Bývalý místopředseda sociální demokracie a někdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach v rozhovoru pro FORUM 24 komentuje záměr ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka kandidovat na předsedu České strany sociálně demokratické. Podle Škromacha by bylo nejlepší, kdyby sociální demokraté odložili svůj dubnový sjezd až na dobu po volbách a dohodli se na tom, že stranu do letošního sněmovního klání povede současné stranické vedení v čele s Janem Hamáčkem.

Co říkáte na záměr ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka kandidovat na předsedu sociální demokracie? Překvapilo vás to?

Musím říct, že zatím se neprojevoval jako vůdcovský typ, který by chtěl v rámci sociální demokracie něco změnit. Věnoval se hlavně své funkci ministra. Na druhé straně nevidím žádný problém v tom, aby bylo více kandidátů na předsedu. Já jsem kdysi také kandidoval na předsedu proti Standovi Grossovi. A tenkrát rovněž názory byly různé. Nakonec Standa Gross byl zvolen a do pěti měsíců potom už skončil. To je jenom moje vzpomínka.

Jinak to, co je podle mě asi zásadní v této chvíli, je, aby sjezd, který by měl vyhodnotit celou situaci a další pokračování sociální demokracie, byl spíše až na podzim, koncem roku. Ten by dal prostor k tomu vyhodnotit jednak vládní účast, jednak výsledky voleb a samozřejmě potom případně říct, kterým směrem se sociální demokracie chce vydat a které voliče chce oslovovat.

Takže podle vás by se dubnový sjezd měl posunout a nové vedení by se mělo volit až po volbách?

V situaci, kdy tady je epidemická katastrofa, kdy víceméně členové nemají šanci se sejít a kdy internetová komunikace je pouze pro ty, řekněme, vyvolené, tak řešit tuhle věc s členskou základnou je téměř nemožné. Z tohoto pohledu si myslím, že by bylo dobré méně se věnovat sami sobě a více se věnovat tomu prodat politiku několika posledních let a přesvědčit občany o tom, že má smysl sociální demokracii jako stranu pro poctivé lidi, lidi práce volit.

Podle vás by tedy současné vedení mělo vést sociální demokracii do voleb?

Tak samozřejmě, protože by si mělo obhájit svoji politiku, a to obhájení je výsledek voleb, protože tak to vždycky bývá. V tuto chvíli pustit se do nějakých vnitrostranických bojů považuji za další výrazné oslabení strany, na kterém budou profitovat všichni ostatní, jenom ne sociální demokracie, ale to je můj osobní názor.

Když Tomáš Petříček říká, že je potřeba změnit styl, že sociální demokracie potřebuje výraznější změnu ještě před volbami, tak podle vás to je nesmysl?

Z hlediska načasování prostě nic takového nemůže nastat. Ty počty a nakonec i průzkumy a všechno říkají jedno, že takovou změnu nemůžete nastartovat pár měsíců před volbami. Volič už to nezaregistruje. Mělo se s tím přijít dřív, ale v tuto chvíli si myslím, že členové vlády – a tím je i přítel Petříček – stejně jako ostatní by měli obhájit a ukázat, že sociální demokracie dokázala prosadit spoustu věcí v rámci své vládní působnosti a přinesla pro občany věci, které má smysl podpořit i pro příští volby.

A tady je potřeba připomenout, že po období vlády, kdy sociální demokracie měla čtyři roky premiéra, skončila na sedmi procentech a se sedmi procenty se dá dělat v podstatě lidovecká politika jako menšinový partner ve vládě. Z tohoto pohledu se bavme o nějakých změnách do budoucna, ale v tuto chvíli je potřeba obhájit politiku vlády sociální demokracie, kterou realizuje a o které nakonec rozhodla členská základna hlasováním všech členů tak, jak rozhodla. Myslím, že povinností každého představitele a zvláště člena vlády by mělo být obhájit svoji politiku právě v rámci činnosti vlády.

