Česká strana sociálně demokratická tento týden představila svůj program pro říjnové sněmovní volby. Materiál je to svým způsobem impozantní. Zabírá celých 44 stran a čítá více než 300 různých bodů. Program sociálních demokratů je hodně podrobný a komplexní a najdeme v něm opravdu ledacos. Strana, v jejímž čele stojí ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček, ho zveřejnila pod názvem: Vize ČSSD pro Česko 2030. Je rozdělený celkem do 17 kapitol, mezi kterými zaujme například „Sociální systém jako trampolína“ nebo „Kultura národa“. Za zvláštní pozornost ale stojí hospodářská politika a daně.
Asi všechny politické strany se shodnou na tom, že dobře fungující hospodářství je základ, bez kterého se žádná země nemůže obejít. Ve svém programu se mu věnují i sociální demokraté. Sociálně demokratické straně bývá často předhazováno, že ekonomice nerozumí a že její představy o hospodářství bývají odtržené od reality.
Nezřídka se poukazuje na to, že kdyby se uvedly do praxe, České republice a jejím občanům by to moc neprospělo, spíše naopak. Proto je zajímavé se podívat na to, jak partaj, kterou do voleb vede Jan Hamáček a stranická místopředsedkyně Jana Maláčová, k hospodářství a ekonomice přistupuje ve svém nejnovějším programovém dokumentu, za jehož vznik byla zodpovědná právě ministryně práce a sociálních věcí Maláčová.
V úvodu kapitoly volebního programu ČSSD věnované hospodářství se píše: „Z ekonomiky by měli profitovat čeští občané a české malé a střední podniky, nikoli jen ti nejbohatší nebo zahraniční korporace. Základním východiskem pokoronavirové obnovy musí být plná zaměstnanost za důstojné mzdy. Česko, země levné práce, má nízký podíl mezd na přidané hodnotě (57 %) ve srovnání s celou EU (63 %). Každoročně tak čeští zaměstnanci přichází téměř o 300 mld. Kč na mzdách. Stejná suma odchází na dividendách do zahraničí.“
Honba za plnou zaměstnaností je skutečně zvláštní chiméra. Česká republika má dlouhodobě velmi nízkou nezaměstnanost a usilovat o to, aby byla ještě nižší, respektive hnát se za plnou zaměstnaností není asi úplně to, čemu by český stát měl věnovat nějakou zvláštní péči a úsilí a vynakládat na to velké množství peněz a energie.
Důstojná mzda
Co se týče důstojné mzdy, je velká otázka, co to vlastně je a jak taková mzda ve skutečnosti vypadá a jak je vysoká. Co je pro jednoho člověka důstojné, pro druhého důstojné být nemusí. Mít hodinky za sto tisíc a nemoci si dovolit ty za dvě stě tisíc v situaci, kdy je mají všichni moji známí, může být opravdu hodně traumatizující, nedůstojné a ponižující. Vždycky zkrátka záleží na tom, co považujeme za standard a samozřejmost, s kým se srovnáváme a koho máme kolem sebe.
To, že je Česko země, kde se vykonává práce s nižší přidanou hodnotou, což výrazně sráží výši zdejších mezd, se dlouhodobě dobře ví. Vyvodit z toho ale fakt, že tak čeští zaměstnanci přichází téměř o 300 miliard korun na mzdách, a jaksi mimochodem k tomu dodat, že stejná suma odchází na dividendách do zahraničí, není nic jiného než demagogie.
Stejnou logikou by se dalo říct, že někdo přichází o 10 tisíc na mzdě, protože nemá patřičnou kvalifikaci, a proto nemůže dostat lépe ohodnocenou pozici. Tvrdit, že o něco přicházím, sugeruje, že na to mám nárok, který mi někdo upírá, pokud však nesplňuji dané podmínky, abych větší mzdu získal, pak zkrátka na ni nárok nemám a je moje chyba, že jsem si danou kvalifikaci nedoplnil.
Jinak řečeno, zdejší mzdy by byly větší, pokud by zdejší zaměstnanci nabízeli ještě jiný druh kompetencí a dovedností, než nabízejí, a také pokud by zde byly zastoupeny takové sektory a podniky, kde by je mohli uplatnit a které by jim za to patřičně zaplatily.
Daň z robotů
Mnohem rozumněji proto zní, co sociální demokracie ve svém programu uvádí o kus dál: „Naším cílem je moderní hospodářská politika, která je založená na znalostech, inovacích a produkci s přidanou hodnotou. Pro firmy proto musí stát budovat moderní infrastruktury a kreativní a vzdělané zaměstnance.“
Celkově se ale sociální demokraté trochu ztrácí v tom, co vlastně chtějí. Na jedné straně tak u nich najdeme například následující bod: „Zavedeme uplatnění 100 % odpisů modernizačních investic na podporu technologické revoluce, digitalizace a robotizace při uvádění investice do užívání.“
Na jiném místě však pro změnu zase zdůrazňují tohle: „Zvážíme daň z robotů, tj. zvláštní daň z kapitálu, která bude reflektovat nahrazování profesí automatizací a roboty.“ Takže co tedy chtějí? Podporovat zavádění robotů odpisy, anebo naopak ho zdržovat a házet mu klacky pod nohy novým zdaněním?
Na tomto rozporu je krásně vidět rozpolcenost sociálních demokratů. Některé jejich návrhy a postřehy ohledně ekonomiky a hospodářství jsou celkem rozumné, ovšem jinými je staví zcela na hlavu, popírají je a ukazují, že ve skutečnosti tápou a nemají tak úplně jasno, jakou cestou se vlastně chtějí vydat.