Na čem stála dosud pevná mocenská vazba mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem? Nešlo o přátelství ani o vřelé vzájemné sympatie. Lze to nazvat spolčením kumpánů. Jedná se o produkt pragmatických dohod, kdy se účelově propojují různé zájmy obou, a také jejich okolí. Týká se to konkrétních způsobů, jak společně ovládnout stát, státní instituce, včetně těch, které by měly moc kontrolovat.

Pánové zapomněli na to, že se kdysi příliš „nemuseli“. Zejména na období, kdy Babiš napůl privatizoval Unipetrol, a dostal se tehdy do ostré kolize s mocným Miroslavem Šloufem. Byl to Šlouf, díky němuž se Zeman v roce 2013 stal prezidentem. Ten se mu „odvděčil“ tak, že se ho pak nemilosrdně zbavil. Uvolněnou pozici obsadili bývalí učedníci Šloufa pánové Mynář a Nejedlý. To bylo v době, kdy vznikala nová mocenská dohoda Zeman-Babiš. Zeman začal respektovat byznysovou sílu vlastníka Agrofertu. Vsadil si na něj.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Pochopil, že silný Babiš se mu může hodit v jeho pomstě bývalým nevděčným spolustraníkům z ČSSD, a že mu může později pomoci při obhajobě funkce. Byl to Zeman (a jeho lidé), který inicioval dohody mezi nejmocnějšími domácími oligarchy, včetně té hlavní mezi Babišem a PPF. Kumpány nespojuje žádné sdílení společných hodnot. Oni žádné nepotřebují. Spojuje je i to, kolik toho na sebe vzájemně vědí. A vědí toho na sebe opravdu dost. Takže se vzájemně drží v šachu.

Do této režie ovšem nezapadá neposlušný šéf BIS. U Zemana se jedná již o obsesi. Hněvá se, má dojem, že jeho kumpán Babiš je slabší, než se snaží vypadat, že nedrží slovo, že lže a že je zřejmě někým vydíratelný. Dlouholeté kumpánství se najednou začíná drolit, což může být pro Babiše několik týdnů před parlamentními volbami (pro něj asi osudovými) velký problém. Zatím se kumpáni před volbami vždy vzájemně podpořili. Navíc Babiš Zemana bude potřebovat i po volbách, a oba to moc dobře vědí. Suverén Babiš se sám dostává do pasti, do níž jej Zeman zahnal. Babišova ambice být mazanějším než jiní, včetně Zemana, naráží na svoje limity. Jeho móresy se začínají zajídat i jiným, a to i vlivným hráčům z byznysu, kteří jej ještě nedávno podporovali.

Mediální obraz dnešního střetu mezi Zemanem a Babišem má různé odstíny. Je naivní se domnívat, že se jedná o přetahovanou mezi proruským autoritativním ješitou a na druhé straně proevropským demokraticky smýšlejícím státníkem. Tato konstrukce nemá s realitou vůbec nic společného. Oba dělají jenom to, co je pro ně momentálně výhodné. Spolčí se s kýmkoliv, když jim to přinese nějaký zisk, a nejde jen o hmotné statky, ale zejména o moc a vliv, ale i o čechrání ega jednoho i druhého. Ústavou a jejími zvyklostmi se vůbec nezatěžují, tudíž je nijak neomezují v jejich mocenských rejdech. Je zajímá jen vítězná interpretace aktuálního dění, která jim pomůže přežít a udrží jim přízeň těch, kteří za nimi stojí.

Oba dva charakterizuje i to, že jsou to nesmírně pyšní páníčkové. Dva kohouti na jednom malém českém dvorečku. Pýcha (povýšenost, namyšlenost, zpupnost) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Křesťanství ji jmenuje jako první ze sedmi hlavních hříchů a považuje ji za původ všeho zla. Opakem neřesti pýchy je ctnost pokory. Platí, že pýcha předchází pád. Ten, kdo je příliš pyšný, ten nakonec špatně dopadne. Zatím to vypadá, že na produkci pyšného mocenského tandemu doplácí naše země. Na podzim budeme mít šanci to změnit nebo alespoň přibrzdit. Je nejvyšší čas.

P.S. Je až úsměvné, že předseda vlády nepoužívá počítač a prezident prý nemá ani telefon. A oba dva jsou na to ještě pyšní…