Bez výrazné osobnosti

Myslíte, že naladění uvnitř sociální demokracie ohledně jejího angažmá v Babišově vládě se od doby zmíněného referenda výrazně nezměnilo? Třeba usnesení, se kterým teď přišla organizace ČSSD v Bohumíně, kdy chce na dubnovém sjezdu prosazovat jednak odchod z Babišovy vlády a jednak odchod lidí z vedení ČSSD, kteří ji do ní přivedli, to je podle vás jenom nějaký ojedinělý hlas? Nesvědčí to o změně atmosféry uvnitř sociální demokracie?

Každý má právo na svůj názor. Pokud se ale strana pro něco rozhodne, má tu politiku realizovat. Je to povinnost každého člena i funkcionáře. V této chvíli pár měsíců před volbami zpochybňovat vládní účast, když o ní, znovu opakuji, bylo jednou rozhodnuto, je nesmysl.

Dále čtěte

Vládnutí s panem Babišem považuji za ohrožení demokratického vývoje v naší zemi, říká bývalý ministr zdravotnictví

U sociálních demokratů sílí odpor proti dalšímu setrvání strany ve vládě Andreje Babiše. Bývalý ministr zdravotnictví za sociální demokracii v…

Ta změna samozřejmě může nastat po volbách a je potřeba mluvit o tom, s kým bude sociální demokracie prosazovat svoji politiku a svůj program, protože to je zásadní. S kým jsem schopný prosadit svůj program? S ODS? S TOP 09? S lidovci? Se Starosty? Čili ten problém je složitější. A nakonec i to prohlášení, které bylo medializováno, považuji v tuto chvíli za další krok k poškozování vlády a je paradoxní, že takové vyjádření dávají lidé, kteří zvláště v době Sobotkovy vlády velmi tvrdě postupovali vůči členům strany, kteří měli třeba na některé věci jiný názor.

Myslím, že v této chvíli oslabovat stranu nějakými personálními a mocenskými diskuzemi je chybou. Je potřeba celý ten proces dotáhnout volebním výsledkem a na základě toho potom říct, jestli vládní účast byla úspěšná nebo neúspěšná. Pokud dojde ke střetu a bude to nějaký bratrovražedný boj, kdy pak už jenom ten poslední zhasne, bude to samozřejmě špatně.

To, že v posledních měsících v předvolebních průzkumech sociální demokracie vychází ještě hůř, než byl její volební výsledek v roce 2017, je často pod pěti procenty, to podle vás nesvědčí o tom, že byla chyba do vlády jít nebo že se v ní nedaří prosazovat program ČSSD?

Možná, kdyby do vlády nešla, tak dneska už po ní ani pes neštěkl a nebyla by ani na těch pěti procentech. To jsou všechno takové úvahy. Základní problém je v tom – a je to i moje dlouholetá zkušenost a já pamatuji doby, kdy jsme volby vyhrávali – že zahájit v této chvíli volební kampaň vnitrostranickým bojem je chyba.

Přirovnávám to k divadlu. Strana začala ztrácet ve chvíli, kdy kulisáci nahradili herce na jevišti a kdy hlediště se vyprázdnilo, proto je dneska potřeba ho naplnit. A voličská skupina, která do něj chodí, od sociální demokracie očekává, že opět přijde s tím – myslím, že takové typické heslo, které to vyjadřovalo a které se mi líbí nejvíc, bylo: lidskost proti sobectví. Prostě je to strana, která prezentuje zaměstnance, důchodce, rodiny s dětmi, a to jsou skupiny, které se počítají na miliony.

A pokud jenom to se podaří, úspěch přijde. Jestliže i Miloš Zeman dokázal v Praze získat v prezidentských volbách 30 procent voličů, ten voličský potenciál tady je. Je potřeba ho jenom využít. A začít vést nějaké hluboké diskuze o té orientaci v tuhle chvíli znamená, že strana neprojde ani těmi pěti procenty.

A myslíte, že, co se týče toho, na jaké voliče se orientovat, má sociální demokracie jasno? Není v tom trochu zmatení? Jak Tomáš Petříček, tak bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček říkají, že strana v tom trochu přešlapuje. A třeba, když se vezme to, jak teď vedení ČSSD prosazuje alianci se Zelenými, není přeci jen nejasné, na jaký typ voličů se sociální demokracie chce zaměřit?

