Vladimir Putin FOTO: Úřad ruského prezidenta / Kremlin.ru
FOTO: Úřad ruského prezidenta / Kremlin.ru
Ruský sociolog a marxistický teoretik Boris Kagarlickij, který otevřeně vystupoval proti invazi Moskvy na Ukrajinu, byl zadržen na základě obvinění z „ospravedlňování terorismu“ na internetu. Profesorovi na Moskevské škole sociálních a ekonomických věd hrozí podle ruských zákonů až sedm let vězení.
„Profesor Kagarlickij ve své činnosti nikdy nepodporoval ani neospravedlňoval terorismus,“ řekl novinářům sociologův právník Sergej Jerochov a dodal, že jeho klient obvinění odmítá. „Cílem všech jeho projevů je ukázat skutečné problémy, kterým ruský stát čelí,“ dodal podle The Moscow Times Jerochov.
FSB převezla Kagarlického do města Syktyvkar v severozápadní ruské republice Komi.
Za co sociologa sebrali? Za příspěvek na telegramu o výbuchu na Krymském mostě. Ovšem za příspěvek o tom prvním výbuchu v říjnu 2022. Problém (podle držitelů moci) je nejspíš v tom, že si autor dělal legraci z toho, jak propaganda při referování o válce používá mlhavý a deformovaný jazyk.
„Do ruské státní mluvy přibyl nový termín. Už máme ,třesk‘ (výbuchy na ruském území byly označovány jako ,třesk‘ nebo ,hlasitý zvuk‘, pozn. red.), ,záporný růst‘, ,gesto dobré vůle‘, ,přeskupení‘… Teď máme ,incident‘. To když výbuch zničí klíčový strategický objekt – nejdražší a nejstřeženější most na planetě,“ napsal profesor 8. října 2022.
To ale pisateli nestačilo a dovolil si utrousit nějaké ironické poznámky o mostu jako symbolu Putinova vládnutí.
„Krymský most byl od okamžiku svého otevření nejen strategickým, ale i symbolickým objektem, hlavním výdobytkem Putinovy éry a hmotným důkazem toho, že v naší zemi lze i na pozadí totálního rozkrádání a neefektivity dosáhnout praktických výsledků, pokud se investuje 400 až 500 procent technologicky potřebných prostředků,“ popisoval efektivitu ruské ekonomiky Kagarlickij.
Tím ovšem nekritizoval jen tak nějakou stavební fimu, ale dotkl se osobního přítele Vladimira Putina Arkadije Rotenberga. Rotenberg se s Putinem kamarádí od dětství, protože hošíci Vladimir a Arkadij spolu v Leningradu chodili na judo. Bratři Rotenbergové se pak dali na podnikání a dělali to tak, jak je to u lidí s vazbami na vysoké politické kruhy obvyklé. Tučné státní zakázky, peníze mizí v černé díře a výsledky jsou mizerné. Krymský most je taky postavený špatně a za moc nestál už v době, kdy ho Putin osobně otevíral.
Loni v říjnu Kagarlickij ještě napsal, že už se ustavuje komise, která má zkoumat příčiny a následky „incidentu“. „Nepochybuji o tom, že zainteresovaní lidé právě teď připravují odhady finančních prostředků, které je třeba na obnovovací práce vyčlenit, a potenciální dodavatelé už chystají kufříky s penězi, které je třeba odnést na příslušné úřady, aby získali hodnotnou zakázku. Jde jen o to, aby si nevybrali špatný úřad. Vždyť umístění těchto úřadů a jejich obyvatel se může v blízké budoucnosti změnit. A to více než jednou,“ posmíval se režimu profesor.
Putinův režim ví, že nesouhlasících lidí bude v Rusku tak asi patnáct procent, pokud průzkumy nelžou. Několik milionů lidí úřady zatknout nemohou, ale když posbírají pár lidí jako výstražný případ, ostatní si třeba dají pozor.
Když se podíváme na to, co tvořil Kagarlickij v poslední době, je hned jasné, proč si na něj najednou vzpomněli. Dne 24. července psal o tom, že zatčetní Igora Girkina-Strelkova nevyvolalo žádné masové nepokoje. Podle něj z toho ale nejde usuzovat, že popularita Strelkova a jeho myšlenek je přehnaná, ale že v apolitické ruské společnosti nemůže žádná myšlenka, program nebo iniciativa získat masovou aktivní podporu.
„Drtivé většině obyvatelstva jsou dnes cizí jakékoli ideje, levicové, pravicové, konzervativní, opoziční, revoluční či konzervativní. Z toho však nevyplývá, že tomu tak bude vždy. Paradoxem je, že politicky inertní společnost má potenciál se rychle politizovat a prudce se posouvat tím či oním směrem, což je v zemích, kde je obyvatelstvo organizováno kolem stabilních politických bloků, nemožné. Právě v takových situacích dochází k náhlým převratům a revolucím, které šokují pozorovatele, kteří ještě včera sledovali stabilitu systému. Příkladů je mnoho, od sovětské perestrojky po arabské jaro. Každý případ má svá specifika, ale to nic nemění na podstatě: pod pláštíkem stability se často skrývá potenciál velkého třesku,“ soudí sociolog.
Tak to je přesně to, co v Kremlu skutečně nechtějí slyšet. Jaký velký třesk, když je celá společnost (až na pár zrádců, liberálů a zahraničních agentů) semknuta kolem Vůdce?
Pokud jde o Girkinovy Rozhněvané vlastence, jejich hlavním problémem podle Kagarlického je to, že jejich ideologie byla založena na dvou principech, které oba vypadají stále méně přesvědčivě.
„Na jedné straně stále věří v rozporu se zřejmými skutečnostmi, že současný konflikt na Ukrajině lze dovést do vítězného konce, pokud se vynaloží mimořádné úsilí a vymění se zkorumpované vedení. Na druhé straně jsou přesvědčeni, že navzdory totální zkorumpovanosti a nekompetentnosti vlády, kterou neustále deklarují, je třeba právě tuto vládu a tento stát podpořit (podle zásady, že ‚jiná stejně není‘). Skutečnost, že tyto dva principy si navzájem odporují, se dlouho nedostávala do povědomí vlastenců, dokud se jim to samy úřady nepokusily vysvětlit. Otázka, zda by Rusko mohlo být v tomto konfliktu úspěšnější, kdyby mělo v čele své administrativy a armády jiné lidi, je nejen abstraktní, ale i absurdní, protože v takovém případě by k tomuto konfliktu vůbec nedošlo (alespoň v jeho současné podobě),“ dovolil si říct profesor.
Režim cítí svou slabost. Ví, že za Prigožinovy vzpoury se za něj nikdo spontánně nepostavil a všichni čekali, jak to dopadne. To byla jasná předehra, co by se dělo, kdyby se někdo podobným způsobem opět pokusil uchopit moc. Je pravděpodobné, že to zase někdo zkusí. Proto mocnář a jeho okolí preventivně dusí jakékoli náznaky odporu a pokouší se vzbudit strach. Všichni ale vidí, že nějakého profesora seberou, a na Prigožina si netroufnou. Ten vytáhl na Moskvu, a teď si v pohodě chodí, kde chce a jak chce, a trousí řeči.
To jsou konce.
