Katolický farář Josef Toufar v Číhošti na Vysočině FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Krajský soud v Hradci Králové ve čtvrtek rehabilitoval faráře Josefa Toufara za nezákonné zatčení a vazební stíhání v roce 1950. Toufara, jehož jméno je spojeno s takzvaným číhošťským zázrakem, ve vazbě umučili příslušníci komunistické Státní bezpečnosti (StB). Návrh na Toufarovu soudní rehabilitaci podal krajský státní zástupce.
Kněz Toufar se stal asi nejznámější obětí poúnorového komunistického tažení proti církvi. Zemřel v únoru 1950 po krutém mučení. Farář z obce Číhošť na Havlíčkobrodsku se do soukolí StB dostal poté, co se v prosinci 1949 při mši v jeho kostele údajně několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři.
Iniciátorem podnětu k Toufarově soudní rehabilitaci byl zakladatel brněnského Muzea českého a slovenského exilu 20. století Jan Kratochvíl. Podnět státnímu zastupitelství zpracoval advokát Lubomír Müller, který se zabývá rehabilitacemi lidí utlačovaných komunistickým režimem. Protože Toufar neměl žádné potomky či sourozence, kteří by mohli návrh soudu podat, učinil tak jako oprávněná osoba státní zástupce.
Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku, na kněze byl vysvěcen až v 38 letech. Jako farář působil nejprve v dnes už zaniklé obci Zahrádka na řece Želivce, v roce 1948 byl přeložen do Číhošti. Půl metru vysoký kříž na tamním hlavním kostelním oltáři se údajně několikrát pohnul při mši o třetí adventní neděli roku 1949. Toufar si tehdy ničeho nevšiml, neboť stál k oltáři zády. O události se dozvěděl s několikadenním zpožděním od farníků. Úkaz se později podle svědků několikrát opakoval, vzbudil pozornost mezi věřícími a církevními hodnostáři, ale také u Státní bezpečnosti.
Komunisté se rozhodli využít událostí k diskreditaci církve, v níž spatřovali překážku na cestě ke kolektivizaci venkova. Vyšetření zázraku dostala za úkol takzvaná Instruktážní skupina StB, která 28. ledna 1950 Toufara zatkla a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. O údajném spiknutí nechal režim také natočit propagandistický film. Měl v něm hrát i Toufar, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. Jen pár desítek hodin poté zemřel v nemocnici v budově někdejšího Borůvkova sanatoria v Praze.
„Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“ řekl v roce 1968 jeden z operatérů František Mauer. Toufar byl v tajnosti pochován do společného hrobu v pražských Ďáblicích, příbuzným jeho smrt oznámili až v roce 1954. V listopadu 2014 byly exhumovány jeho ostatky, jejichž identitu potvrdila analýza DNA, a v červenci 2015 byl umučený kněz pohřben v číhošťské farnosti.
Událost s údajně pohyblivým křížem v Číhošti se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením. „Můžeme se jenom dohadovat, zda akci dopředu nepřipravila státní moc, tedy zda nešlo o provokaci StB na objednávku KSČ. Víme však, komu celý případ Číhošť prospěl. Číhošť byla využita KSČ k zintenzívnění útoků proti katolické církvi, proti věřícím i proti Vatikánu,“ uvedli autoři publikace ÚDV vydané v roce 2001. StB ve svém dokumentu představila kladkostroj, který měl dokazovat, že křížem pohyboval sám Toufar, ale jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo by byl na oltáři jasně viditelný.
StB využila kauzu také k procesu s církevními představiteli. Krátce po zatčení Toufara skončil ve vězení také želivský opat Vít Tajovský a zatčení nebo internace čekala také většinu opatů a vyšších církevních hodnostářů v republice. Tajovský byl již v prosinci 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 20 letům vězení. Režim v témže roce vyhostil papežského nuncia a přerušil diplomatické styky s Vatikánem, začala likvidace řeholních řádů.
Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na takzvaný číhošťský zázrak Ladislav Mácha. V listopadu 1999 tehdy sedmasedmdesátiletého bývalého příslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Po několika odkladech kvůli zdravotnímu stavu nastoupil do vězení až v lednu 2002, po roce byl po odpykání poloviny trestu podmíněně propuštěn. Svého činu Mácha nikdy nelitoval, zemřel v září 2018 ve věku 95 let.
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris, Toufarovu životu se věnuje i publicista Miloš Doležal. Katolická církev chystá jeho blahořečení a mluví se i o možnosti prohlášení za svatého.
