Andrej Babiš (ANO), areál Farmy Čapí hnízdo FOTO: ČTK / Evropská unie
FOTO: ČTK / Evropská unie
KOMENTÁŘ / Pár týdnů před volbou prezidenta šokoval část veřejnosti verdikt předsedy trestního senátu pražského městského soudu Jana Šotta, který v první soudní instanci zprostil Andreje Babiše, klíčového prezidentského kandidáta, jeho obvinění v kauze možného dotačního podvodu u jeho luxusní farmy Čapí hnízdo. Nyní má již veřejnost k dispozici Šottovy argumenty z odůvodnění rozsudku. A nemilá podezření o tom, že šlo o rozhodnutí velmi sporné, tím nejsou rozptýlena, ale naopak rostou. Dikce odůvodnění osvobozujícího verdiktu nekonstatuje pouze nedostatek důkazů, což by k rozhodnutí stačilo, ale je z ní zřejmá snaha tuto nevinu aktivně vysvětlit, snad pod dojmem veřejného rozměru kauzy.
Široce sdílený odpor vůči danému rozsudku byl přitom zcela pochopitelný a soudce se těžko zbaví otazníků nad svojí hlavou. Dodejme ale, že z dnešního pohledu je pro politické poměry mnohem lepší, že vítězství Petra Pavla nemůže být zatíženo Babišovým očekávatelným křikem, že byl u soudu politicky odstřelen spiknutím polistopadového kartelu, což je jinak jeho oblíbená lež. Je to paradox, ale buďme za to rádi.
To ovšem nic nevypovídá o tom, zda se Babiš dopustil či nedopustil podvodu. Soudce totiž se svým rozsudkem podivně spěchal a pro politický kontext případu a důvěryhodnost soudu, což jsou aspekty, jež soudce vnímat musel, by bylo mnohem zdravější, kdyby soudní rozhodnutí v kauze, jež s volbou nijak nesouvisí, neprobíhalo v době doslova vařící kampaně.
Abychom nahlíželi na Babišovo zproštění s chladnou hlavou, tak je třeba uznat, že pro vlastní veřejnou akceptaci dotyčného rozhodnutí mluví systémové hledisko, podle něhož nemůže soud vycházet vstříc veřejné objednávce či přání Babišových politických odpůrců. V právním státě musí soudní rozhodnutí platit, i když se nelíbí pocitům lidu. To ale neznamená, že nad takovým rozhodnutím nesmíme vést kritickou debatu. Smíme a máme. Konečné slovo bude mít ovšem stejně opět soud a tak je to správně.
Nyní ke sporným bodům odůvodnění.
Za mimořádně důležitý důkaz pro osvobozující verdikt soudce považuje výpověď podnikatele Jana Bareše. Ten prý konzistentně objasnil, že by Babiš Farmu Čapí hnízdo vyvedl ze svého obřího holdingu i bez záměru získat dotaci, protože prý šlo o řešení jakýchsi blíže neurčených rodinných vztahů.
„Z důkazů (…) vyplývá, že důvodem vytvoření Farmy Čapí hnízdo byly spíše rodinné vztahy, dotace byla druhořadá a řešila se, nanejvýš jako podpůrný argument, až poté, co už bylo rozhodnuto, že projekt nebude realizovat Agrofert. Postoj obžalovaného Babiše byl takový, že nově vzniklá firma bude projekt realizovat bez ohledu na to, zda se dotaci podaří obžalované Nagyové získat,“ uvedl v odůvodnění Šott.
Šott také v odůvodnění odmítá, že by propojení farmy s holdingem Agrofert vylučovalo čerpání dotace určené pro malé a střední firmy. V dotačních pravidlech Evropské unie se to prý nezakazuje, pakliže dotyčná malá firma vlastněná majitelem obřího holdingu nepodniká s tímto holdingem na stejném trhu.
Oba Šottovy argumenty jsou pro laické uši podivné a musíme si počkat na další právní analýzy. Ten první argument ale zcela vyvrací Babišovo dřívější vychloubání, že Čapí hnizdo bylo jeho vlastním geniálním projektem, a až když se zjistilo, že mu na ten jeho geniální projekt byla obstarána padesátimilionová dotace z veřejných peněz, tak se na scéně náhle objevila jeho rodina, která prý tak vášnivě podniká v oblasti jeho vlastních zálib.
Z Šottova odůvodnění plyne, že Babišův syn, jenž měl být jedním z těch rodinných podnikatelů, inkriminované podpisy vůbec nevykonal. Babiš mladší při výslechu řekl, že na něj otec převedl akcie Čapího hnízda bez jeho vědomí a udělal z něj bílého koně. Soudce Šott dospěl na základě důkazů k závěru, že Babiš mladší skutečně ani jednu z listin nepodepsal. Jeho otec navíc musel vědět, že v době, kdy byly smlouvy podepsány, byl Babiš mladší v USA a musel je tedy podepsat někdo jiný. Jinými slovy, jeho podpis byl zjevně zfalšován. Tento bod jasně navozující pravděpodobnost spáchání trestného činu zůstal viset ve vzduchu jako alarmující otazník s mnoha vykřičníky a soud se s ním nedokázal nebo nechtěl vypořádat.
Na soudcův argument, že propojení Čapího hnízda s Agrofertem neodporovalo dotačním pravidlům Evropské unie, lze uvést, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) Babišovu dotaci prozkoumal a na dotační podvod upozornil ve zvláštní zprávě české orgány.
Jak bylo řečeno, soudy nemají rozhodovat podle přání části veřejnosti. Vedle toho ale také platí to, že markantní nesoulad mezi veřejně sdíleným povědomím o spravedlnosti a rozhodováním soudů přispívá k nejistotě, zda naše instituce dokáží umožnit průchod spravedlnosti.
Odůvodnění soudce Šotta ohledně zproštění Andreje Babiše obvinění vnáší do případu Čapí hnízdo více otázek než odpovědí. Vedle věcných sdělení je na něm totiž navíc zvláštní i jeho dikce. Nejde zde o konstatování, že nebyla dovozena subjektivní stránka trestného činu, tedy prokazatelné úmyslné zavinění, tedy že soud nenašel v předložené obžalobě od státního žalobce a v dokazování před soudem dostatek důkazů o vině Andreje Babiše.
Odůvodnění Jana Šotta jde nad rámec takového konstatování a člověk může snadno nabýt dojmu, že jde přímo o snahu z Babiše vinu sejmout. Proč? To zůstane otevřenou otázkou. nemusíme ale myslet hned na nejhorší. I soudce může mít své osobní a názorové preference, jež ho bezděčně mohou vést při psaní odůvodnění k většímu úsilí, než by si zasluhovala samotná právní situace. Třeba je prostě Babišovým voličem. Asi v tu Babišovu nevinu věří a nijak se neliší od nás, co v ni nevěříme. Rozdíl je jen v tom, že on je soudce. A to je podstata dojmu právní nejistoty, kterou odůvodnění verdiktu u veřejnosti prohloubilo.
