Zdravotní stav soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburgové byl dlouhodobě předmětem zájmu amerických médií. Liberální soudkyně, která se dlouhodobě potýkala se zákeřnou rakovinou, nakonec zemřela těsně před prezidentskými volbami a její smrt tak zažehla ostrý politický boj, který bude mít vliv i na samotné volby, a to jak prezidentské, tak senátní. Prezident Trump dostane příležitost nominovat již třetího člověka do americké nejvýznamnější justiční organizace. Následky mohou být ale dalekosáhlé. 

Precedent Merrick Garland

Když v posledním roce mandátu Baracka Obamy zemřel konzervativní soudce Antonin Scalia, přišel předseda Senátu Mitch McConnell s tím, že takhle blízko před volbami už nominantovi nedopřeje ani slyšení, protože o tom, kdo uvolněné místo obsadí, by prostřednictvím prezidentských a senátních voleb měli rozhodnout američtí občané.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Žádný takový precedent v té době sice neexistoval, ale vzhledem k republikánské většině v horní komoře Kongresu jim nezbylo než se s věcí smířit. Republikáni se dušovali, že jim jde o princip. Významný senátor Lindsey Graham se dušoval, že kdyby náhodou nastala obdobná situace obráceně, zachová se naprosto stejně. Teď ale svůj hlas připojil k těm, kteří volají po co nejrychlejší nominaci ze strany prezidenta a následném senátním slyšení.

Evangelikálové a ženy

Prezident Trump už před delší dobou zveřejnil seznam jmen, ze kterých by mohl vybírat nové soudce a soudkyně Nejvyššího soudu v případě, že bude zvolen. Šlo o jasný vzkaz především evangelikálům, pro které jsou morální otázky a především otázka potratů jedním z klíčových rozhodovacích faktorů. Precedentní rozhodnutí soudu z roku 1973 v případu Roe v. Wade, jež umělé ukončení těhotenství legalizovalo, ale může zrušit zase jen Nejvyšší soud.

Pokud by se nyní podařilo jmenovat dalšího konzervativce, měli by jasnou většinu 6 ku 3. Letitý sen mnoha amerických konzervativců o opětovném zákazu potratů by se tak mohl naplnit. Zároveň se po smrti Ginsburgové Trump vyslovil v tom smyslu, že na uvolněné místo nominuje ženu. Jedná se tedy i o snahu vylepšit si trochu image u voličské skupiny, u které si zatím podle průzkumů příliš dobře nevede.

Voliči chtějí rozhodnout sami

Zatím jde o jeden jediný průzkum, ale ten naznačuje, že zhruba třípětinová většina Američanů by si přála, aby nového soudce či soudkyni nominoval až ten, kdo vyhraje listopadové volby, a potvrdili nově zvolení senátoři a senátorky. Republikánům, kteří celkem oprávněně čelí nařčení z vypočítavosti vzhledem ke svému postupu před čtyřmi lety, by se tak mohl jejich manévr vymstít.

Minimálně pět republikánských senátorů čeká velice těžký souboj o znovuzvolení. Podobně zranitelný je ale jen jeden demokratický senátor. Pokud se potvrdí, že voliči vnímají republikánské neskrývané politikaření negativně, není vyloučeno, že šance jejich kandidátů ve vyrovnaných soubojích klesnou. Už teď přitom server  fivethrityeight.com favorizuje demokraty v boji o většinu v senátu v poměru 3 ku 2.

Nevjyšší soud jako oběť

Mitch McConnell v roce 2016 riskoval. Merrick Garland byl umírněný středový kandidát a pokud by vyhrála Hillary Clintonová a demokraté získali senát, bylo jasné, že by nominovala a prosadila někoho daleko liberálnějšího. To se sice nestalo, ale šance na to nebyly malé. Jeho strategie byla ale z hlediska risku a možného risku poměrně vyvážená. Teď je tomu ale jinak.

Demokraté už ohlásili, že pokud republikáni v senátu poruší svůj vlastní precedent, pak po svém případném vítězství prosadí tzv. napěchování soudu. Ústava nijak nestanovuje, kolik soudců má Nejvyšší soud mít. Zvýšení jejich počtu tak lze prosadit obyčejným zákonem. O něco takového usiloval ve 30. letech 20. století Franklin Delano Roosevelt, když měl pocit, že mu konzervativní soud příliš blokuje jeho Nový úděl.

Tehdy ale i přes demokratickou většinu v obou komorách Kongresu k ničemu takovému nedošlo. Nikdo nechtěl roztáčet tento kolotoč, který by mohl vést k neustálému navyšování počtu soudců při každé vhodné příležitosti. Teď ale demokraté situaci vnímají jinak. McConnellova strategie je všechno, nebo nic. Může teď prosadit svou, ale pokud jeho strana prohraje jak souboj o senát, tak o úřad prezidenta, což momentálně vypadá jako mírně pravděpodobnější varianta, bude to Pyrrhovo vítězství.

Hluboký příkop v politice ohrožuje soud

Republikánský senátor za stát Kentucky udělal z Nejvyššího soudu čiré politikum. Ne že by politikaření v minulosti roli nehrálo, ale ještě za Bushe mladšího existovala alespoň minimální shoda obou stran. Když Samuel Alito prošel jen poměrem 58 ku 42 hlasům, psalo se o tom, že jde o důkaz rostoucí neschopnosti obou stran se dohodnout. Většina jeho předchůdců prošla daleko jasněji. Proti konzervativci Scaliovi dokonce nehlasoval jediný senátor a jen dva se zdrželi.

Pokud se ale Nejvyšší soud stal bojištěm, pak nelze očekávat, že po obsazení volného místa a volbách vášně utichnou. McConnellovi jeho strategie může opět vyjít. Vítězná ale nebude v žádném případě. Je totiž založena na nutnosti neustále vyhrávat. Přes výhodu, kterou díky rovnému zastoupení států v senátních volbách republikáni mají, je jisté, že nebudou vyhrávat navěky.

Stačí ale jen jednou prohrát a protivník bude mít oprávněnou chuť vám to všechno vrátit i s úroky. Pokud se politika promění jen v prostý silový souboj, kde vítěz bere vše, bude riziko spojené s porážkou ve volbách takové, že se ho málokomu bude chtít podstoupit. Ten, kdo bude zrovna u moci, tak bude mít o důvod víc se u ní opevnit i za cenu větších či menších podvodů. Krvavá řež o Nejvyšší soud, pojistku liberální, a tedy vládou práva omezené demokracie, nevěstí pro americkou demokracii nic dobrého.