Michal Šmarda (ČSSD) FOTO: ČTK / Kamaryt Michal
FOTO: ČTK / Kamaryt Michal
KOMENTÁŘ / ČSSD je mrtvá, ať žije SOCDEM! Výsledkem volebního sjezdu sociálních demokratů je nabídka starého zboží v novém obalu. Nové logo až příliš připomíná místo okvětního lístku růže gilotinu, vznášející se nad upadající stranou. Ambice staronového šéfa Michala Šmardy vyznívají příliš velikášsky.
Sociální demokracie si dala hodně záležet na vnějším dojmu, provázejícím její „zlomový“ sjezd. Zdánlivě zlomový z toho důvodu, že strana prochází rebrandingem, což marketéři obvykle ordinují produktům, o které na trhu přestává být zájem. O tom svědčí současné preference, pohybující se kolem tří procent.
Ve hře Zaorálek
Zatímco logo se měnilo už několikrát, změna názvu – nově Sociální demokracie – přichází po dvaceti sedmi letech, i když je jen kosmetická a tudíž těžko pochopitelná. Zkratka SOCDEM může být matoucí, jelikož část potenciálních voličů nemusí marketingovou proměnu ani zaznamenat a marně budou hledat značku ČSSD, na kterou jsou zvyklí.
Michal Šmarda sice obhájil předsednický post, ale nikoli přesvědčivou většinou 56 procent hlasů. O tom, že nemá Sociální demokracii příliš pod kontrolou, svědčí nominace Lubomíra Zaorálka, jenž se mu postavil v boji o předsednictví na poslední chvíli až přímo na sjezdu.
Staronový šéf neskrýval nad Zaorálkovým tahem překvapení, jelikož ho sám považuje za „muže minulosti“. Nakonec mu ho sjezd zvolil jako řadového místopředsedu, což je jeden ze signálů, že to s rebrandingem strany nebude tak horké. V tajné volbě získal třetinu hlasů, tedy víc než téměř neznámý další Šmardův vyzyvatel Břetislav Štefan.
Zaorálkova neohlášená výzva zároveň naznačuje, že sociální demokraté jsou nadále rozděleni a Šmardův směr nemá takovou podporu, jak by si představoval. Zaorálkovo angažmá dává na vědomí, že zemanovské křídlo nikam nezmizelo. Bude přítěží a komplikující pro tah SOCDEM na branku, nebo aspoň pro jeho předstírání.
Výřečný sociálně demokratický matador se speciálními sklony k Číně a KLDR a s osobitým postojem k Západu a rusko-ukrajinskému konfliktu („klíčové je, aby západní spojenci přiměli Ukrajinu k jednání o příměří“) přitom Šmardu mediálně zastiňuje, čímž ubírá šance u liberálnějších voličů levého středu.
Šmardovy protimluvy
Samotný Šmarda se snažil vystupovat suverénně („máme skvělou historii a před sebou ještě lepší budoucnost“). Vyslovil ambiciózní cíl dosáhnout za dva roky deset až patnáct procent a uklidit stát. Nakonec ale nedokázal ani prosadit nové stanovy. Polovina delegátů předčasně opustila sjezd, který měl odstartovat lepší komunikaci strany.
Bude to velmi obtížný, takřka sysifovský úkol už jen proto, že se staronový předseda dopouštěl řady protimluvů. Nelze v jedné větě propagovat „modernější“ tvář a zároveň plédovat za návrat k „tradičním hodnotám“ v devadesátých letech, symbolizovaných Zemanovým sloganem „Lidskost místo sobectví“.
Pokud Šmarda tvrdí, že úkolem SOCDEM je porazit „jak konzervativní pravicovou vládu, tak populistické oligarchy“, nezmínil už devastující dopady spoluvlády s populistickým oligarchou na samotnou ČSSD. Není ani jasné, proč s ním vystupoval na Středulově odborářské demonstraci před úřadem vlády společně se zástupci komunistů a SPD.
Šmarda se naopak pokoušel vyzdvihovat zdánlivé úspěchy, jichž sociální demokraté ve vládě s hnutím ANO dosáhli („dokázali jsme Babiše a Schillerovou donutit k našim řešením“). Stále si neuvědomuje, že jediným hmatatelným výsledkem ponížené role Hamáčkova vedení ve vládě s populisty byl volební debakl a opuštění sněmovny.
Rebranding Sociální demokracie nenabídne nic nového ani v programu. Šmarda prodává stále stejné recepty. „Máme připravená opatření, která způsobí, že během dvou let od jejich přijetí Česká republika může ve svém rozpočtu dosáhnout ročně výsledku až o 200 miliard lepšího,“ uvedl po svém zvolení.
Těmito opatřeními je ze dvou třetin zvyšování daní, především výrazná daňová progrese poplatníků a firem. S úsporami na straně státu to bude horší, na rozdíl od masivních sociálních výdajů a hazardních nápadů zkrátit pracovní dobu na čtyři dny v týdnu, což by znamenalo značné výpadky v ekonomickém výkonu.
„Moderní“ SOCDEM spíše nabízí pokračování Zemanových vysokých daní, Špidlova kánonu „zdroje jsou“ a Paroubkova cynismu, že „dluhy se platit nemusí“. Ostatně bývalý premiér Vladimír Špidla je autorem „nových“ programových tezí, které se budou dál rozpracovávat.
Blíže ANO než pětikoalice
Žádný posun nenastává ani v ukotvení v politickém spektru. „Určitě si nedokážeme představit, že bychom vládli s ODS, TOP 09, SPD či komunistickou stranou. A nedokážeme si představit ani vládu s Andrejem Babišem a současnou podobou jeho hnutí,“ odpověděl Šmarda v rozhovoru pro Lidové noviny na dotaz, s kým by si hypoteticky uměl představit spoluúčast ve vládě.
Z této reakce jasně vyplývá, že Sociální demokracii je stále bližší ANO, pokud projde podobným „rebrandingem“ jako SOCDEM. A to přesto, že Michal Šmarda nevolil Andreje Babiše v prezidentských volbách a verbálně se snaží odstřihnout od éry Miloše Zemana, k čemuž má i osobní motivy. Nemůže zapomenout, že zablokoval jeho vstup do vlády a jeho předchůdce Jan Hamáček tomu nebyl schopen zabránit.
I když se Babišovo hnutí veze na stále populističtějších vlnách, nikdy nebude mít tolik hlasů, aby mohlo vládnout samo. A pokud SOCDEM pronikne do parlamentu, bude jeho členská základna tlačit na vstup do vlády i s „populistickým oligarchou“, aby „zachránila zemi“ před vládou s SPD. Vždyť to už jednou „dokázali“. Jenže to všechno je jen teorie, parlamentní volby jsou daleko.
Šmardovo vedení nabízí riskantní projekt, jehož účinky se projeví už v evropských a krajských volbách v příštím roce. Zatím vše nasvědčuje tomu, že návrat Sociální demokracie do parlamentu je jen zbožné přání a rebranding cimrmanovskou slepou uličkou, která nebude na vzkříšení nejstarší domácí politické strany stačit.
