Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
GLOSA / Sociální demokraté připomínají člověka, co visí nad propastí na tenkém provázku a ještě se schválně co nejvíc vrtí a škube. „Co bych tak ještě udělal, abych se definitivně zřítil“? uvažuje nešťastník. „Pí ár“ sociálních demokratů budí už dlouho dojem, že k nim do strany pronikl nějaký agent s úmyslem ji zničit. A teď se do toho ještě navíc spojují s komunisty.
Novinář Michal Půr se na sociální síti X podivil, že „média téměř pominula informaci, že v Ústeckém kraji bude kandidovat KSČM se Sociální demokracie pod společnou značkou Stačilo“. „To je na levici dost zásadní vývoj,“ soudí.
Vývoj to je, ale zásadní by byl v případě, že by SOCDEM hrála nějakou zásadní roli. I po vypadnutí ze sněmovny se nedalo vyloüčit, že by se strana třeba mohla za příznivých okolností vrátit. Zásadní by její role mohla být v případě, že by její výsledek (něco nad pět procent) působil jako jazýček na váhách, jestli se vládnutí přikloní na normální stranu, nebo na stranu nějaké mrzké lůzy. Byli by z nich – novou češtinou řečeno – takoví The New Lidovci.
V SOCDEM se ale zamysleli, co by ještě mohli udělat špatně. Pak na to přišli. KSČM a Sociální demokracie budou v Ústeckém kraji spolu tvořit koalici „Stačilo!“ v zářijových krajských volbách.
Tisková zpráva v Parlamentních listech 25. června sděluje, že „evropské volby ukázaly, že spolupráce levicové opozice je jedinou cestou ke změně kurzu nejen celostátní politiky, ale především k posílení pozice krajských samospráv, které často musí suplovat to, na co ‚proevropská‘ pětikoaliční vláda v Česku nemá čas, vůli anebo dovednosti“.
To je hezké, že píší „proevropská“ s uvozovkami. Tušíme, proč to tak je. Evropa sem, Evropa tam, ale rudé srdce tíhne k východním pláním.
„Stačilo!“ je ale jen krycí název pro komunisty a vznik této entity je nesporně bystrý tah Kateřiny Konečné, nebo někoho, kdo to pro ni vymyslel. Samotná KSČM je (byť to zní nehumánně a ošklivě) stranou vymírající. Soudružka Konečná vymyslela fintu ve stylu „ani nahá, ani oblečená“. Netřeba měnit název strany, což by zranilo duše (sorry, komunisté nevěří v duši, tedy mozkové pochody) nostalgických členů. Není nutné se osudově bát úbytku členů, jak ho přinášejí nemilosrdné zákony demografie. Vymyslí se kamufláž s revolučním názvem a různé okrajové, leč ambiciozní strany, hnutí a skupiny dodají personální transfůzi více či méně rudých krvinek. Členstvo ostatně není příliš třeba, důležitý je ústřední výbor, nějaký aparát a pak voliči.
SOCDEM změnila název, přišla o zkratku ČSSD, udělala si logo na první pohled připomínající gilotinu (bádali nad tím prý měsíce), lídrem do eurovoleb udělali stranického trilobita Lubomíra Zaorálka a mají předsedu, který působí a vypadá asi stejně charismaticky jako kancléř Olaf Scholz. Scholze ovšem mnoho lidí zná, jak se jmenuje předseda zbylých socialistů, tuší v zemi málokdo.
Dorazit všechno ještě tím, že se strana nechá v Ústeckém kraji spolknout komunisty, je nepochopitelné. Nebo vlastně ne, je to pochopitelné. Sociální demokraté mají špatnou karmu a začalo to zvolením Miloše Zemana do čela strany. Předsedou se stal člověk, kterému je ukradené sociálno i demokracie. Pak se pokusil stranu zničit, když mu zmařila první pokus stát se prezidentem. Dost se mu to povedlo, ale nemuselo to být osudové, zvlášť když někteří zemanovci dezertovali jinam. Vzít do jedné vlády ANO a pak vstoupit do další vlády, kterou šéfoval Andrej Babiš, byl ale rozsudek smrti. Lépe řečeno sebevražda. V opozici vůči ANO jim mohlo být krásně, užili by si to a možná i posílili.
Psychologové někdy mluví o takzvaném „základním rozhodnutí“. Jak ho uděláte, a když je mizerné, je pak už špatně všechno. Sociální demokraté jich udělali hodně a svědčí to nikoli o nešťastné náhodě, ale o celkově narušeném základu. Teď už by straně pomohl jen zázrak, jenže těmi Hospodin neplýtvá ani pro lidovce.
Když nebesa uvidí, jak se někdo dobrovolně paktuje s komunisty, budiž mu peklo lehké.