V tuhle chvíli, když se podíváte na voličskou strukturu, tak voliči sociální demokracie z největší části podporují ANO, část jich podporuje SPD, část jich nevolí, a myslím si, že ostatní subjekty, které jsou víceméně zaměřené pravicově, ať už to je ODS, topka apod., prostě nemají budoucnost. Nějaká koalice se Zelenými v situaci, kdy Zelení se pohybují na hranici jaksi vůbec rozpoznatelnosti, nemá asi smysl, proto říkám, že je tady v tuhle chvíli potřeba spíše hledat voliče než další bafuňáře do strany. A samozřejmě teď ve chvíli, kdy by už měla startovat volební kampaň, vést diskuzi o nějaké orientaci je nesmysl. To je právě ideální po volbách, protože volby už nějak proběhnou.

Znova říkám – a tady v zásadě nevidím velký rozdíl mezi Petříčkem a Hamáčkem, oba dva jsou členové vlády, oba dva realizují politiku sociální demokracie přes vládu – dámy a pánové nebo přátelé a přítelkyně v sociální demokracii by se měli všichni spojit, měli by se všichni společně obejmout – my, co jsme ještě zbyli, když se mezi ně počítám, a říct si: Jdeme teď přesvědčit voliče o tom, že program sociální demokracie má význam.

A vzhledem k tomu, že nemáme žádnou výraznou osobnost typu Zemana nebo Paroubka, kteří dokázali během několika let preference změnit, to nešlo během 14 dnů před volbami, tak v této chvíli bych upřednostňoval kolektivní vedení, kde budou potlačeny osobní ambice a kdy jediným zájmem bude programový úspěch sociální demokracie jako strany poctivých a pracujících lidí.

Kulisáci a herci

To, co prosazuje i pan předseda Hamáček, tedy nějaké větší otevření kandidátek sociální demokracie, aby tam kandidovali, jak právě třeba zástupci Zelených, tak i další levicové osobnosti, odboráři atd., podle vás nikam nevede?

Ne, to je naopak v pořádku. Mám výhrady vůči koalicím, protože i koalice, co vznikly, víceméně říkají, že stejně, když budeme zvoleni, tak vytvoříme vlastní poslanecké kluby, takže jaká koalice? Na druhé straně o významné osobnosti na kandidátkách byl vždycky zájem, ale bohužel to pokaždé pohořelo na místních nebo regionálních funkcionářích. Když jsem mluvil o tom divadle, ti kulisáci prostě najednou mají pocit nebo měli pocit, že jsou ti správní, no ale bohužel v divadle musí hrát herci – tím myslím osobnosti, které mají vystupovat a které mají ten program sociální demokracie prezentovat.

Z tohoto pohledu to vidím tak, že je potřeba nikoli dělat koalice, protože není s kým je uzavírat, ale nabídnout místa na kandidátkách výrazným osobnostem, které mají dobré preference, které mají, řekněme, třeba i nějaké volební výsledky v rámci preferenčních hlasů z komunálu nebo z krajů apod. To si myslím, že je správné, ale tam vidím šanci právě v tom, že to dokáže prosadit jenom silné vedení strany.

Bude skutečně záležet na tom, aby si vedení strany spolu sedlo a řeklo si: Dobře, rozdáme si to po volbách, ale v tuto chvíli je potřeba obhájit politiku strany, pro kterou se rozhodla, a to byla vládní účast, takže prodejme všechno, co jsme dokázali v rámci vlády a díky vládě prosadit. Řekněme si na rovinu, cílem každé politické strany a hnutí je realizovat svůj program a program můžou realizovat pouze a jenom jako členové vlády. To je přece každému jasné. Opozice může jenom vytvářet nějaké protesty a podobně a snažit se o svrhnutí vlády, aby mohla sama vládnout.

