Neobyčejné hrdinství prokázala za časů ruské okupace ukrajinská žena, která teprve nyní popsala, jak se jí podařilo zachránit tři zraněné ukrajinské vojáky před Rusy. Ukryla je ve sklepě, starala se o ně a pomohla jim uniknout. Nyní všichni tři už zase bojují a jí neřeknou jinak než „mami“.
Loajální ukrajinští civilisté na okupovaných územích riskují své životy, když pomáhají zraněným ukrajinským vojákům a schovávají je před Rusy. Příběh zveřejněný ukrajinským ministerstvem obrany je jako opsaný z časů českého protektorátu. Hovoří v něm žena, která navzdory svému strachu zachránila životy třem zraněným ukrajinským vojákům.
„Tři naši kluci byli těžce ranění. Jednoho jsme vzali hned do kuchyně a dva jsme vzali druhý den,“ říká žena na videu. Na měsíc a tři čtvrtě je ukryli ve svém sklepě. „Rusové chodili dům od domu, ptali se ,nějací nepřátelé?´, říkám jim, ,tady žádní nejsou´,“ popisuje Sofia Bila z Chersonské oblasti.
„Bylo jich osmnáct, chodili dům od domu, bála jsem se hrozně, málem jsem omdlela,“ popisuje Sofia hrozné chvíle. Rusům ale neřekla ani slovo. „Když přišli na náš dvůr, stříleli mi do oken a skrze naše dveře. „Nějací nepřátelé? Ukropové? (jak Rusové hanlivě pojmenovali Ukrajince, pozn. red.) Já říkám, ,ne, tady nikdo není´, a zatím jsem měla tři naše kluky ve sklepě. Dost jsme si prožili,“ popisuje žena téměř se slzami v očích.
„Pak za námi přišli Rusové, že máme vypadnout, že u nás budou bydlet. Já si říkám, panebože, co budeme dělat? Mám tam tři kluky, jak je dostanu do Bilozerky (vesnice v Chersonské oblasti, pozn. red.)? Ale to jsme vymysleli,“ popsala žena.
Měli auto, a tak si opatřili něčí přívěs a jednoho ze zraněných vojáků odvezli ukrytého v gauči. Druhý cestoval přímo v automobilu. Byl to vousáč, tak řekli, že je to jejich děda. Třetí, jménem Žeňa, se prý velmi bál. „Říkám mu, Žeňo, mám rodný list svého syna. Ten není doma, přestěhoval se. Já tě vyvezu s těmi jeho dokumenty,“ popisuje Sofia. Podařilo se jí odvézt všechny tři muže do zmíněné obce, kde je rodina ukrývala další měsíc a dva týdny.
Na podzim loňského roku přišli ukrajinští vojáci. „11. listopadu přišli do města naši, Ukrajinci, a 12. přijeli a odvezli si je. Všichni jsou naživu a slouží dál,“ říká. „Ťoma, Serjoža i Žeňa. Slouží v bojové zóně. A když mi zavolají, říkají mi mámo,“ dodala dojatě Sofia.