Volby do poslanecké sněmovny se blíží a politické strany si už teď připravují karty, se kterými v předvolební kampani budou hrát. V míře vrchovaté to platí o sociální demokracii, která je v nelehké situaci a která dělá vše pro to, aby se mohla co nejvíce distancovat od premiéra Andreje Babiše a všeho, co ho táhne ke dnu. Preference hnutí ANO, zdá se, klesají, vláda v čele s Babišem dovedla Českou republiku k nevídané koronavirové krizi s velkým počtem obětí a značným dopadem na ekonomiku. A sociální demokraté si připravují záchranný člun, aby měli alespoň nějakou šanci vyváznout z vládního karambolu, jehož součástí se stali, a nebyl to pro ně naprostý politický konec.

Základní problém spočívá v tom, že vláda je kolektivní orgán, ve kterém se hlasuje a kde menšinový koaliční partner může být přehlasován. V Ústavě České republiky se jasně píše, že vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí vládního usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

S tím zkrátka musí počítat každá strana, která se rozhodne jít do vlády s větší partají, než je ona sama. Pokud není ochotná za určitých okolností kabinet opustit, velmi snadno se může stát, že bude hrát druhé housle, neprosadí nic, co by si zároveň nepřál dominantní koaliční partner, a bude sloužit jako pouhé křoví a doplněk hlavní vládní síly.

Když ČSSD do vlády vstupovala, tohle všechno musela vědět a leckdo jí to tehdy také velmi hlasitě a opakovaně připomínal. Jan Hamáček a Andrej Babiš po dlouhých peripetiích a vnistrostranickém referendu v sociálně-demokratické partaji v červnu 2018 uzavřeli koaliční smlouvu, ze které už v té době bylo zřejmé, že pro sociální demokracii není vůbec žádnou zárukou toho, že s ní šéf hnutí ANO nebude orat a zametat, jak se mu zlíbí, pokud strana nad rámec této smlouvy neprojeví značnou vůli a ochotu z vlády odejít.

Zároveň, i kdyby se tak stalo, je otázka, co by to vlastně znamenalo, protože pořád je tady prezident Miloš Zeman, který může držet premiéra Andreje Babiše nějakou doby u moci i bez sociálních demokratů, a případně je tady rovněž SPD Tomia Okamury. Ta by mohla bránit vyjádření nedůvěry Babišově vládě, v níž by volná místa po rezignujících sociálně-demokratických ministrech Miloš Zeman a Andrej Babiš zaplnili svými lidmi.

Mimořádně slabé postavení ve vládě

V koaliční smlouvě, kterou spolu hnutí ANO a sociální demokraté uzavřeli, se sice uvádí následující: „Dojde-li v koalici i po dohodovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“

Dále čtěte

Sociální demokraté nechtějí přidávat bohatým, podle jejich měřítek je ale bohatý kdekdo

Daně z příjmu jsou velké téma, se kterým se snaží vyrovnat i Česká strana sociálně demokratická. Předseda ČSSD Jan Hamáček…

Neexistuje však žádná záruka toho, že by prezident Zeman přijal jak demisi ministrů za sociální demokracii, tak těch za hnutí ANO a hlavně i tu premiéra Andreje Babiše. Klidně by mohl z vlády vyprovodit jen sociální demokraty. Následně by stačilo, aby se nenašlo dostatečné množství poslanců, kteří by Babišově vládě vyjádřili nedůvěru. Působení kabinetu by tak mohlo dále pokračovat.

Tohle všechno už ale bylo známé v době, kdy se představitelé ČSSD rozhodli koaliční smlouvu podepsat. Již tehdy bylo patrné, do jaké pasti sociální demokraté sami sebe kvůli vládním postům a různým dalším místům a úřadům uvrhnou. Museli přitom vědět, že pokud do vlády půjdou, jejich postavení v ní bude mimořádně slabé.

Přesto se strana rozhodla do toho jít a být tím, kdo na sebe vezme odpovědnost za to, že Babiš vládne a je premiérem. Nemusel ji na sebe tím pádem brát Miloš Zeman, ani Tomio Okamura. Jan Hamáček a spol. se sami dobrovolně uvolili umožnit vznik vlády, jejímž předsedou je Babiš, a jeho kabinet dostal řádnou důvěru díky hlasům sociálních demokratů (a samozřejmě také zásluhou komunistických poslanců).

Odpovědnost za rozhodování vlády

Nyní se ale přiblížily volby do dolní komory parlamentu, hnutí ANO slábne a Babišova vláda mimo jiné nese velkou část odpovědnosti za nezvládnutí šíření koronaviru v České republice; a sociální demokracie hledá cestu, jak z toho ven, protože i její voličská podpora dále klesá.

Proto se zkouší distancovat od Babiše, jeho hnutí a dokonce i samotné vlády – respektive v těch oblastech, kde pro ni v žádném případě není výhodné, aby s ní byla nadále spojována. Výsledkem je například Hamáčkovo vyjádření, že by podpořil vznik sněmovní vyšetřovací komise k chybám, které byly učiněny před nástupem druhé vlny koronaviru.

Patří sem i to, že předseda ČSSD přišel s vlastním návrhem ohledně způsobu zrušení superhrubé mzdy, který se liší od toho Babišova. Vicepremiér Jan Hamáček se tak snaží rozehrát levicově-pravicový konflikt uvnitř vlády a poukázat na to, že Babišův návrh je výhodný pro bohaté, kdežto ten jeho pro nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Jenže s distancováním se od kabinetu, ve kterém sami sedíte, to není jen tak. Politické odpovědnosti za rozhodování vlády, která je kolektivním orgánem, se v takovém případě zbavuje těžko. Buď jste členy vlády, nebo nejste. A když jste, musíte nést odpovědnost za vše, co vláda schválí, co činí, nebo co se odehrává v jejím jméně, případně, čemu jste v ní sedíc nezabránili. A i když jste byli proti, byli jste přehlasováni, nebo jste s tím nesouhlasili, je vám to houby platné, jestliže se to přesto stalo. Pokud se vám to nelíbí, nemáte v té vládě být.

A hlavně a především, není možné svou přítomností ve vládě držet u moci Andreje Babiše a zároveň se od něj distancovat podporou sněmovní vyšetrovací komise. Ta ostatně není nástrojem pro menšinové koaliční partnery, ale pro opoziční strany. A sociální demokracie opozicí není a neměla by si na ni hrát ani před sněmovními volbami, protože to základní stále platí a v žádném případě se nemění: Andrej Babiš zůstává premiérem, je jím kvůli sociální demokracii a v této pozici setrvává jejím přičiněním.