmům Andreje Babiše. A vůbec není jisté, zda některé z nich znovu ve vhodném okamžiku nespatří světlo světa. V každém případě se rýsuje další potenciální možnost vydírání, a to nejen premiéra Sobotky, ale i jeho okolí.

Privatizace OKD

Aby toho nebylo málo, v běhu je soudní řízení kvůli privatizaci zbytkového podílu OKD. Obžalováni jsou bývalí místopředsedové Fondu národního majetku Pavel Kuta a Jan Škurek, kteří měli privatizaci v roce 2004 na starosti. Spolu s nimi je obžalován Rudolf Doucha, který zpracoval znalecký posudek stanovující cenu podílu na 4,1 miliardy korun. Podle policie přitom stát přišel o 5,7 miliardy korun.

Během soudního líčení vycházejí najevo další znepokojivé skutečnosti. Kuta se Škurkem se brání tím, že pouze zajišťovali servis pro privatizaci a řídili se pokyny tehdejších ministrů financí a průmyslu Bohuslava Sobotky a Milana Urbana. Prodejní cena měla podle nich vzejít z nabídky tehdejšího majoritního vlastníka Karbon Invest, která nakonec OKD získal. Cena měla být domlouvána na úrovni obou ministrů.

A co je zvláště závažné, ministerstvo financí se přihlásilo k náhradě škody. Pokud by ji soud uznal, politické odpovědnosti se Bohuslav Sobotka těžko vyhne.

Slovenské volby jsou varováním

Koaliční partneři umožnili Babišovi expanzi a postupem času se dostali do jeho područí. Dnes pořádně nevědí, jak s tím naložit. Někteří z nich dokonce přímo spolupracují na nastavování penězovodů z veřejných či evropských peněz firmám místopředsedy vlády. Jsou přitom konfrontováni s nevyzpytatelným predátorem s významným vlivem na část policejních složek a státního zastupitelství.

Mementem je v těchto souvislostech aktuální výsledek slovenských voleb. Potvrdily trend radikalizace společnosti v evropských zemích, projevující se hledáním nových antisystémových hnutí a mesiášů, kteří je vyslyší lépe, než zavedené strany. Ukázalo se mimo jiné, že jasný favorit Robert Fico se paradoxně jevil mnohým spoluobčanům jako příliš „měkký“ při hájení slovenských zájmů. Nestačil ani jeho populismus. A to šel ještě dál než rozdávačná ČSSD, když zařídil studentům a důchodcům vlaky zadarmo a podobné vymoženosti. Stejně mu to k pohodlné většině nestačilo a vůbec není jisté, jestli sestaví vládu.

Výsledkem je úspěch neonacisty Mariana Kotleby, který mimo jiné proslul důraznou antikorupční rétorikou, když útočil na stávající „zlodějské a zkorumpované“ politiky, a výrazně se profiloval na antiimigrační vlně. Něco to připomíná. A Andrej Danko, předseda rovněž úspěšné nacionální Slovenské národní strany, se několik před volbami vyjádřil, že by si přál Babiše za slovenského ministra financí.

Babiš, který umí větřit změny společenských nálad, se jistě od svých krajanů poučí. Dává si velmi záležet na tom, aby nebyl vnímán jako součást „zkorumpovaného“ establishmentu zavedených politických stran. Sám sebe označuje za „chybu systému“, proti kterému se „prohnilí“ politici spojují.

Pro část veřejnosti může být tato farizejská taktika, kdy sám sebe vyčleňuje ze „systému“, který výrazně spoluvytvářel, úspěšná. Zvláště pokud se spojí s radikální rétorikou například k přístupu k migrantům. Neschopnost Evropy dostat migraci pod kontrolu mu jen – podobně jako dalším evropským antisystémovým stranám – nahrává. I proto také chce volby co nejdříve, dokud tyto společenské nálady nevyvanou.

Ve hře je spojení ANO a Zemanovců

Jelikož současná situace v Evropě je dynamická a nevyzpytatelná, což potvrdil i výsledek slovenských voleb, nelze vyloučit scénář, kdy i v českých poměrech dále posílí antisystémové a protestní seskupení.

Už delší dobu se v kuloárech hovoří o tom, že spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše má hlubší pozadí. Tento scénář předpokládá podporu hnutí ANO kandidatuře Miloše Zemana na prezidenta. Zeman je naopak vstřícný vůči zájmům Andreje Babiše, který touží být premiérem, aby definitivně završil přeměnu státu na servisní firmu Agrofertu. Kalkuluje se s tím, že do voleb půjde vedle hnutí ANO prozemanovská formace na bázi Velebových Zemanovců, Úsvitu a Bloku proti Islámu. S větrem v zádech neomezených finančních prostředků, všehoschopných médií a části bezpečnostních složek.

Slovenský příklad ukazuje, že radikální strany mohou ve volbách překvapit, jelikož průzkumy nelze brát vážně. V ideálním případě by podle tohoto scénáře vytvořilo povolební koalici ANO se Zemanovci, a ostatní, včetně ČSSD, by byli postaveni mimo hru. Zvláště pokud by se ji podařilo soustavnými útoky oslabit a rozvrátit.

Pro ostatní musí být tento nikoli nereálný scénář důrazným varováním, aby se mu dokázali včas postavit. Sociální demokraté nemají moc času, aby tento trend zvrátili. A popravdě řečeno není ani příliš jisté, zda si všichni uvědomují míru rizika, jemuž jsou vystaveni. Vypadá to spíš tak, že mnozí stále tančí na horních palubách Titanicu, zatímco do podpalubí už teče voda proudem.

Není také známo, zda mají odpovídající nástroje, aby byli schopni tomuto tlaku schopni účinně čelit. Nevěrohodný marketing typu billboardů s heslem „Stát není firma. Je to společenství lidí“ na to určitě stačit nebude.

[ctete]49651[/ctete]