Otázka, zda se odchod z Evropské unie dlouhodobě vyplatí, je jádrem rozhodování, před nímž budou 23. června stát britští voliči při hlasování v referendu o setrvání své země v EU. Statistické předpovědi a odhady odborníků vycházejí spíše ve prospěch odpůrců Brexitu, kterým dávají za pravdu. Současně kopírují názory premiéra Davida Camerona a jeho vlády.
„Z ekonomického úhlu pohledu nevidím osobně ani jeden důvod pro odchod,“ tvrdí například André Sapir z bruselského analytického střediska Breugel. Podobně to vidí britská vláda. Tamní ministerstvo financí ve své analýze z května uvádí, že Británie bude po případném odchodu z EU „trvale chudší“ i v případě, že se se zbytkem unie dohodne na nějaké alternativní podobě vzájemných vztahů.
Proti zastáncům odchodu Británie z EU hovoří hned několik varovných „katastrofických scénářů“, které popisují následky Brexitu v podstatě jako konec současné podoby Evropy.
V „šokovém scénaři“ předpovědělo britské ministerstvo financí za dva roky po odchodu snížení hrubého domácího produktu (HDP) země o 3,6 % ve srovnání se situací, kdy by Británie v unii zůstala. Nejhorší varianta zmiňuje šestiprocentní rozdíl ve výkonu ekonomiky.
Materiál také odmítl častý argument příznivců Brexitu, že příchody občanů především východoevropských zemí unie na ostrovy berou Britům práci, tlačí na nižší mzdy a zatěžují veřejné finance.
Zprávu zastánci Brexitu okamžitě označili za součást kampaně premiéra Davida Camerona. Konzervativní premiér se v únoru s ostatními premiéry a prezidenty dohodl na reformě podoby vztahů Británie se „zbytkem“ EU. Je tak přesvědčený, že pro Brity bude do budoucna výhodnější členství v EU než její odchod.
Britský think tank Open Europe ve své vlastní analýze odhadl v případě odchodu z EU pro Británii v roce 2030 HDP nižší o 1,6 % v nejlepším případě. O 2,2 % pak v nejhorší z variant vývoje. Každopádně se ale podle předběžných propočtů Open Europe HDP po Brexitu sníží.
Velmi regulovaný prostor jako brzda
„Přes počáteční propad může podle mne Brexit znamenat pro britskou ekonomiku v dlouhodobém pohledu plus,“ odporuje podobným negativním hodnotícím závěrům například Tim Knox z londýnského střediska CPS. Pro zemi se silnou tradicí podnikání a kreativity, která je výrazně zaměřená na služby, může být podle něj dlouhodobě přínosné, když „se zbaví své účasti ve velmi regulovaném prostoru“.
Také on ale připouští, že v tuto chvíli vůbec není jasné, jak by vypadalo budoucí uspořádání vzájemných obchodních vztahů mezi Británií a kontinentem, a jak ovlivní britský export. V budoucím novém nastavení ale spíš než problém vidí příležitost. A bude podle něj v zájmu obou stran kanálu La Manche dohodnout se na vzájemně výhodném uspořádání.
Zastánci setrvání Británie v unii ale upozorňují, že země jako Norsko, které mají s EU těsné vztahy a mají přístup na unijní trh, musí přispívat do unijního rozpočtu a přijmout většinu pravidel jednotného trhu.
A to na rozdíl od členských zemí bez možnosti ovlivnit jejich podobu a případné změny.
Připomínána jsou i další rizika. Prvním je krátkodobá nejistota, kdy občané i investoři prostě nebudou po rozhodnutí o Brexitu tušit, jaký přesně bude další vývoj a co se nakonec dojedná. A to nejen se „zbytkovou“ EU, ale také s ostatními obchodními partnery po celém světě.
Nové smlouvy se 161 státy
Světová obchodní organizace (WTO) totiž nedávno upozornila, že Británie by musela znovu dojednat podmínky obchodu se 161 jejími členskými zeměmi a přišla by o nízká cla nebo bezcelní přístup do 58 států, které jsou zahrnuty do 36 obchodních dohod uzavřených EU jako celkem.
