Smíchejte salónního levičáka s feministkou, zalijte směsí kryptokomunistů a odborářských bossů s Breitlingami na rukou. Do toho ještě vhoďte Pelyněk Altnerův, celé to zamíchejte ozubenou tyčinkou a máte koktejl Jakeš86! Socialisti 21. století z nás dělají zase občany několika kategorií, stejně jako kdysi komunisté.
Jedním z hlavních sdělení ČSSD při představování programových priorit je totiž zejména to, které už delší dobu nezmiňuje. Vzpomínáte na Jiřího Dienstbiera, když mu nějaký potměšilý vtipálek namluvil, že by mohl být prezidentem, jak říkal: Vrátím důvěru v právo, stát a spravedlnost…? Ano, sousloví „právní stát“ už sociální demokraté vyřadili ze slovníku. Poté, co se rozhodli nerespektovat pravomocné rozhodnutí soudu ohledně Altnerovy pohledávky. A právě tato pohledávka a z toho pramenící prakticky klinická smrt socialistické partaje je i v kolébce současných politických slibů. Kdy se před krajskými volbami rozdává ze státního, penzistům, učitelům, svobodným matkám, úředníkům, horníkům, protože na klasickou kampaň zkrátka nebude (!), a to klidně i za cenu našich občanských výsad a svobod. Za cenu toho, že z nás některých ostatních jsou občané druhé kategorie, jejichž práva stát pokud si přímo neuzurpuje, tak je minimálně hájí laxně.
Nabírá se masivněji u policie, ve státní správě sice méně, ale pořád nabírá. Do toho jim teď socialisti ještě zvyšují výplaty. Máme tu služební zákon, takže místa pod penzí. Nově i mnohatisícové pokuty za hrubé jednání vůči policistům a úředníkům. Sice je zmiňováno, že všechno je přezkoumatelné, což ale v situaci prakticky paralyzované justice zní jako posměšný skřehot žab. Jeden nemusí být hned právník, aby podvědomě cítil, že jeho vztah se státní správou a policií je čím dál víc v nerovnováze ve prospěch byrokratické elity. Přitom kyvadlo je o to víc vychýleno u vědomí, že občan to celé platí a tudíž by mělo být kyvadlo logicky nakloněné právě opačně. Je to zkrátka zase vrchnost jak za C.a K.
Podobné nerovnováhy najdeme i u dalších socialistických návrhů. Zálohované výživné s formulací „Samoživitelky a jejich děti…“ je typickou ukázkou genderového stereotypu jak vystřiženého z komunistického seriálu. Kdy ten lump a rozvratitel rodiny byl vždy otec, co chodí do hospod, je beztak nevěrný a o děti se nestará. Tento stereotyp je obrovským faulem na střídavou péči, respektive všem, kteří sice skončili jako partneři, ale zůstali společně rodiči. V tom návrhu je totiž implicitní vyjádření, že rozumná dohoda mezi rodiči není potřeba.
Jak se dozvíte ve všech těch „střídavkových“ spolcích, ke sporům o výživné dochází zejména v těch kauzách tzv. zavržených rodičů, ponejvíce otců. Protože zadržování výživného je jediný reálný nástroj, který mají. Stát není schopen v rovnováze proti výživnému vymoci styk dítěte s rodičem a de facto i de iure tak porušuje chartu práv dítěte, kterou se přitom tak ohání. A teď ještě přitvrdí vůči těm poškozovaným, dětem i otcům. I v tomto případě abnormálně předsazuje silou státu práva jedněch před druhými, ve prospěch samoživitelek. To je při dnešní rozvodovosti taky pěkná porce voliček.
Pomineme-li k tomu těch 1.200 jednorázově seniorům, tak vůbec nejmasivnější nákup voličských hlasů výměnou za vychýlení rovnováhy mezi občany je kauza OKD. Dodejme, že i vinou médií jsme přistoupili v této věci na naprosté nelogičnosti. Jejich společným jmenovatelem je étos komunistického režimu, že „havíři vydobývají ze země energii pro nás všechny“.
Tedy, jednak, proč by měl stát jako vlastník jaderných elektráren a donátor moderních obnovitelných zdrojů platit odškodné zaměstnancům soukromého vlastníka na energetickém trhu (?), to mi je vážně naprostou záhadou. Osm tisíc měsíčně. V čem je nízkokvalifikovaný horník soukromé firmy důležitější pro stát než třeba ženská, která vyrábí domácí marmelády, a taky se jí chvíli nemusí dařit? Vylučovací metodou mi vychází, že jen a právě kvůli síle voličského hlasu. To, že horníci jsou občané vyšší kategorie, kterým socialisté kvůli hlasům drží prst, víte kde, svědčí i odchod do důchodu. Prý ti s minimálně třemi tisíci směn by mohli odejít do důchodu v 56 letech. Což se mimochodem časově kryje s privatizací OKD, kdy tehdejší ministr financí Sobotka prodal státní podíl podezřele levně. Aneb těm zaměstnancům dolů, které jsme společně s odboráři podvedli při privatizaci, teď zavřeme huby královským odchodným. A do médií řekneme něco o zachování sociálního smíru.
Proč ale bychom my, jako stát, měli někomu nadúměrně platit za ztráty na zdraví, když si to zdraví huntoval pro soukromou firmu? Ať si se zaměstnavatelem vyjedná výplatu, která mu bude krýt i náklady na zdraví poté, co z té firmy odejde. Jenomže.
Divím se, že o tomhle nepíše kolega Konieczny z Nadačního fondu proti korupci, zdravím Januzsi. Tohle je víc než si koupit v Českém Těšíně voličský hlas za 500 nebo na severu Čech slíbit auto výherci vylosovaného volebního lístku. OKD je totiž nejkřiklavější ukázkou politické korupce. Už tehdy, když to Bakala kupoval, tak odboráři s ČSSD podvedli horníky a zamlčeli jim, že prachy si musí vyjednat sami a zohlednit své náklady na zdraví, že už to je soukromá firma a český energetický mix se radikálně změnil. Ono totiž by to podnikání s uhlím na severu Moravy by asi nebylo tak výhodné, kdyby měli horníci v kolektivní smlouvě sjednané odchodné na deset let, jak jim ho teď v podstatě chce zaplatit z našich daní stát.
Dalo by se pokračovat v rozboru dalších volebních slibů sociální demokracie, ovšem už tyto naznačené stačí. Jde o masivní politickou korupci, že být ještě ve funkci ušatý traktorista, nasazoval by teď jistě odposlechy. Daleko horší ale je, že kvůli politické korupci přicházíme i o důvěru v právo, stát a spravedlnost. Halt, některá prasata jsou si rovnější, řečeno slovy klasika.