To, co považuji také za důležité, je, aby se sociální demokracie konečně přestala bát svých vlastních členů a aby volby předsedy strany, předsedů krajů, okresů byly všemi členy strany. Dneska už ty možnosti existují a není to žádný problém, aby takovéto volby přímo členskou základnou probíhaly. V sociální demokracii by to určitě přineslo i snahu funkcionářů oslovit členy vlastní strany a snažit se je udržet. Je to složitá situace a vidím jako chybu, pokud se budou představitelé a funkcionáři strany, kteří ostatně tu odpovědnost nesou stejným dílem, mezi sebou před volbami škorpit o to, jestli někdo někomu rozplácl bábovičku na písečku nebo podobně.

Měli by se semknout a jít za tím, co je nejdůležitější – prostě lidskost proti sobectví, program sociální demokracie, a dát lidem šanci, že tady bude skutečně existovat levicová varianta politiky, protože v opozici dneska žádnou levicovou politiku nevidím. A snahy některých bohužel i našich funkcionářů o jakousi růžovější TOP 09, to nevidím jako perspektivní.

U koho vidíte tyhle tendence být růžovější TOP 09? Podle vás jsou nějací konkrétní sociální demokraté, kteří tuhle představu razí?

Nechci jmenovat, ale v zásadě mně vadí, když se kandidáti sociální demokracie v různých volbách schovávají za jiné názvy, než je sociální demokracie. To prostě neberu a potom to tak trošku připomíná to, co kdysi dělal Kalousek u lidovců, že vyvedl část liberálnějších lidovců do TOP 09, takže to, co se kdysi snažil vytvořit Josef Lux – takovou českou CDU-CSU, kdy to mohla být prezentace slušné pravice, je dneska rozbito.

Bohužel i levice jako taková je rozbitá. A mám obavu, že právě ta prezentace stále jenom na Babiše přináší to, že Babiš dlouhodobě posiluje a že příliš neoslabí ani po těchto volbách. Sociální demokracie by se tedy měla věnovat spíše programu než válčení s Babišem.

Z toho, co říkáte, to vypadá, že narážíte na pana hejtmana Martina Netolického. Nebylo to, jakým způsobem dal dohromady kandidátku v Pardubickém kraji, úspěšné? Zároveň přece jedna věc je, pod jakou značkou se kandiduje, a druhá věc je, jestli se v tomto kraji prosazuje nebo neprosazuje program sociální demokracie.

Je to ještě sociální demokracie? Já prostě jako člověk, který vyšel z odborů a který je zvyklý na demonstrace, stávky, boje za práva svých členů a podobně, to beru tak, že člověk se nemá stydět za to, čím je a kdo je – a to není žádná kritika – každý se nějak rozhodl, ale důsledek je například ten, že pokud kandidujete pod cizí značkou, tak státní příspěvek za volby nedostane sociální demokracie, nýbrž ten spolek, který se deklaroval.

To je realita a potom samozřejmě je to i o financování vnitřní činnosti strany, kdy dneska sociální demokracie ruší okresní sekretariáty, a to v podstatě bylo takové gró stranické činnosti už za první republiky, ale stejně tak po listopadu 1989, kdy právě na tom byla postavena síla členské základny a práce se členy. Takže to všechno se vším nějak souvisí a nekritizuji nikoho, kdo se snaží, ale bylo by dobré, aby se prezentoval spíš jako sociální demokrat a aby vnitrostranické souboje o směřování byly skutečně v zásadě na programové bázi.

Tady bohužel chybí – a teď neberme Fica, kam přišel – ale prostě typ osobnosti, když Fico nastupoval. Sociální demokracie potřebuje svého Fica nebo Ficovou, to už je jedno, ale v tuto chvíli se zatím nikdo z těch mladých, kteří přišli po nás, takto neprojevuje.

Samozřejmě Hamáčkovi nemůžeme vyčítat, že je údržbář. Svým způsobem to tak je. On také nevedl sociální demokracii do voleb v roce 2017. To bylo tenkrát vedení strany, které prezentoval hlavně Sobotka s Milanem Chovancem. Tohle vedení to přivedlo někam a ti, co přišli po nich, tak teď víceméně trošku hledají způsob, jak se z toho dostat a jak vrátit sociální demokracii tam, kam patří. To znamená, aby se stala hegemonem české levice, což k ní vždycky patřilo.