Před odchodem nedávno varovali také lídři vyspělých ekonomik ze skupiny G7.
Například analytik Sapir připomíná, že v té době se Londýn bude nejspíš soustředit nejen na jednání se zahraničím, ale také na své vlastní vnitřní politické problémy, které Brexit způsobí. A země si bude muset zcela znovu navrhnout a přijmout regulace, které nyní odpovídají evropským normám.
Státy EU pro Brity velmi pravděpodobně zůstanou i po případném Brexitu dominantními obchodními partnery. Některé finanční aktivity se však zřejmě v takovém případě z Londýna přesunou někam do eurozóny, ať už Německa či třeba Nizozemska.
EU by pocítila „vyšší politickou nejistotu“
EU jako takovou by naopak možný britský odchod zřejmě přímo hospodářsky nezasáhl. V současnosti představuje britský export do unie asi 13 % HDP, odpovídající hodnotou opačným směrem jsou jen 3 %.
Analytici ale připomínají, že na evropskou ekonomiku Brexit dopadne nepřímo. V zemích EU by v jeho důsledku mohly posílit nejrůznější radikální a protisystémové politické strany. A vyšší politická nejistota by se nejspíš promítla také do zhoršených hospodářských výhledů.
Průzkumy veřejného mínění v Británii naznačují, že setrvání země v Evropské unii podporují spíše obyvatelé Skotska a Severního Irska než Angličané a Velšané. Výsledek nadcházejícího referenda tak může být podle některých komentátorů v těchto částech Spojeného království rozdílný. A zároveň pro zemi rozdělující.
Ozývají se též hlasy varující před rozpadem Británie.
Severní Irsko je sice nejmenší z celků ostrovního státu, ale otázka možného odchodu z EU zde má velkou váhu. Severní Irsko je totiž jedinou částí země, která má s jiným státem EU společnou pozemní hranici. Mezi Irskem a Severním Irskem existují silné přeshraniční vazby – kulturní, ekonomické i politické. Irský premiér Enda Kenny už ale varoval, že v případě odchodu Británie z evropského bloku by jeho země mohla opět zavést hraniční a celní kontroly mezi Irskem a Severním Irskem.
Noční můra nepředstavitelných rozměrů
Irský ministr zahraničí Charles Flanagan dokonce podle deníku The Irish Times prohlásil, že to by byla „noční můra nepředstavitelných rozměrů“. Jiný irský politik zase upozornil na to, že unie dosáhla bodu, kdy je těžké oddělit politiku od ekonomiky.
Politickou dimenzí Brexitu jsou pak obavy z opětovného rozhoření ́severoirského konfliktu, který ukončila dohoda z roku 1998, jejímž předpokladem bylo členství Británie i Irska v Unii.
Severoirská ekonomika je na vývozu do EU silně závislá. Na export do unie jde 55 % místní produkce, většina z toho míří do Irska. Podle jedné z nedávných studií by Severní Irsko přišlo Brexitem o jednu miliardu eur (asi 27 miliard korun) ročně a HDP by poklesl o 3 %.
Skotští nacionalisté zase budou v případě Brexitu pravděpodobně požadovat další referendum o nezávislosti Skotska. Skotská premiérka Nicola Sturgeonová už to dala jasně najevo s tím, že předchozí referendum, v němž Skotové odhlasovali setrvání ve Spojeném království, bylo založeno na předpokladu, že Británie je součástí EU.
Pokud by ale země unii opustila, skotští nacionalisté by referendum patrně vyhráli. Skotové by si totiž podle britského tisku jistě raději vybrali stabilitu v rámci EU před nejistotou plynoucí ze svazku s osamocenou Británií. Nezávislost by mohl po Brexitu požadovat i Wales.
Podle britského ministra financí George Osbornea by nicméně brexit znamenal pro Wales ztrátu více než 20 000 pracovních míst do dvou let, z celkového počtu půl milionu v celé Británii. Iain Duncan Smith, konzervativní vůdce kampaně za odchod Vote Leave, dodal, že Osborne straší Brity neférovými a zkreslenými údaji.