Jen několik desítek minut před tím, než musel splnit pravomocné rozhodnutí soudu o omluvě, publikoval na svém facebooku Tomio Okamura status, kterým svoji následnou omluvu relativizuje a dává jasně najevo, že je omluva pouze formální a vynucená soudním rozsudkem. Navíc tento příspěvek takzvaně přišpendlil, aby byl první, který se návštěvníkovi jeho profilu ukáže.

To, že se omluva na Okamurově účtu objevila až minutu před půlnocí, není nijak překvapivé. Plně to zapadá do obrazu hrdinných politiků, kteří chodí pokládat květiny k pamětní desce za tmy, aby náhodou nenarazili na některého ze svých mnoha odpůrců.

Dále čtěte

Okamura se omluvil europoslancům za lži o migrantech. Udělal to před půlnocí

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se veřejně omluvil europoslanci Tomáši Zdechovskému (KDU-ČSL) a jeho bývalému kolegovi Pavlu Svobodovi. Poškodil je…

A překvapivé vlastně není ani to, že Okamura před svojí omluvou publikoval text, v němž píše, že „nadále tedy platí, jak už jsem říkal, že oba pánové hlasovali pro to, aby Česká republika a další země EU přijaly odpovědnost za přesidlování a přijímání uprchlíků“. Jak pak vyznívá upřímnost oné omluvy, ponechme na každém čtenáři. Lhář přichycený při lži a za tuto lež odsouzený se nestydí, o nějakém pokání bychom v Okamurově případě asi ani neuvažovali, ale zdůrazňuje, že „soud pravomocně zamítl nároky europoslanců KDU-ČSL Zdechovského a Svobody, abych se jim omluvil skrze televizi, noviny a na půdě poslanecké sněmovny“. Jako by snad pro lež bylo podstatné, kde je nazvána lží… Trochu to připomíná vymlouvání na základní škole.

A pak ještě před publikováním nařízené omluvy píše usvědčený lhář Okamura o tom, komu se má omluvit, jako o „pěkném vykukovi“ a vyzývá své příznivce, aby mu do komentářů napsali, co si o Tomáši Zdechovském myslí.

Naštěstí se uvedené komentáře voličů SPD ve většině případů omezují na pouhé „Volím SPD“ či „Jedině SPD“ či sofistikované „SPD“, tedy výkřiky, v nichž ani voliči SPD neudělají chybu, najdou se však i spisovatelé, kteří jsou schopni napsat delší post. Ten pak kromě povinné chvály na prolhaného předsedu SPD obsahuje nadávky různého stupně vulgarity namířené vůči současné vládě či proti europoslanci Zdechovskému. Ten je tak nazýván „vekslákem“, „darebákem“ či „šmejdem“, lidovci jsou častování dehonestujícím termínem „černoprdelníci“ a pro vládní koalici nemají Okamurovi voliči jiné pojmenování než „pětislepenec“, „zločinci“ či „gauneři“ a verbálně vyhrožují nutností „demise a defenestrace“.

Někteří z Okamurových obdivovatelů sice umějí psát, ale mají zřejmě problémy se čtením, neboť například Vlasta Petyrková přeje svému guru další vyhrané soudy. Považuje-li za výhru fakt, že se Okamura musí omluvit, co by považovala za prohru?

Za všechny podobné komentáře pod samotným textem omluvy stojí ten, který napsal profil říkající si Roswitha Siedeková: „Pane Okamuro, máte můj obdiv. Málokdo dokáže uznat, že se mýlil. Fandím vám a samozřejmě volím jen SPD.“ Podobné oslavné tirády na ochotu a schopnost uznat chybu a omluvit se se ozývají v diskusi častěji.

Jen jejich autoři jaksi zapomněli, že se Okamura omluvit musí, protože mu to nařídil soud. A to navíc soud odvolací.