Jan Hamáček byl „drtivou většinou“ širšího vedení ČSSD de facto pochválen, jak stranu vede. Členové vládního fíkového listu řádění Andreje Babiše tak ukázali, že ani tragické výsledky v komunálních a senátních volbách neznamenají, že by bylo třeba s partají cokoliv dělat. Vstup ČSSD do holdingu je tak zřejmě tím, co si vedení nejstarší české politické strany přeje.

Když Jan Hamáček po volbách hovořil o tom, že se jeho strana odrazila ode dna a není důvod vnímat tristní výsledky ČSSD jako katastrofu, mnozí si klepali na čelo a přemýšleli, zda šéf socialistů volební výsledky vůbec viděl. Jak se ovšem ukázalo na zasedání širšího vedení partaje, vnímá to stejně většina jeho členů.

Jakkoliv se to může zdát neskutečné, je tomu tak. Sociální demokraté zřejmě podlehli uspokojení z toho, že jsou ve vládě a někteří ministři jsou dokonce i vidět. Zároveň se ukázalo, že čas Jiřího Zimoly zřejmě ještě nenastal a vůle po jeho převzetí strany není tak velká, jak by potřeboval a přál si.

Socialisté podle Hamáčka nejvíce potřebují, aby skončily věčné vnitrostranické debaty o tom, kam má ČSSD směřovat, zda je její účast ve vládě dobrou volbou, nebo jestli je třeba měnit vedení. Je jasné, že ministr vnitra Babišovy vlády potřebuje větší stabilitu, už si totiž zvykl na spolupráci s hnutím ANO, kterému ČSSD poskytuje veškerý servis a nemá v plánu na tom cokoliv měnit.

Andrej Babiš se k Hamáčkovi chová slušně, nekritizuje ho a ministrům za sociální demokracii nehází klacky pod nohy. Nemá k tomu totiž důvod, když se koaliční „partner“ chová tak, jako by jeho ministři byli součástí Babišovy politické firmy ANO. A tohle všechno vnímají i členové vedení ČSSD.

Zimola sice nabídl, že by se „obětoval“ a klidně přijal ministerský post, ale tohle zvolání vyznělo do ztracena. Narušil by se tak zřejmě skvěle fungující vládní stroj, který sice zdatně drtí sociální demokracii jako takovou, ale o ní se podle chování jejího vedení nyní zřejmě vůbec nejedná.

Parlamentní volby jsou daleko a do nich se Hamáček bude snažit udržet v pozici, kterou si u Babiše vybojoval tím, že nebojoval. Strana, sužovaná finančními problémy, vnitrostranickou krizí a nenapravitelnou ztrátou voličů si stále dokola opakuje, že je úspěšná. Pokud k tomuto tvrzení stačí jen to, že její nevýrazní ministři stále mohou chodit na schůzky vládního kabinetu, je to dost málo.

Když Zimola, Hašek a další z platformy „Zachraňme ČSSD“ nezískali možnost se vetřít do vlády, určitě se pokusí převzít vedení nad stranou na celorepublikovém sjezdu. Jiří Zimola ani neodmítá, že by se mohl pokusit o sesazení Hamáčka z pozice předsedy strany.

Tím by ovšem obroda skomírající partaje rozhodně neodstartovala. Pouze by se totiž vyměnil „kus za kus“. Bývalý jihočeský hejtman je sice ostřejší typ politika než Hamáček, ale rozhodně ne ve svém přístupu k Andreji Babišovi. Ten celou situaci pobaveně sleduje a dál pokračuje v přetahování voličů ČSSD ke svému hnutí.

Za pár měsíců se tak může stát, že se dříve jeden ze silných politických hráčů stane pouhým marginálním subjektem, který bude rád za každou šanci se prosadit. Pak nastane ráno, kdy se členové ČSSD probudí už jako zaměstnanci hnutí ANO budou se divit, co se přihodilo v době, kdy zavírali před problémy oči.