Německý komik to tehdy v televizi skutečně rozjel. Fakt  je ten, že Salmana Rushdieho pronásledoval Chomejní za celkem monumentální dílo, zatímco Böhnermann musel svou básničku dát dohromady za minutku. Na dějiny literatury to není, na poznámku do dějin Německa to ale možná stačí.

Zemský soud v Hamburku vydal předběžné rozhodnutí ohledně básně německého komika Jana Böhnermanna, jejíž obsah urazil tureckého prezidenta Erdogana. Báseň jako taková je považována za satirické dílo, ale některé její části komik nesmí dál veřejně citovat. V případě porušení zákazu hrozí pokuta až do výše 250 000 euro nebo vězení až do šesti měsíců. Soud ovšem považuje za přípustné ty části básně, které se zabývají tím, jak se v Turecku zachází se svobodou slova. K povoleným částem tak patří také věta, že je Erdogan muž, který bije dívky a přitom nosí gumovou masku.

Jeho advokát k tomu řekl, že toto rozhodnutí je špatné a že se zemský soud Hamburku dopustil chyby, když báseň takto rozpitval. Něco takového podle obhájce není v oblasti umělecké svobody možné. Báseň se má prý nahlížet jako celek a s ohledem na kontext vysílání, ve kterém byla přednesena. Erdoganův právní zástupce byl oproti tomu spokojen. Něco na tom je. Nemůžete někomu vyříznout žaludek a pak mu sdělit, že to ostaatní si může nechat a užívat. Díla  i dílka tvoří vždycky nějaký celek a jinak nedávají smysl.

Kromě této záležitosti v Hamburku se ještě v Míšni vede trestní jednání proti Böhnermannovi kvůli údajné urážce zahraniční hlavy státu. Toto stíhání musela zvlášť povolit německá vláda, což se také stalo a vyvolalo to značnou kritiku.

Přiznejme si, že básnička je pitomá a neslušná. Text lze ostatně na internetu nalézt. Dočteme se tam třeba: „Am liebsten mag er Ziegen ficken, und Minderheiten unterdrücken,/ Kurden treten, Christen hauen, und dabei Kinderpornos schauen. Und selbst Abends heißt statt schlafen, Fellatio mit hundert Schafen.“

To si každý v dnešní době snadno přeloží sám. Pak je tam ještě sloka, kde je Erdogan dán do jedné řady se známými pány zneužívajícími dívky, jako jsou Fritzl a Priklopil.

Celkem řečeno, není to slušné, není to vtipné a není to pravda. Než se pohoršíme nad porušováním svobody slova v Německu, je dobré si uvědomit, že v naší televizi by se sotva vysílala básnička, kde by se o Putinovi nebo Obamovi říkalo, že píchají kozy a před spaním souloží se stovkou ovcí.

Na druhou stranu je zřejmé, že Erdogan je hlava státu a co dělá, nebo nedělá, se dobře ví a nikdo si nemyslí, že by Böhnermann měl s básněním o prezidentově zoofilii pravdu. Komik chtěl vůdce urazit, což se mu dokonale povedlo. Spor se vede o to, jestli máme právo někoho, nebo aspoň vysoce postaveného člověka, který nepotřebuje takovou ochranu jako běžný čičmunda z ulice, urážet a zesměšňovat. Někteří potentáti jsou totiž nadmíru urážliví a nesmělo by se o nich říci skoro nic a už vůbec ne pravda, to se urazí nejvíc.

Kromě osobní urážky je tam ale ještě navíc přítomna urážka náboženství, protože podle běžných klišé se muslimové údajně oddávají sexu se zvířaty. A Erdogan je muslim a ještě navíc islamista. Takže nejde o jednoho potentáta, ale celkem právem se mohou urazit všichni muslimové. Někdo může naivně tvrdit, že tam o muslimech nic není, jenže ono je.

Je tedy možné veřejně v médiích urážet příslušníky nějakého náboženství? To Böhnermann udělal a ne že ne, nejsme přece pitomí, abychom to neviděli. Kdyby tvrdil, že zoofilii provozují katolíci, bylo by na tom samozřejmě taky něco pravdy, protože to se na českém venkově dělo, jakož i na jiném venkově kdekoli na světě.

Celá věc je spíše bizarní. Představa, že se básnička nebude šířit, je naivní. Böhnermann si může přelepit pusu kobercovou páskou a mezitím se video a text budou valit celou Evropou, což se ostatně už děje. Zákon o urážce hlavy cizího státu Němci nejspíš zruší, protože to je pozůstatek starých dob, nikoli nějaký úsvit nové doby cenzury.

Jediná opravdová otázka nakonec je, jestli měla německá vláda Erdoganovi ustoupit a vydat komika stíhání a samozřejmě doufat, že odsouzen nebude. Ve světle toho, jak se turecký autoritář i nadále chová, musíme konstatovat, že tato oběť byla nejspíš přinesena zbytečně. Jako ostatně všechny dobrovolné oběti diktátorům.