Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
S blížícími se volbami do poslanecké sněmovny se politické strany snaží zlepšit svoji komunikaci navenek. Výjimkou není ani Česká strana sociálně demokratická. V poslední době u ní můžeme sledovat nebývalý nárůst aktivity a různé další novinky na sociálních sítích. Většina z nich je ovšem spíše kontraproduktivní – buď je vyloženě škodlivá, nebo vyvolává posměch. Především jde ale o nafouknutou marketingovou bublinu.
Každý, kdo se trochu zabývá sociálními sítěmi, ví, že základem úspěchu je zaujmout a přitáhnout pozornost. Sociální demokracii se to sice v uplynulých týdnech dařilo, ale výsledkem byly spíše negativní reakce. Před časem se tak například sociální demokraté na své facebookové stránce ptali: „A jaké bylo vaše nej jídlo ve školní jídelně?“ Následovalo vyobrazení pěti typických školních jídel s popiskem, o jaké jídlo se jedná: UHO & kolínka, buchtičky se šodó, rajská omajda, rýžový nákyp a srbské rizito.
V tomto případě si občané v reakcích pod příspěvkem ČSSD mohli ukroutit hlavu nad tím, jaké nesmysly to sociální demokracie řeší v době zuřící pandemie koronaviru. Koho zajímá vzpomínání na jídla ve školní jídelně? Kdo na to má v současné době pomyšlení? Neměla by se sociálně demokratická strana zabývat něčím užitečnějším a aktuálnějším než mámit z lidí jejich názory na školní stravování?
V doprovodném komentáři se to sice trochu vysvětlilo, ale výsledný efekt to příliš nezměnilo. Kromě jiného se zde uvádělo: „Jsou věci, na které se prostě nezapomíná. Tak třeba na školní jídelnu. Někdo má vzpomínky lepší, někdo horší. Náš ministr zemědělství Miroslav Toman teď do zákona o potravinách prosadil ustanovení, že veřejné instituce si při nákupu potravin mohou dát do podmínek i zemi původu potravin. Třeba proto, aby naši šikovní výrobci mohli dodávat své produkty do českých škol a zvyšovali tak kvalitu jídla, které dostávají vaše děti. Takže teď už si třeba i školní jídelny budou moci jednodušeji nakoupit potraviny od dodavatelů, kteří sídlí za rohem.“
Výsledný dojem je, že sociální demokraté jsou naprosto održeni od reality a zabývají se věcmi, které v tom lepším případě vůbec nejsou na pořadu dne, jako je země původu potravin ve školních jídelnách, místo toho, aby se věnovali tomu, co skutečně hoří a co si zaslouží pozornost.
Strašák na talíři
Absurdní je ale především to, jakým způsobem toto téma prezentovali, z čehož bylo patrné to, že jím v první řadě chtěli oživit své sociální sítě. To dokládá i závěr jejich příspěvku: „Pamatujete, co vám nejvíc chutnalo? Nebo naopak, co byl největší strašák na talíři? Napište nám o tom. PS: Nezapomeňte se v neděli mrknout na Otázky Václava Moravce, Miroslav Toman tam právě o potravinách bude mluvit.“
Příspěvek navíc přetékal všelijakými emotikony a symboly od české vlajky, přes srdíčko a čertíka až po jídlo na talíři. Tenhle komunikační styl je přitom v poslední době pro sociální demokraty typický: Snaha zaujmout a působit co nejvíce neformálně, zamoření textu spoustou obrázků a ksichtíků a občas se odvázat a použít nějaké hodně hovorové slovo jako například „omajda“. Případně se tvářit odhodlaně a rázně, jako kdyby představitelé ČSSD chtěli bouchnout do stolu a říct: Víme, co se má udělat, a přesně tak to také uděláme. Realita ale velmi často svědčí o opaku a výsledek je pak více než tristní.
Minulý týden tak třeba sociální demokracie na své facebookové stránce vyzývala k obětování měsíce března. Zveřejnila zde křiklavě žlutý (zřejmě inspirace poslancem za TOP 09 Dominikem Ferim a jeho slavnými a notoricky známými výstražnými trojúhelníky na instagramu) obrázek kalendáře, ve kterém byl škrtnutý měsíc březen a pod ním byl umístěný nápis: „Obětujme březen, porazíme covid!“
V přiloženém komentáři to sociálně demokratická partaj mimo jiné vysvětlovala takto: „Nabízíme plán Obětujme březen. Jeden měsíc přísných opatření, jeden měsíc doma. Musíme si otevřeně přiznat, že situace v naší zemi je už daleko za hranou. Výrazně agresivnější a nakažlivější britská mutace koronaviru se u nás rozšířila s takovou rychlostí a razancí, že přemohla všechna dosavadní opatření. Teď musíme výrazně zpřísnit opatření, jinak nám definitivně zkolabují nemocnice.“
Březen, duben nebo i květen?
Obětování března, to je opravdu plán s velkým P. Plán za všechny peníze, který je hodný sociálních demokratů a který by nikoho jiného pravděpodobně nenapadl. Vzpomněl jsem si u toho na scénu z pohádky Šíleně smutná princezna, kde jeden ze dvou královských rádců a generálů, kteří neustále kují pikle, říká svým vojákům: „Nepřítel si myslí, že obětujeme svoje levé křídlo, nebo svoje pravé křídlo, pánové, omyl, my obětujeme obě svoje křídla.“
Sociální demokracie chce zatím obětovat pouze březen, ale ono se tak úplně neví, kolik se toho bude muset na obětní oltář vítězství nad pandemií nakonec položit. A když sociální demokraté plánují obětovat válce s koronavirem březen, zní to sice pěkně a přehledně, s velkou pravděpodobností však u toho nezůstane a obětovat se toho bude muset posléze o něco více.
Opět nejde o nic jiného než o to, že plán obětovat měsíc březen dobře působí na sociálních sítích. Vypadá to odhodlaně a hezky se to tam vyjímá. Jinak je to ovšem jen plácnutí do vody, které nic neznamená a které se velmi brzy ukáže jako prázdný žvást a planý slib. Ten sice dává lidem jasný horizont, kdy opatření skončí, ale bohužel falešný.
Na závěr zmíněného facebookového statusu se píše: „Bez Vás to ale nikdy nezvládneme! Obětujme březen a uvidíme světlo na konci tunelu.“ Možná ho skutečně uvidíme, na začátku dubna však bude ještě o dost vzdálenější, než jak se zde sociální demokraté velmi přesvědčeně tváří.
A tak je to s celou aktuální předvolební komunikační strategií ČSSD na sociálních sítích. Snaží se působit obsažně, atraktivně a cílevědomě a vytváří kolem sebe opravdu velký a hlasitý humbuk, přitom je ovšem plná prázdných, laciných či naprosto zbytečných slov a ještě prázdnějších gest, příslibů nebo také útoků vůči opozičním stranám.
