Ilegální migrace představuje problém, který Evropa, zvláště pak země ležící v oblasti Středozemního moře, musí řešit prakticky neustále. Počty ilegálních migrantů v této oblasti opět rostou, což ostatně není žádnou novinkou. Pouze se o tom zatím příliš nemluví. Není divu. Téma bylo odsunuté na okraj kvůli covidu, kdy se počty příchozích lidí dočasně snížily.  Situace se už ale vrátila na „předcovidovou“ úroveň.

Loňský počet zaznamenaných ilegálních migrantů, kteří vstoupili na území EU, byl zhruba 330 tisíc, což je nejvyšší číslo od roku 2016. Nejvážnější problém představuje právě migrace po moři zejména v oblasti Středomoří. Příčinu snad není třeba příliš podrobně vysvětlovat: Námořní hranice se dá střežit mnohem obtížněji než ta pozemní. Ilegální migranti míří především ze dvou států nacházejících se blízko evropských břehů – Tuniska a také Libye.

Tunisko zmítané v problémech

Země se potýká se silným zadlužením a dlouhotrvající ekonomickou krizí. Mezi mladšími lidmi je zde dokonce více než třetinová nezaměstnanost. Mnoho zvláště mladších lidí má proto v úmyslu ze země odejít a hledat lepší život jinde, především v Evropě. Podle jednoho průzkumu chce téměř jedna pětina obyvatel Tuniska zemi opustit.

Co je ale v tuto chvíli opravdu důležité, Tunisko slouží v rámci migrace do Evropy především jako tranzitní země. Zaznamenáno bylo výrazné zvýšení počtu migrantů přes tento severoafrický stát. Jak je vidět z dosavadních statistik, zatímco v loňském roce bylo zaznamenání v prvních dvou měsících 65 přistání lodí z Tuniska, letos v lednu a únoru se počet zvýšil dokonce na 264. Počty příchozích migrantů jsou ještě mnohem více vypovídající. Z loňského čísla 1077 vyskočilo celkové číslo na 8577!

Jedná se především o ekonomické migranty z oblasti subsaharské Afriky a Blízkého východu. Severoafrická země je i přes současné problémy cílem řady migrantů. Migrace se řeší i v samotném Tunisku. O tom, že migrace je zde skutečně velkým tématem, svědčí i vyhrocená protiimigrační rétorika prezidenta Kaise Saieda.

Ten nedávno vyvolal celosvětovou pozornost a vlnu kritiky kvůli svým kontroverzním výrokům o tom, že nelegální migrace je spiknutím, které má změnit demografii země. Prohlásil, že „nedeklarovaným cílem následných vln nelegálního přistěhovalectví je považovat Tunisko za čistě africkou zemi, která nemá žádnou příslušnost k arabským a islámským národům.“

Přetrvávající chaos v Libyi

Samostatnou kapitolu představuje Libye, jmenovitě pobřeží její nejvýchodnější části, které se stalo novým oblíbeným výchozím bodem pro nelegální přistěhovalce hledající cestu do Evropy. Nelegální migraci zde navíc silně nahrává současná nestabilní politická situace, kdy země stále zůstává fakticky rozdělená.

Faktická absence vlády schopné kontrolovat území celého státu jen přispívá k rozkvětu obchodu s převáděním lidí. Zvláště města Tobruk, Benghází a Bin Jawad jsou v současnosti považována za klíčová místa pro pašeráckou činnost.

Libye slouží jako jedna z hlavních tras pro pašeráky, přičemž vzrůstající trend nelegální migrace má více příčin, jako je mj. také účast dokonce členů místní policie nebo některých jednotek Libyjské národní armády (LNA) jako prostředníků při této činnosti. Jedná se rovněž o lukrativní obživu kmenových vůdců a jejich rodin v pohraničních nebo pobřežních oblastech.

Pro tamní podnikavce se nelegální migrace stala výnosným byznysem. Investice do dostatečně velké lodi schopné přepravit 500 lidí může vynést přibližně 1,7 milionu dolarů, pokud vezmeme v úvahu, že cesta do Evropy vyjde jednoho člověka na přibližně 3500 dolarů a cena lodí, které jsou obvykle dodávány z měst Zlitánu a Zuára v západní Libyi, se má pohybovat mezi 40-80 tisíci dolary v závislosti na stavu a kapacitě.

