Po komunálních volbách přišel pro ČSSD výbuch i v těch senátních. Strana je v rozkladu, její směřování je velkou neznámou a členové skomírající partaje volají po velkých změnách. Předseda Jan Hamáček ovšem zachovává klidný výraz pokerového hráče a kritickou situaci si nechce připustit. Ještě aby ano, když vede stranu přesně podle toho, jak si přeje Andrej Babiš. Tohle by se za Sobotky nestalo, což si určitě musí připouštět i někteří členové ČSSD.

Když byl šéfem socialistů Bohuslav Sobotka, často se hovořilo o tom, že se jedná o politika, který problémy ve většině případů „vyseděl“. Jeho kritici nesnášeli nemastný a neslaný projev, kterým dokázal bývalý premiér unudit nejednoho posluchače. Jedno ovšem nikdy neudělal, nepodvolil se Andreji Babišovi a nedopustil, aby si oligarcha z ČSSD udělal svůj „B tým“, který slouží pouze jako virtuální vládní oponent.

Na rozdíl od Sobotky se ovšem Jan Hamáček vydal zcela odlišnou cestou. Všechno vsadil na jedinou kartu, kterou se stala spolupráce s hnutím ANO a jeho majitelem. Zprvu si možná šéf socialistů myslel, že by mohl být rovnocenným partnerem ve vládě s mocí posedlým podnikatelem, dokonce si občas dovolil dupnout a vznést nějaký požadavek, ale brzy ho to přešlo.

Zjistil, že je daleko jednodušší s Babišem spolupracovat, než se proti němu jakkoliv vymezovat nebo se snažit s ním pouštět do názorových střetů. Zcela však při tom rezignoval na to, že by se měl snažit přesvědčit voliče socialistů o tom, že pod jeho vedením je strana opět připravena bojovat o hlasy svých voličů, jejichž odliv k ANO má na svědomí především Babišovo vykradení programu ČSSD a daleko lepší komunikace s levicovým voličem.

Hamáček se ovšem na svého voliče úplně vykašlal. Jako prioritu si totiž vybral osobní kariérní úspěch v roli ministra a „přidavače“ Andreji Babišovi, který si na služby předsedy koaličního partnera nemůže v nejmenším stěžovat. ČSSD se přidala do již osvědčené hlasovací koalice ANO, SPD a KSČM a pomáhá tak prosazovat vše, co si premiér zamane a naopak zarazit každý opoziční pokus o konstruktivní politickou práci.

Předseda ČSSD se také osvědčil v roli dvojministra vnitra a zahraničí a svému nástupci v Černínském paláci předvedl, jak se dělá zahraniční politika, aniž byste jakoukoliv politiku dělal. Tomáš Petříček se nyní bude muset podřídit nastolenému trendu, ale neměl by to být takový problém, jelikož je vyslancem ČSSD a tam se nepoddajní politici v současnosti „nenosí“.

Vždyť, kdy bylo naposledy slyšet o Milanu Chovancovi, kde se v nedávné minulosti projevil Lubomír Zaorálek a co Jiří Dientsbier? Nic. Sociální demokraté, kteří si „dovolili“ jakkoliv protestovat proti vstupu své strany do kolice s Babišem, jelikož už měli špatnou zkušenost, mlčí. Jejich názor totiž není pro Hamáčka důležitý stejně jako nebyl v momentě, kdy odevzdával ČSSD do holdingu ministerského předsedy.

Bohuslav Sobotka udělal určitě mnoho špatných rozhodnutí, ale jedna věc se mu nedala upřít. Sociální demokracie mu ležela na srdci a moc dobře věděl, že pokud se nebude s Babišem prát o místo na politickém slunci, skončí jím vedená strana velmi špatně. Přesně tak, jak nyní vypadá pod „vedením“ Jana Hamáčka.