Kolem solární energie se teď zase rozvířila voda. Zadržen byl i Ivan Langer, bývalý ministr vnitra. Ačkoliv v tomto případě jde zřejmě o nějaká konkrétní provinění (naúčtované vícepráce, které nebyly vykonány), která nesouvisí přímo s charakterem solární energie, je příznačné, jaké machinace sluneční byznys od počátku provázejí.
Zdánlivě nevinná snaha mít energii z obnovitelných zdrojů se nakonec zvrhla ve velký tunel, kde se točí velké peníze.
Na počátku to tak ale nevypadalo. Že se bude nová technologie dotovat, to bylo jasné. Podnikatelé potřebovali mít jisté výkupní ceny. Při rozjezdu něčeho nového se to tak může dělat. Problém nastal v okamžiku, kdy se ukázalo, že vývoj pokročil tak daleko, že investiční náklady na solární elektrárny spadly o 40 procent. Ještě na začátku roku 2009 to tak nevypadalo. Čekalo se tak 66 megawatt instalovaného výkonu. Jenže pak to najednou už o rok později bylo víc než desetkrát tolik, 700 megawattů. Snižovat výkupní cenu přitom bylo možné jen o pět procent ročně. Situace se zlomila asi tak v polovině roku 2009.
Topolánkova vláda už s tím nic neudělala, protože mezitím padla.
Josef Pravec v Ekonomu psal před pěti lety, že varovné signály přicházely dlouho dopředu: „Jasné varování přišlo ze Španělska a s předstihem. Tam si solárním boomem prošli v roce 2008 a od ledna následujícího roku Madrid razantně snížil výkupní ceny a další vzestup zastavil. I tak tam na podporách v následujícím čtvrtstoletí vyplatí na 125 miliard eur.“
Jenomže tady nastoupila úřednická vláda Jana Fischera, byla politická krize a nějaké solární panely nikoho nezajímaly. Návrh, aby Energetický regulační úřad dostal při snižování garantovaných cen volnou volnou ruku, přišel do Sněmovny až v listopadu. Kdyby byl přijat a platil hned, dala se pohroma ještě zarazit. Jenže to se nestalo, přednost dostaly méně důležité zákony.
Těžko věřit tomu, že by to byla pouhá lenost nebo nevědomost. Na to šlo o příliš velké peníze. Občany to bude stát za dvacet let několik set miliard korun. Nebo nebude a dojde k soudním sporům s majiteli. Pokud je stát prohraje, bude se platit. Z kapes občanů, pochopitelně.
Na druhou stranu mohou mít potíže i někteří provozovatelé:
ČTK uvádí: „Aktuální zásah není jediným problémem týkajícím se solární energie v ČR. Soudy už řeší spory, kdy někteří provozovatelé solárních elektráren získali údajně neoprávněně licenci na provoz elektrárny na konci roku 2010, a zajistili si tak vyšší výkupní ceny, než kdyby licenci dostali až v dalším roce. Nejvyšší státní zástupce kvůli tomu podal na soud více než 20 žalob. Jeho bilance je vyrovnaná. Deseti žalobám Krajský soud v Brně vyhověl a deset jich zamítl. Některé případy se už dostaly k Nejvyššímu správnímu soudu.“
V každém případě někdo prostě věděl, že půjde o velký byznys, a nejspíš se postaral o správná hlasování – i nehlasování. Jenže tady se sotva někdy něco prokáže. Ve světě politiky se těžko stíhá hlasování a postoje, protože motivy nikdo nedokáže a chytit někoho s krabicí dejme tomu od žárovek plnou milionů by bylo velké štěstí. Zajímavé by samozřejmě bylo, kdybychom věděli, komu všechny ty elektrárny skutečně patří.
[ctete]27378[/ctete]
Všechno nakonec dopadlo jinak. Místo solárních panelů na střechách rodinných domů nebo provozoven, což by mohlo být užitečné, se zrodila nestvůra.