Jak se migranti dostávají do Libye?

Hlavní migrační trasy do Tobruku a dále do Evropy zpravidla začínají cestou letadlem do Benghází.  Odtud se migranti s pomocí místního průvodce dostanou po souši do Tobruku. V posledním půl roce došlo k výraznému nárůstu využití této cesty uprchlíky ze Sýrie nebo třeba také dalekého Bangladéše.

Zatímco Syřané často přilétají přímými lety ze Sýrie do Benghází, lidé z Bangladéše obvykle volí cestu přes Dubaj nebo Istanbul. Další cesta do Tobruku může probíhat i po souši. Migranti z Egypta či subsaharské Afriky se dostávají přes jihovýchodní hranice s Egyptem a Súdánem. Obvykle jedou s přidělenými řidiči do Jaghbubu na východě Libye. Aby se vyhnuli odhalení, bývají rozdělení do menších skupin. Působí tím méně podezřele a směřují dále do Tobruku.

I „libyjská“ nelegální migrace a související nelegální činnost zaznamenaly ve druhé polovině roku 2022 výrazný nárůst. Podle dat za první dva letošní měsíce vzrostl počet na 4978, což představuje významné zvýšení oproti číslu 3799 za stejné období v loňském roce, přestože zdaleka ne tak strmé jako v případě Tuniska.

Rostoucí agresivita převaděčů

Navíc s vyšší poptávkou a výnosností tohoto pašeráckého byznysu nově roste i agresivita převaděčů. V prosinci 2022 byl zaznamenaný případ, kdy zahájili převaděči palbu na pobřežní stráž v Tobruku, když se jim snažila zabránit pokusu o přepravu 500 nelegálních přistěhovalců do Evropy. Stoupl i počet samotných Libyjců cestujících do Evropy na lodích, které vyplouvají z míst na pobřeží mezi Tobrukem a egyptskou hranicí. 

Tento trend má vzestupnou tendenci i v letošním roce. Problém pro místní orgány či bezpečnostní složky spočívá i v tom, že využívané trasy a sítě obchodování s lidmi je nelehké odhalit a následně omezit. Situace je o to složitější, že obchodníci s lidmi budují neustále nové trasy využívané pro přepravu migrantů přes dlouhé a špatně střežené hranice země šesti států. Do karet jim výrazně hraje i přetrvávající politický chaos a politická nestabilita v zemi.

Ruský otisk na současné krizi

Důsledkem zmíněného vývoje ve Středomoří musí čelit zvýšenému náporu migrantů Itálie, která je ze zemí EU „první na ráně.“ Od začátku roku zde bylo zaznamenáno celkem 21 tisíc žádostí o azyl. Pro srovnání, ve stejném období loňského roku jich bylo 6000. K 12. březnu letošního roku se ve srovnání se stejným obdobím loňského roku nelegální migrace přes Itálii zvýšila o 255 procent! Itálie při tom není pro velkou část migrantů konečnou stanicí, protože většina z nich míří do Německa.

Nekontrolovaná nelegální migrace s sebou přináší řadu problémů a rok 2015, kdy kulminovala migrační krize, by měl být pro Evropu dostatečným ponaučením. Přitom právě Německo má stále problém se zaměstnáním velké části těch, kteří v té době byli vpuštění do země.

Lidé přicházejí ve větších počtech také po trase přes Rusko a Bělorusko. Tyto země ilegální migraci samozřejmě nebrání, stejně jako nebrání čemukoli a podporují vše, co může destabilizovat Evropu. K 28. únoru vzrostla nelegální migrace ve srovnání se stejným obdobím loni o 141 procent! Právě ve vzpomínaném Německu podalo v letošním roce žádost o azyl 54 333 lidí, což je o 85 procent více než ve stejném období loni. Migranti z Iráku, Sýrie a Afghánistánu měli ve svých dokladech často právě ruská víza.

Lukašenko tlačil migrací na EU

Podíl na současné situaci má i Bělorusko. Byl to Aleksandr Lukašenko, který využíval už dříve na konci roku 2021 migranty k útokům na Evropu v rámci ruské hybridní války. Bělorusko záměrně vysílalo nelegální migranty do sousedního Polska a Pobaltí s cílem destabilizovat situaci v Evropě.

Evropská komise bohužel odmítala financovat pomoc s ochranou z prostředků EU. Je realitou ochrany hranic, že pokud chceme mít pod kontrolou, kdo do EU přichází, potřebujeme dostatečnou infrastrukturu. Odmítat na to vyčlenit prostředky z evropských fondů byla obrovská chyba.

Východní hranice ale není jedinou oblastí, kde je migrace výrazně ovlivněná ruským působením. Již dříve obvinil italský ministr obrany Guido Crosetto z rozdmýchávání migrační krize v Evropě ozbrojenou skupinu wagnerovců, která vedle Ukrajiny nyní působí i v řadě afrických zemí.

Prohlásil, „že exponenciální nárůst migračních vln z Afriky je v nezanedbatelné míře součástí jasné strategie hybridní války, kterou používá Wagnerova skupina, jež využívá svůj značný vliv v některých afrických zemích.“ Italský ministr zde uhodil hřebíček na hlavičku.

Správně pojmenoval hlavní snahu této skupiny v Africe. Nárůst nelegální migrace jasně dokládá existenci zločineckých skupin, které tlačí migranty do Evropy. Za migrací stojí z části také Rusko a jeho snaha oslabit tímto krokem EU.

Evropa nyní zcela pochopitelně řeší důsledkem války na Ukrajině otázky týkající se zajištění vlastní obrany a obecně bezpečnosti. A zde vidíme, že zajištění bezpečnosti a stability se neobejde bez důsledné kontroly migrace a také to, jak válka na Ukrajině a problém nelegální migrace především z Afriky spolu souvisejí více, než si mnozí myslí.

Současný stav je neudržitelný

I kvůli své vlastní bezpečnosti musí Evropa konečně získat kontrolu nad tím, kdo všechno vstupuje na její území. Efektivní boj s narůstající migrací vyžaduje především zlepšenív oblasti vymahatelnosti práva v Evropě. Bohužel v dnešní době platí, že komu se jednou podaří dostat do Evropy, má většinou vyhráno, protože páky na vyhoštění jsou omezené. Jak připouští i Evropská komise, pouze zhruba pětinu lidí určených k vyhoštění se ročně daří úspěšně vracet do zemí jejich původu, a to je samozřejmě naprosto špatně.

Současná migrační a azylová politika EU nefunguje. Čísla za loňský rok i dosavadní čísla za letošek jsou toho důkazem. Rekordní počet ilegálních migrantů v EU představují spolu s nefunkční návratovou politikou opravdu výbušný koktejl. Z dlouhodobého hlediska jde o neudržitelný stav. Nemůžeme pouze přihlížet. Problém je třeba řešit.

Nová pravidla pomohou

EU potřebuje mít odpovědnou a fungující migrační politiku. Významný posun určitě představuje i nedávné schválení nových pravidel proti převaděčství migrantů, obchodování s lidmi, které má zajistit solidární přístup mezi zeměmi EU prostřednictvím mechanismu solidarity. Žádné povinné přerozdělování, ale princip dobrovolnosti a flexibility.

Na pravidlech se musí shodnout členské státy. Část z nich ale dlouho trvala na principu přerozdělování, což byl jeden z bodů, kde to vázlo. Po minulém roku se ale vše zrychlilo. Státy si uvědomily, že je nutná rychlá reforma. Tzv. „pakt o migraci“ by měl v budoucnu pomoci předcházet nelegální migraci a neoprávněnému pohybu mezi zeměmi EU.

Záležet bude především na tom, zda se podaří změnit přístup lidí ze třetích zemí.  K omezení ilegální migrace bude zapotřebí dosáhnout především jedné věci: Lidi z mimoevropských států musí v první řadě vědět, že pokud se budou chtít dostat do Evropy nelegálně, neprojde jim to a budou muset počítat s navrácením nebo/a také zamezením dalšího vstupu.

Jde o bezpečnost evropských zemí, ale také jejich celkovou reputaci ve světě. Země, které nedokážou vymáhat dodržování vlastních pravidel, mají a budou mít opravdu veliký problém.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL.